Písmák U tebe
Do noci usvíčkovattvoji tvářvmihotat se tiprsty do vlasůa osudu zvrátitvšechny misky vahčasu se zatočitbílomodrou mašlía zdát se tiz dálkydo dálkyhavrany rozezpívattesknoucí se mocía na měsíckřídami nakreslittvojí zářhladit tě do měkkaa skořápky lžičkourozhýčkatzapomenout na sebepokárat třásněco se chtějía na rty položit tislovo milovat
Nahoru!
Zaříkám se. Neříkám říkankyZříkám se. jichvámi-mnoujen setrochu zaříkámjako beznozí běžcico se orientujív nocipodle sluncejako rybyco bez nosůvyčenichajícestu domůjako slovaco nemají srdcea přesto žijou- z těch srdcív nás
Neskáčutiše do propastíz jejich pastína špek- to jen sýruž prozrálaž na kůžia v jeho obalechse zrcadlítůně dávno vyschlých voda jako doprovodi jejich chladNeskáčudo jejich náručínepadámnedoufám- možná že andělénemají křídlavíš. možná ty jejich obrazyv těch tůníchmožná tynám dokážou dátumění žít
Andělé jsou jenobrazy našichzbědovaných tváří
A ty křídlaty je nesou v nás .
Nálady
Někdy se neumíme smát
nebo se nechcem trápit
ale je to v nás
schovaný někde v podvědomí
Příslib
Nebudu mrhat slovyjako země mrhá prachco se jí řine z ústkdyž volá na poplach
Nebudu trhat květyzakousnu se jako mrázco šplhá se na parapetya hrajesi tam na obraz
A nebudu hledat větykterých by ses mohla bátani hýčkat malé dětijak jablko si hýčká had
Stýskání
Chtěl bych být
jen pouhou myšlenkou
a její touhou
když točí se ti
Na rukou
Doma jsem si udělal
studánku zpapíru
a topil vní děti
co nevěřily vlastním slzám
Přijde ... podzim
Začne padat listípaprsky ze sluncese trochu polámoua taky spadnou. do okrova . a já najdu desetníka pro šťěstího radějizahodím .
Pravda je jiná
Vzal bych tě za ruku
a upletl z ní svojí
ale možná bych ti musel
zlámat prsty
Nejsem tvůj mesiáš
Vytrhal jsem si tě
z kousků papíru
a postavil tě
do Betléma
Impalpability
Zkouším se vkloubit
do pondělků a pátků
tvojich rán
zkouším se schovat
Básník
Básník je jako pouliční květ
co stále roste ale nikdy nerozkvet
a co z něj život v řádcích uniká
aby pohřbili ho jako básníka
Kontaktní čočky
Jsem rád
že i zblízka
dokážu vidět
lidi takové
Útržky
Strhali jsme opony
ze svíček
z nás
a tančili po sobě
Jenom mi chvíli chybělo světlo
Prohledal jsem všechno
a přesto nebylo nikde
nejspíš jsme ho vyhodili
někam na půdu
Pohledy
Stál jsem
daleko nad městem
díval se na tebe
přes koruny stromů
Třeba beze slov ...
Vždycky se rozplyneš
- když usínám -
aby ses ráno
mohla vrátit s mlhou
Záchvěvy
Držím tě vrukou
živote
dál už neplač
v záchvěvech planých růží
Bylo mi šero ...
Bylo mi šero
- jako když vás
praští někdo
koho máte moc rádi -
Třicet svatozáří
Zkouším vás trhat
a hltat plnými hrstmi
a na dno koše
platit daň listím
Barvy
Po nebi stékají se
barvy z dětských
omalovánek
a vítr jemně
Halucinace ticha
Dnes jsem to přehnal
možná že přeháním
když to trochu přeženu
ale bylo ticho
Mezi námi
Hvězdy - poslové snů -
hrály si na vločky
za vesmírné bouře
a všechny roztály dřív
Vzpomínka na moře
Ráno jsem se zkroutil
mezi skály
jako borovice
co nevěří v čas
Pocit
Hvězdy se praly
o místo na tomhle
a mnoha jiných světech
ve mně
Chtělo se stavět katedrály ...
Chtělo se stavět katedrály
pro jejich bezduchou krásu
a uctívat jen holé lebky kamenů
a šlachy spárů malt
Věnováno
Miklunce
To zpívá sám Shakespeare
když hraješ na Harfu
zjeho vlasů
Chyba
Slunce si vždy najde cestu
zraněnými myšlenek
křehkými už od svítání
do noci, do zaúpění
Srdcem, jinak nedovedu
Mráz zahořel mi na čele
tak jako v tobě andělé
když zkoumal tvojí něhu
Neupadlas v chůzi ani v běhu
V záhonu bílých růží
Záleží jak se to řekne .
