Eleanora z Černé země

Jmenuji se Eleonora a jsem dcera krále Černé země a Černého království. Dnes mi je 50 let a rozhodla jsem se, že Vám svůj příběh odvyprávím  podle skutečné pravdy…

   Když mé matce Nataše bylo 15 let provdala se za mého otce Davida, který byl o 7 let straší. Můj otec měl za život 9 žen: Dorotu, Ninu, mou matku Natašu, Violu, Renátu, Leonu, Izabel, Barboru a Darju. Každou měl zvlášť, ale ne s každou měl dítě. Bohužel se mu nepoštěstilo mít syna, i když měl 9 žen, což nebylo málo. Dokonce mu jeho žena Viola a Izabel porodili obě syna, ale pár měsíců po porodu oba zemřeli. Takže mému otci nebylo přáno, aby měl syna. Já měla tedy 11 sester z toho 2 starší a 9 mladších. Můj otec neměl moc rád děti, ale především je neměl rád proto, protože ani jedno jeho dítě nebylo kluk, ale miloval pití, ženy a války. Jeho lidé trpěli válkami, ale mělo plno jídla, pití a nebylo na tom s hospodařením špatně. Ale k čemu jim to bylo, když postupně jejich milovaní umírali. Můj otec ale na nic nedbal, staral se jenom o sebe a svoje ženy pouze z jedné stránky. Staral se, aby jeho manželky měli jídlo, pití, peníze a vše co potřebují, ale choval se k nim jinak drsně a hrubě. Všechny se ho báli, ale milovali ho. Jenom moje matka a její sokyně, ale také kamarádka Viola ho už měli dost. Několikrát dokonce utekli, ale marně. Bylo vidět že já, jakožto matky dcera a Violy dcery Zita a Evelína byli stejné jako naše matky. Všechny tři jsme několikrát utíkali, ale jenom mě se jednoho dne povedlo nadobro utéci. Můj otec byl vždycky krutý i ke svým dcerám. Hodlal je jenom co nejrychleji provdat a ty, které nikdo nechtěl dal do kláštera. Vůbec se s nimi nemazlil, ba naopak. Pořád měl jenom hony, oslavy, veselky a bitvy. 3 jeho ženy Darja, Leona a Dorota dokonce spáchali sebevraždu. Má matka nikdy neměla jiného muže, než byl můj otec, už byla dokonce smířená že s těmi jeho urážkami, špinavými a drzými prackami a hrubými gesty zůstane až do smrti. Bohužel měla pravdu a když mi bylo 12 let umřela na černý kašel. O mě starali potom spíše chůvy a trochu i Viola. Maminka mi opravdu chyběla, když jsem ji měla u sebe, tak jsem se nevzdávala naděje, že od cud já a moje mamka odejdeme vstříc lepšímu životu. Ale teď mi umřela a já jsem ztratila všechnu naději, ale ne na dlouho.

   Otec byl pořád stejný darebák, ale myslím, že jak stárnul, byl mírnější. Ale ne natolik aby se změnil vůči mě a mým sestrám. Po matčině smrti jsem měla na výběr. Buď jsem mohla do kláštera, nebo se provdat za panského knížete z bohaté země nebo za krále Kristiána ze země, se kterou můj otec pořád válčil. Do kláštera jsem za žádnou cenu nechtěla, ale provdat se za muže o více než 20 let starší a ošklivý, že sem takový chlapy odporný ještě neviděla to jsem taky nechtěla. Požádala jsem otce o 2 roky na rozmyšlenou a otec svolil. Ale panský kníže tak dlouho čekat nechtěl a tak si vzal mou sestru Adrianu.

   Ty dva roky sem si užívala. Nemyslela jsem na muže, na děti, na povinnosti, jenom sem si užívala a dokonce i přes zákaz otce jsem se několikrát vydala jako prostá holka městem, bez stráže, bez otce, prostě sama! Nikdo si nevšiml že jsem dcera jejich krále, protože můj otec, jak už jsem říkala, měl mnoho dcer a nepouštěl ani neukazoval je prostému lidu. Ale bylo to vždy nádherné. Všude prodávali sušené ovoce a suroviny, které jsem v životě neměla. Byli obyčejné, ale výborné. Strašně moc mi zachutnal obyčejný život, ale zároveň jsem si uvědomila, že ty lidé co tady nakupují a prodávají se každý den bojí o to, aby měli co jíst jejich děti a aby jejich manželé a synové žili. Ale děti v mém věku byli mnohem na ulici šťastnější, hráli si spolu hry, jako třeba na slepou bábu, na honěnou nebo jiné hry, které já jsem nikdy v jejich věku nehrála.

