neviděli

když jsem procházela kolem

slunce leželo na zábradlí

celé roztříštěné

vypadalo to že se všichni vzájemně ujišťují o jistotě jak už asi bývá zvykem

ve chvílích

kdy ještě nezačalo pršet

a mezitím mi to slunce chtělo něco říct

hledalo vlastní ústa lapalo po dechu a každý výkřik

mizel s kouskem plic

které poletovaly vzduchem jako zrnka prachu

a potom

jen takový krátký okamžik

jsem slyšela mluvit všechny ty kteří se zdáli být celou dobu němí

mlčeli

zatímco obloha praskala tence jako sklo