Písmák Pokaždý někdo prohraje
hráli sme si
že
cokoli, jakkoli
za jakoukoli cenu
Nekonečno
že prej můžeme bejt vším
čím chcem
měla abnormálně nádherný prsa
takový, jaký sem si vždycky přála
Pod nadvládou kladů
tentokrát to mělo trvat dýl
víc
sme čekali
strach, že to skončí
tak řekni, kde je rozdíl mezi světlem a tmou
dohromady sem měla vživotě
26 kluků, mužů, náhradních otců, cizích životů
osobních bolestí
je mi 19
Nevěříš
krást se zpostele do postele
když rozevíráš oči
kazíš mi plány
plíce sou ti silnější
Celý svůj čas
Buď
sem /třeba/ pila
a ty si chtěl něco /víc/
a třeba
O potřebách aneb už žádné nemám
vyzývavost
sama
a prej že mě někdo brzo znásilní
/už ani nevím, kdo to řekl/
Další náhodná neznámá
Víš, já potřebuju pevnej řád. Jinak upadám.
Ráno vstát. A jít do školy.
Neodcházej
tak moc sem toužila po lásce
a všechny od sebe odháněla
až sem na tebe zapomněla
pokaždé, když sem ti ublížila
Vzdálenosti jsou jen pro odvážné
cestuju vlakem
vhlavě se mi honí erotické scény
smuži
přes uličku
Jen někdy se mi stýská
celej den sem dneska cejtila to divný chvění u srdce
jak to mám pokaždý, když lezu na kopec, jen abych si přivoněla ke kytce
- to asi to moje blbý astma
prsty na klavíru se třásly víc
možná budu tentokrát přece jen víc naivní
zas
křičím do všech stran
světe, si na mě až příliš neuchopitelný
piju vodku
Jako štvaná zvěř
nepoznaná
vinna jen svou nevinností – se mi smějte
utíkám
vidět i to hezký
Chtěla bych líbat
se zavřenýma očima,
jako že ti věřím
roztáhnout nohy
180 stupňů horizontálně
Vzdávám se
„Dobrý ráno zlato, jak se máš. “
(Zdravím tě jen proto, aby sis mě všiml – že stojím vedle tebe. Já zlato normálně vůbec neříkám. Jen když se chci někomu líbit.
Pojďte dál
jen většinou sem krotká
pár panáků
srdce jako celá zem
chvíli se smíš hřát
Opilecký noci sváděj
tak už mi zase přibyl další hřích ktěm osmdesáti
osmi
když sem se opilá toulala městem
a nechávala na zastávce dalšího muže, co by byl
Už zase chcete pohladit?
ideály slábnou i přesto, že
se jich držíme zuby nehty
chtěli jsme být unášeni představou, že
zítra bude líp
název je tučně vyznačen, proto musí být vyplněn a mě už to nebaví
prstem po dlažebních kostkách
slinama po špíně
očima po stěnách svýho ega
raději bych snad oslepla
Vypadá hrozně mile
Dobrý den, slečno, jak se vám daří.
Už líp. Děkuju. Minule mi to pomohlo.
Už to začíná být úsměvné...už delší dobu
Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych snad psala o někom jiném. O někom, kdo se mi více vryl do paměti, koho jsem znala lépe, na koho jsem se více těšívala, koho bych měla raděj, kdo by mi více chyběl. Nikdo takový není. – I přesto, že se to stává čím dál větším klišé.
O tělesnejch teplotách
tak nějak celá
zaslepená slastma
prázdnejch vztahů
-když nic
Čekám na pána, co něco znamená
Čekám na pána, co něco znamená
chci stebou sdílet
všechna svoje
chvění
Tak vidíš
Tak vidíš
prej máš rád když se holka stydí mluvit před lidma
se stydí jíst venku
máš rád když se nemožně červená
Tak jako já
Když sem byla malá, chtěla sem bejt baletka. Teď už mám jiný přání.