   Bylo mi smutno, ale na druhou stranu jsem byla šťastná, protože jsem byla v tu chvíli volná,i když ne tak docela. Bylo mi  krásně. Když mi bylo 14 let, tak jsem potkala na ulici jednoho kluka, bylo mu asi tak 17 let a byl opravdu pěkný. Obyčejný ale pěkný. Dala jsem se s nim do řeči a povídali jsme si. On mě potom zavedl k nim domů. Měli v domě 3 místnosti. Bydleli tam on, jeho maminka a jeho sestra, které byly 3 roky. Jeho maminka byla velmi milá, ale ustaraná a zmohlá. Když jsem dokázala utéct od mého otce ven na ulici, vždycky jsem zamířila k nim domů.

   Do toho kluka jsem se zamilovala. Jmenoval se Matěj. Začala jsem s ním chodit a nechtěla jsem být s jiným mužem než byl on.

    Po čase jsem mu řekla kdo opravdu jsem a nejdříve nevěřil, ale potom na mě poznal, že nežertuji. Nejdřív byl překvapený, ale potom řekl, že si mě chce prostě vzít a že to udělá. Požádal mě o ruku a já řekla ano. V této době se o požehnání a ruku ženy muselo zažádat jejího otce, ale to bylo moc riskantní. Jeho matka to přijala, i když věděla že můj otec je král Černého království David. Sice se bála, ale měla mě ráda a já měla ráda jejího syna Matěje.

   Jednoho dne jsem zašla za otcem, když byl střízlivý a řekla jsem mu, že si žádného Kristiána nevezmu, že mám své plány do budoucna a že mi v tom nemůže zabránit. On to bral jako vtip a řekl mi, že už vidí, že jsem se nerozhodla pro klášter a že si tedy vezmu toho Kristiána a že mu dá druhý den vědět. Já jsem byla naštvaná a řekla jsem, že mě asi špatně pochopil. Ale on, že prý za měsíc bude svatba a že si mě po svatbě odveze ten Kristián do své země a že má už 4 ženy. Myslela jsem, že začnu brečet, ale byla jsem statečná a odešla jsem do svého pokoje. Věděla jsem že s mým otcem nehnu.        

   Když jsem přišla do pokoje tak jsem se rozbrečela jako malá holka a začala jsem naříkat. Samým smutkem jsem usnula a druhý den mě probudilo boucháni do okna. Někdo mi tam házel kamínky. Rychle jsem vstala a koukla se kdo mě vzbudil. Pod mým oknem byl Matěj a křičel na mě ať mu řeknu jak to dopadlo. Já jsem ještě ve spacím obleku rychle skočila z okna dolů k němu a všechno mu rychle řekla. On chvíli přemýšlel a po chvíli mi řekl, ať si zabalím nějaký věci, že utečeme. Zdálo se to jednoduchý, ale bylo to hodně složité. Naštěstí mi pomohla má komorná. Zabalila jsem si šaty a vše potřebné a ukradla jsem nějaké peníze s otcovi pokladny. To bylo hodně těžké, ale dalo se to přežít.

   Nevzala jsem moc peněz, ale tolik abych jich s Matějem neměla málo a abychom si vystačili. Když jsem s Matějem utekla za hranice, ubytovali jsme se u přítele Matějova otce. Jeho přítel byl o něco starší než my, ale byl velmi laskavý. Chvíli jsme u něj bydleli a Matěj u něj pracoval v pekárně a já také. Práce mě bavila a byla jsem konečně šťastná. Nebyla pravda že jakož to dcera krále jsem se měla jako v bavlnce a neznala jsem práci!!! To nebyla pravda. Jako dcera krále Davida jsem rozhodně nezahálela a neválela se celý dny jenom v zahradě nebo v posteli. Pracovala jsem hodně…  takže zase takový skok to nebyl, když jsem pracovala v pekárně. Zanedlouho jsme si mohli dovolit velmi skromný domek kousek od našeho přítele. Pořád jsme pracovali v pekárně, ale měli jsme vlastní bydlení. Všechno se zdálo super, ale až moc. Nikdo mě nehledal. Teda myslela jsem si to, ale jak jsem znala mého otce, určitě neplánoval nějaké hledání. Zato Kristián ano. Několik let bylo všechno báječné. Dokonce žádné války, jenom pohoda.

    Když mi bylo 17 let porodila jsem dceru Terezu a o 3 roky později syna Erika. Byli to šikovní a poslušní děcka. Já i Matěj jsme je měli moc rádi a konečně bylo všechno tak, jak mělo být. Milovaný manžel, dům, práce, děti a zdravý. Bohužel to takhle růžové nebylo dlouho.

