Místnost

Tohle je místnost, která není vůbec obyčejná. Nezná vlbec blížkost a není ani trochu veřejná. Nemá konec ani začátek, počátek nezná, jen nepatrné zakončení. Proč jen nemá počátek a jedno velké ukonční? Nejsou tady světové strany, ani západni, ani sever. Jsou jen dvě bolavé rány, tak mi je rychle seber. Je tady možná jih a východ, ale asi jen nepatrná část. Nemá jediný příchod a chce člověka jen mást. Nemá žádné rohy, není ničím ohraničená. Nezná žádné prohry, ale po boji je zničená. Nezná vítězství, jenom postoj neutrální, ani pocit přátelství, jen pocit banální. Žádné okno, žádný prostor, žádné morko, žádný mramor. Na konci je samota, bolest a samé odříkání. Vůbec žádná ochota, jen půlnoční smrákání. Ale ona nemá pojem o době, nezná hodiny, měsíce a roky. Touží jen po hrobě, kde se ozývají kroky. Cítí velmi silné pohyby a možná pohled květiny. Čeká, až ji někdo políbí do té nekonečné pustiny.

---