/kdy už se to nemá přece nikdo neříká/
klíny bránou ke štěstí
-- -- -- -- -- -- --
Konstantní touhy
Konstantní touhy
To je když
se celej den těšíš, že mě uslyšíš (že se mi podlomí kolena)
tón mýho hlasu (jak to mám asi ráda)
Prodávám se, vyvolávací cena - zadarmo
Prodávám se, vyvolávací cena – zadarmo
za doteky za poháry - slístečkama máty
kolem krku omotaný - elektrický dráty
má dáti dal
Že prej se mnou nemůže nikdo vydržet
Vždycky sem tě chtěla udělat šťastným.
A ty si se mi - tajně smál.
* První pusa se sluší na prvním rande a peníze sou na děvky. Vodou se neplýtvá a hvězdy sou pro chudý.
Fascinovaná životem
Ještě včera sem seděla v klubu naproti pánskejm záchodům bez dveří a dívala se, kdo má jak velkýho. Když si toho náhodou některej všiml, tak na mě cestou zpátky mrkl a pak mě pozval na tequilu. Bylo jich asi sedm. Pak sem si sedla jinam.
skutečná
Chtěla jsem tě pohladit a ty si se mi rozplynul v mlze polopravd a předsudků. - Ne jenom tak obyčených. Těch zvlášť nebezpečných, ve které člověk po čase uvěří.
Prý: Nejlepší kluci jsou ti, co se líbí všem a taky s hnědýma očima.
Zase bych chtěla mít obrnu
Zase bych chtěla mít obrnu
Když sem tě ještě neznala, představovala sem si, jakej asi seš. „V těch brýlích vypadá hrozně inteligentně“ říkali lidi a já kývala.
Kdyžsme si začala psát, tak sem každý ráno, jenom co sem otevřela oči, zapínala počítač, jestli už si mi napsal. A pak každejch pět minut.
Takovej pocit, kterýho už sem přejedená
jako když baletka dopadá zdvojitýho salchowa, jako když ti slepé dítě podá ruku, jako když vám umře někdo blízký
já nevěděla, že to tak pálí
a kdybych to věděla, třeba bych sem ani nešla
a samotná už taky nechci nikdy být a spát a chodit a vstávat a pít
Já si aspoň nehraju na tu hodnou
Já si aspoň nehraju na tu hodnou
když přemýšlím, co udělám, pokaždý si do důsledku vypočítám, co to přinese mně
když mám něco udělat, vždycky se ztoho snažím vyvlíct
když se ráno probudím, představuju si, co mi dneska dáš
Kouzlo iluze
Kouzlo iluze
Moc daleko na návrat
Svět, sny, vlastní samota
Záblesky kolem
,
prsty se třesou
když na peronu fouká
studený vítr
co chladí nám tvář
Chtěla sem ti říct
že mi na tobě žáleží. Že ti patří kousek mýho srdce a ne ten hned na kraji. Dostal si se do mých myšlenek a někdy i do snu. - Tak jak jinak by se poznalo, že mi na tobě opravdu záleží.
Zas o dům dál - a hlavně hlouběj
Zdálo se mi zbytečný, cokoliv ti psát. Stejně sem předem věděla o všech tvejch výmluvách, že nejseš mi dost dobrej. – A taky zdravej.
A tak oblíkám svý chladný tělo do kalhotek od včera a radši nic necejtím.
Nikdy na tebe nezapomenu
Jdu nádhernou vesničkou. Je kouzelná. Není jako tybetonový hnusy, co nám každej den připomínaj debilitu pokroku a idioty stitulem. Kde srdce přestává bít a tělo praská chladem.
Zvláštní...taky se divím
Dnešek je zvláštní den.
Takovej posmutnělej.
Venku je ošklivo. Prší.
Život se vším všudy
„Chci jen, aby si mi řekl, jak na tom vlastně sem. Nesnáším nejistotu. Stačí mi jen pár slov. Vážně.
Bloudění
Barvy umírají bez ostychu.
Jako by snad skaždým novým ránem
slunce šedlo.
Jako kdyby všechno venku ještě spalo
.......
Bez vody na suchu po sobě ve větru za střehu bez proudu na živo do kloubu
Už dost. --------- už ticho.
Už nechte mě dejchat a myslet si svý.
A mít svoje úsměvy,
Ty mě měníš
Mám chuť si šlehnout.
Ze všeho se vytratit.
Do postele lehnout
a sny zatratit.