Bez myšlenky a bez úzkosti

nádhera!

můžu ji číst pořád dokola, jako bys zpíval :)

to mi připomnělo mý období, kdy jsem mohla vyletět z kůže, jak mi tam naskakovalo všechno možný a v noci jsem se napůl vzbouzela a do připravenýho diáře zapisovala svý dokonalý básně... a ráno jsem to po sobě nepřečetla. Obrovský smutek!

 

 

Mám rád básničky o tichu.  Jsou magické. Je tak mimořádné, aby slova vypovídaly o tichu.  Všechno v něm je tak živé...vidět svět tichem zbavuje ducha pout a srdci dává radost...t*p

To tak je - první, co se k nám dostane, je rezonance vnějšku s tím, co je citlivé uvnitř. Může to stačit, obvykle to tak bývá. Další vrstva vznikne málokdy, téměř nikdy - když máš chuť vykročit ze sebe a pochopit, jak funguje ten druhý :o)

O téhle básničce platí, že si v ní každý najde to svoje...se mnou rezonuje ta poslední sloka.

Poslední strofa by tam podle mě vůbec nemusela být.

Je to skvělé! Poslední sloka přímo úžasná:"a lásce oči zatlačíc zpřeláme mozku údy." TIP

pozdě ale přece se s tipem přidávám i já zbytečně dobrý možná, dobrý určitě, ale určitě ne zbytečný...:o) asi tomu rozumím

uf uff.... Tip

zbytečně dobré...