Všechno končí...

Nitky naděje byly zpřetrhány... Jak hrozně bolí, tyhle čerstvé rány..... Zůstanu tou, co cestu jim klestí, tou, která přeje jim nemalé štěstí Miluji moře a miluji řeku teď jsem jen osobou na útěku potoky slz jsem vyplakala z velké duše se malá rychle stala...

Osoba srdci nadevše drahá

vytrácí se ze sna, bloudí  tmavým lesem

zprávu tu hroznou viním za vraha

a city skrývám, jak doposud skrývala jsem

 

On do náruče pokládá svou budoucí dívku

drží ji pevně, srdce mu plesá

Její rty dychtíce dál lační po polibku

Však ústa jsou zavřená, hlava jí klesá

 

Na rameno druha pokládá jí směle

On něžně k sobě si přivine

to děvče nad vyjimečnost skvělé

v tu chvíli nesnívá o jiné...

 

To dívka mimo hru postavená

snaží se lásku svou odehnat

na všechno nebyla připravená

 prosí dál oblohu, to se nesmí stát....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---