Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...tma srdce mý...
26. 01. 2007
8
18
3330
Autor
Honzyk
xxx
večerů někdy bojím se - když kdesi na louce dva vraníci skáčou, pískaj netopýři a naproti v hospě maj všichni černý bundy
Po Žižkovský věži černý mimina si lezou
narudlej javor nikde, nikde
Pak najednou
opilej vrávorám šeřivým lesem černýma větvema bolestný zvony z náměstí mi zněj až sem -
- to nebe z kovu.
V mrazivejch mračnech svit už zhas
v kruhu letí, kruh se sklání
králi čertů napospas
tisíc oken ztemňuje se
chmurnej děse
do prdele táhni....!
Chci slyšet,prosím, jak navečer se klidnej šepot od lidskejch prostřenejch nasvícenejch stolů nese....
18 názorů
The_MaRtinečka
28. 11. 2010
no jo docela křečovitý mňam...ale proč musí mit všici železnou, kovovou, rezatou oblohu,,,co s ní pořád je?
myslíš opilost z mladistvého rytmu života ? :-)
... to je mi potom ale blízké ...
.opilej muzes bejt i z toho, jak rychle dejchas a menis rytmus....treba...))