Zabalená kráska

zabalená kráska
v kouzlu pokryteckých úsměvů
do kolika slov se vleze
ta troska co zůstala nám z dětských snů
nasrat na život
a jít zas o dům dál
flaška je prázdná
a tam kdesi na dně
se válím já
jako vždycky ve sračkách

ty ve sračkách
já na vážkách
a tak si to pěkně žijem
sedím a píšu
ty piješ
až do dna, jak jinak
míň to nejde, pořád máš slinu
a já jen přemýšlím
na koho hodit
svou vinu

tak jako včera tak jako jindy
sundej svý šaty, všechny ty křivdy
pravdy i lži, viny i rány
všechny je spálím ve svým šílenství
možná že to tak chci
být kurva nad kurvama
a bojím se
že někdo někdy řekne
že mě má rád
radši zas pak řeknu
věty kterých bych měl litovat

na popel spálit všechny svý viny
nemá to smysl
napáchám jiný
i křivdy a lži
i rány
vždyť za všechno
můžem si vždycky
jen sami

a mnoho nocí
hořely popravčí hranice
a s dalším večerem
jen přibývaly další a další
ale od toho hříchy jsou
poprava schovaná do svíce
a víno až do dna
tak jako vždy
co na tom
že je z krabice
a naše životy
jsou stejným odpadem

mám svoji krabici, plechovou, rezaví
a s každým dalším
plním ji odpady
sebe a jeho
a dalších lidí
je strašně vysoká
na dno nevidím
přetíká špínou
a útržky vzpomínek
dávno je v prdeli
panenský pramínek
vlasů a krve