Rozpory

Rozpory:

 Pevná můžeš být jak ocel
i křehká jako stvol.
moc rád proniknul bych do cel,
kde ukrýváš svůj bol.

 Kde jak přiznání, tak protokol
tvoří jeden rukopis.
Kde každý klad má mínus pól
a každý zápor kladný rys.

 Neschováváš se za obrys,
jasně víš, že někam jdeš,
jak dotěrný pryč ženeš hmyz
tuchu, že se marně dřeš.

 Snad bojíš se, že sežehneš,
cos chtěla pouze zavlažit.
Strach ten mám též, to není lež,
co zalít lze, lze upražit.

 Co odbýt chceš, co uvážit?
co se pěstí, urveš naráz,
cos ze mne chtělo s tebou žít,
po blesku lze čekat náraz.

 Sežehnut, přec vrstva námraz
jak z ledu bych byl, působí.
Nevím, co smím - neznám zákaz,
jsem rebel - mám své způsoby.

 Snad také střídáš údobí,
jsi vojevůdce - jsi i zběh,
konejší tě - i rozzlobí
ten někdy těžký žití běh.

 Říkáš si, co máš za příběh,
do jakých nit přejde stehů.
Je láska jenom na lidech?
Zvláštní dech, jenž vdechl něhu...