Jako ...

Jako …

Jako růže spadlá do vína

Jako černý květ v blátě

Jako růže zlomená v půli

Květina se střepy tvého zrcadla

Květina vhozená do kaluže

rozvlní oponu a zčeří hladinu

Jako kluzký vor uprostřed oceánu

Jako plachetnice věčnosti mizící za obzorem

Jako němá ruka na stole a bez síly

Krev rozlitá do nebe i do snu

Krev kanoucí z očí

pokřtí lásku a zmizí z bratrství

Denně, denně, denně

posílám dopis po větru a nedoufám

Jako svět lží, v němž to vaří zlostí

Jako i trocha naděje ukradená sobeckostí

Jako skalisko, jež se rozsype v nejjemnější zrnka písku

Vítr stáda divých koní

Vítr železně rezavé války

roznese písek a setne hlavy

Jako krajina vadnoucích stromů

Jako pustina ztemnělých srdcí

Jako chrámy z morových sloupů

Slova valící se bez úst

Slova psaná bezbarvým inkoustem

naplní mysl a vrazí nůž do zad

Denně, denně, denně

vysávám jed hadů a nezoufám

Jako oheň jenž se nerozpíná

Jako nejstarší řemeslo v šeru rohu za kostelem

Jako hořčičná semínka ve zlomku slávy

Plamen tebe lásko zneuctěná

Plamen roztoužených klínů

rozezvučí zvony a vytrhne srdce

Jako stín skelných váz

Jako tříska hluboko v srsti

Jako krása nebes vklenutá mezi nás

Hrany kocovin z procházky

Hrany zatržených nehtů

zkazí náladu a smějí se ti

Denně, denně, denně

strhávám svou tvář a nerozdávám

Jako marné tělo po krkolomném pádu

Jako mrtvola na dlažbě náměstí

Jako kolena zmodralá od modlení

Víra bolesti v lidském stádu

Víra křivá jako samorost

oslní duši a zaryje se do tváře

Jako on v tmavém rohu pokoje

Jako poslední list ve scénáři

Jako její vůně v tvém hrobě

Jako hloubka studny úmyslnosti

Jako jediná kulka věnovaná tobě

Jako konec, jenž je tam, kde je.