Jestli jako větru
co se toulá po polích
jako plachtám
Marně II
Zkoušelas chytat bělásky
za křídla
za tenhle svět
ale oni uletěli
Empatie
Po ulicích
se navává štěstí
- uschlý a opadaný -
jako duny sněhu
Hledám to světlo ...
Hledámto světlo
snad pro peřeje
aby se zase blyštěly
jako poslzená tvář
Možná se jednou vrátí
Až z ranního slunce
zbude jenom vítr bez červánků
a noc na nebe vyvěsí
smuteční prapory
Letmo
Stálas
deštěm polonahá
na hřbetech schodů
odjakživa zlámaných
Štěstí
Do krabičky od sirek
dal jsem si motýla
kterému někdo
ukradl sny
Pro sebe
Stráň si zase jednou
upletla věneček
ze sluncí pampelišek
ve kterých jsme lehávali
Tvoje manhattanový oči
Zadíval jsem se
v galerii
na obraz
Byly jako
Když
Když se ti kousky šera vetřou do nártů
a smích klesne až na dno svojí duše
já vpluji ti tajně do spánku
a uslyšíš mě jako vždycky - hluše
Lísteček
Jako malinkej lísteček touhy
plavalas v hrnečku čaje
co vpil se mi
do rána před nocí
Bez zoufání
Hladilo tě po tváři
světlo co nezáří
a plakaly mu prsty
Oči ti splynuly
Zdálo se mi ...
Zdálo se mi
že jsem na útesech
zahlédl svého anděla
Stál tam
Marně
Zkoušelas chytat bělásky
za křídla
za tenhle svět
a prosila je
Rackové
Měsíc se ztratil
tam hluboko v tobě
zbyly jenom nitky
na kterých
Nitro
Jako čarovná linka
vlečeš se prostorem
nekonečně velkým
nekonečně nepoznaným
Zastřelte mě!
Zastřelte mě
prosím vás o to
o to jediné
a ještě o poslední přání
Neznělá ozvěna
Jsi jako ztrápená
sestřička lásky
spadly ti ramena
a taky pár slz
Zpověď
Všechno jednou končí .
a tak i ten svět
co mi spokojeně
vyrůstal v hlavě
Sny
Sny jsou jako motýli
co si občas sednou
na tvojí dlaň
a nechaj si od slunce
Tak jako ty
Tak jako mraky na nebi
nám vítr ztratí
tak padáš do nich
se závratí
Pamatuješ
Pamatuješ
jak jsme spolu
stavěli vodopády
a zhlubin křičel pláč
Nikdy jí nepovím
Až budu jednou starej děda
co mu řikaj kampak pane
tohle neni chudobinec
a na kolenou budu houpat
Doufání
Vidíš ty hvězdy.
Ty jsem pro tebe natrhal
když ještě byly malý
a zasadil je doma pod oknem
SBOHEM
Taky se ti někdy zdává
o tomhle světě
kdy by mohlo bejt o tolik líp
kdybys nebyla sama.
Divadlo My
Nechte Zemi zpívat
samotnou na scéně
seďte tiše
orchestr už nastupuje
Mrtvý stíny
Tvý tělo maji mrtvý stíny
tak jako moje dřív
víčka padaj přes oči líný
přes ty co nevidíš
Svět zešílel ...
Svět zešílel . někdo říkáže umírá .
Sny udupala realitazastřená rouškou poznánípár jich tu zůstalou novorozenců a vyznáníi z těch se je ale snažímedostat ještě dřívnež je sami v sobě objevímusí ztratit božský klidmusíme jim je vzít .
Lásce se už moc nevěřínezbývá pro ni časpovinností je nad hlavua láska, ta jí umí mástmozek je dnes cennějšísrdcem se už dávno neděláa těm co to zkoušímalují čertem na zeď andělaaby budoucnost věděla .
Aréna
Nárazy tmydunění dupajících nohoua křik z ochozů
skřípající vrataplechové záblesky ohňůa prázdota v očích
ladnost bestiíkrev zmrazená řevema zmatené instinkty
očekávání smrtinadšení z bolestia strach ze sebe sama
Zas padá prach sešlejch dní
Zas padá prach sešlejch dní
na tvoje křídla bolavý
myšlenky ve větru vlajou
a láska stoupá do hlavy
Poznání
Idol zoufalství
skočil z věže katedrály
ještě teď je jeho otisk
cítit z chodníků
Pavlíkov
Pavlíkov je obyčejná vesnice
na půl cesty od někud do někam
ptáci tu zpívají jako všude jinde
jen pro jiná srdce .
