poznání bez možnosti pochopit.

tak tohle je jedna dlouhodobější depka ve verších. Třeba se to pak zlepší..

poznal jsem život a uviděl jak tepe, že slunce nepálí - vlastně jen tak zebe, že slzy netečou, jen po tváři hoří, na požár samoty - nemáme dost moří. Poznal jsem přátele a poznal jsem i lásku, dávno jsem odhodil, svou orvanou masku, teď písek v očích mám a sůl mé rány léčí, zůstává prázdnota a tělo plné křečí. Místo krve síra jen a místo srdce kámen, voda slzí pálivých uhasila plamen, mandle škrtí na krku, ač léta už je nemám, pro lásku svou ke smrti, na život se hněvám. Snažím se svou cestou jít a nezahynout mrazem, znova lezu na skály a zase padám na zem, znova beru do rukou otěže sněžných saní, a znova piju samotu, z upocených dlaní. Za úsměvem strach mám jen a ohnutá mám záda. gilotina zazvoní a mozek na zem padá, kapka síry zasmrdí a chladivý kov leptá, kat se tiše usmívá a na jména se neptá. V jeho očích poznání, zvířecího strachu, barva krve na rukou - křiklavého nachu, pocit viny na duši, smrt bez nenávisti, mrtvolný a suchý smrad, hnijícího listí. Pohled očí do očí, když slzy se v nich lesknou a zpívají píseň svou - náročnou a tesknou, píseň tvora v bolesti, co v agonii ječí a před soškou tyrana vraždícího klečí. Další krůček do prázdna a další kapka krve puchýř nejdřív vodnatí a pak se kůže urve, cesta je to daleká, cíl snad nikde není, s umíráním bolest snad nachází zapomění. Umírání, zrození, miliony ztrát a zisků, vůně sladkých polibků, smrad ožralých pysků, něha lásky doteků, bolest časů ztráty, uzavření obvodů, žárovky a zkraty.. Dnes snad bolest pomine, nebo třeba zítra, klid mé srdce vyplní, klid modrého jitra, meditace o smrti nemusí být ztrátou, smrt je přeci matka má a zrození je tátou.

---