Tahle noc patří andělům
Tahle noc patří andělům
je plná řevu a krve
to hoří jim křídla
padaj hubou do bláta
Vlasy
Vlasy ti zcuchaly
děti od naproti
ani je neznáš
ani oni tebe
Od věčnosti k ní (From Eternity to Her)
Nechci tě vídat víc
věčnosti vášnivá
jednou až přijde nic
ale ne zaživa
Konec světa
Na Konci světa
stávali spolu
žít chtěli dlouze
ale ne v bolu
Miláčku
Miláčku, tak zavři víkohřebíček poslední je tvůjuž slyším ze tmy volat tichove chvíli poslední při mě stůjMiláčku, ty nemusíš plakatto já ublížil kráse tvékdyž po dechu se snažil lapata nevěděl jak a kdeMiláčku, ještě hoď mi růžiposlyš co kněz mi rcea věz, že země možná stráví kůžiale ona poroste ze srdce
Ten co žije jen pro tebe
Láska je ztracenáslova zní na prázdnove smutku topí seten co chce kruh
Den za dnem umírážije sám bez sebebolest ho nesnášíjak jarní vzduch
Když věřit přestanezakrní ideáloči se přimhouřía zmizí sny
Den za dnem umírážije jen pro tebeale dál nedržíuž ruce tvý .
Když se noc svléká
Když se noc svlékádíváš se za oknysrdce tvý nebušíjako dřív pro tebe
na větvích od krve kde houpou se mrtvolyve větru vzpomínekje tvoje Ty
Bolest je z prázdnotypřece ti říkalikdyž ještě mohl sitak jaks chtěl žít
je to tvuj věrnej citco zpívápro smuteka ty už dávno víšže jen tak neskončí .
Zbyl mi tě kousíček
Zbyl mi tě kousíček …
ve špinavejch džínách
na nádraží tramvají
jsem zadusil oharek
Domeček
Domeček bez střechy
co do noci vidí
schoval dva životy
spřízněných lidí
Pro tebe
Než slunce svou září
ty co nenávidí zaleje
než kohoutům ráno
rozezvoní hrdla
Noc
Sny spínoc je samaa dlouze naříkábolest si pohrává s touhoua nikdo je nevidínikdo jí nepomůželáska přešlajenom kolemjenom tak na lehkoale nezapoměla . Sny spínavěky pohřbenyjen na pomnícíchuvidíš jejich jménavyryta hlubokodo mého srdce.
Tady a teď
Tady v tom domě
kde není klidu
pokorně sedím
a nechávám bídu
Múzy
Líbejte múzy
líbejte zrcadla
moje tělo už studí
a duše upadla
Rok
Roztrhl se s peřím
zasypal jím stromy
zamrazil tě v zádech
a pozavíral domy
Máme dva dny
Máme dva dny
ale to stačí
na všechno (i na lásku)
Zavři oči
Nedopitý ráj
Je toho hodně co chtěl bych říct,
jenže komu.
Sobě. – pche.
snad někomu kdo blíž než slunce je,
Děvčátko neplač ...
Děvčátko neplač
slzičky nejdou ti k pleti
lehni si na záda
a sleduj mraky jak letí
Andílku ...
Andílku z kamene,
kam zahodils křidla.
řekls že z nebe ne,
že z pekla je bída
Kakofonie souvislostí
Těžko uvěřit co všechno se děje,
bolest s láskou, ale bez naděje,
skrytá kronika lidské pasti na myš,
kaluž krve co usychala poblíž,
Sen
Krásko, usychá nám lípa.
K rybníku je to kroků málo,
že by nám to za to stálo
vzít korbele na vodu.
XVIII
Pojď a posaď se
do křesla svrhovaných.
Sedíš pohodlně.
Měl bys.
Červi
Červi
Pod fíkusem sedí červi,
sledují tam červí derby.
Nejsou červi jako červi,
Brouček
Viděl jsem broučka,
v koupelně, v rohu,
hned sem mu vesele
utrhnul nohu.
Les
Stál tiše uprostřed temné místnosti,
slyšel jen vichr co si venku s listím pohrával,
viděl paprsky světla prošivší mezi okenicemi
a cítil ten chlad co všechno kolem obepjal.
Válka
Svitem měsíčním ruka ozářená,
vláčená prachem, hnilobou rozrušená,
bělostných kostí jež vidět není.
Upadá voják v zapomnění.