   Když Terezce bylo 11 let a Erikovy 8 let, našel mě jednoho dne Kristián, když jsem učila Terezku psát. Matěj zrovna nebyl doma, byl v práci a já byla sama doma s Terezkou, protože Erik si venku hrál. Přišel ke mně a řekl mi, že ihned půjdu s ním, že se prostě a jednoduše stanu jeho ženou a že ho můj nesouhlas nezajímá. Já jsem začala křičet, že mám dvě děti, manžela a že nehodlám nikam chodit. V tu chvíli co jsem mu tohle řekla, mi vlepil takovou facku, že jsem myslela že mi ulítne hlava. Shodil mě na zem a začal do mě kopat. Terezka rychle utíkala pro Matěje a pro Erika. Když přišel Matěj rychle ho odstrčil a začal se s nim prát, ale v tu chvíli vytáhl Kristián dýku a zabodl jí do mého muže. V tu chvíli mě nesmírně bodlo u srdce, jakoby ta dýka zasáhla mě. Bylo mí úzko a začali mi téct slzy a rychle jsem chytla děti a šla blíže k mému muži. Už byl mrtev a já začala brečet a chytla jsem ho do náruče. Bylo mi strašně, ztratila jsem muže, kterého jsem milovala a ctila a muže, který byl otec mích dětí. Dětem jsem zakryla rukama oči a všichni jsme plakali. Potom Kristián popadl moje dvě děti a řekl jestli s nim půjdu k němu na hrad. Já se strašně bála, že je zabije nebo jim ublíží a tak jsem řekla že ano, ale ať jim nic neudělá!!! Neposlech mě, i když jsem ho prosila a slíbila mu, že s ním půjdu. Vzal Terku a Erika a přivázal je k sobě. Přivázal jim ruce a nohy. Potom je položil vedle mého mrtvého muže a odvlekl mě pryč z našeho domu. Mě přivázal také za nohy a ruce a dal mě podržet v jeho kočáře jeho poddanými. Já ty muže co mě drželi prosila ať mě pustí, ale jako by neslyšeli, jako by nebyli lidé…jako by necítili lásku ani bolest, nepodívali se na mě ani jinam, pořád jenom koukali stejně. Drželi mě pevně…a já se nemohla ani hnout. Najednou sem viděla jak můj dům celý hoří a je v plamenech. Moje děti jsem venku neviděla… byly totiž vevnitř.

   Začala jsem ještě více brečet a prosit… všechny sem začala prosit, pána boha, ty muže co mě drželi, nebe, všechny jsem prosila o to, aby smrt ušetřila mé děti…ale marně jsem prosila a žádala. Bylo pozdě, můj mrtvý manžel, moje děti i můj majetek hořel… mé děti umírali ve strachu a ve smutku a umírali vedle svého mrtvého otce… uhořeli a to všechno kvůli mně!!! Myslela jsem že umřu v tu chvíli, že se mi samým smutkem zastaví srdce, ale nezastavilo…pořád bilo dál! Potom ke mně přišel Kristián a řekl něco, co si zapamatuji do konce života:,, Víš všechno jednou končí u tebe dvojnásobně. Ty ještě budeš mít děti, se mnou a jenom moje!!! Budeš má královna, budeš se mnou spávat, se mnou chodívat na hody a budeš mě milovat! Na to co bylo předtím zapomeneš! Tvůj muž nebyl nic…nic nedokázal, byl to obyčejný, chudý a prostý dobytek! A ty si královského rodu…pa, uvidíme se u mě na hradě…jo a vážně promiň za ten spálený nábytek, musela si na něj šetřit dlouho!“ To jsem už nevydržela a plivla jsem mu do obličeje, ale on mi dal znovu velkou facku a zavřel dveře od kočáru. Celou cestu jsem brečela a promítávala co se vlastně stalo. Přála jsem si ať se probudím, ať je to jenom sen… ale já se ne a ne probudit. Byla to skutečnost. Krutá skutečnost.

   Když jsem dojela na hrad bylo to strašné, jeho služky a komorné se ke mně chovali tak mile a já nemohl nikomu říct co se mi stalo s nikým si o tom popovídat. Poprosila jsem jednu komornou jestli by mě nepustila do kostela se vyzpovídat. Ona zašla za Kristiánem a ten povolil. Nemohla jsem Kristiána ani vidět, musela bych ho zabít. Pěkně jsem se do kostela oblékla a uviděla jsem jak jsem docela pěkná, když na sobě nemám zástěru, ale pořád sem myslela na Matěje a na Terku s Erikem. Každou chvíli jsem brečela. Když jsem došla ke zpovědnici tak jsem všechno farářovi řekla. On mě vyslechl a řekl, že je to strašné, že bych měla od cud co nejrychleji odejít. Potom mě zavedl do jedné místnosti a tam byla jedna jeptiška a dokonce to byla moje sestra Evelína. Byla jsem strašně moc šťastná že jí vidím a ihned jsem jí všechno pověděla. Dozvěděla jsem se že ona také neměla zrovna život podle svých představ.

   Měla bohatého knížete za manžela a vůbec ho nemilovala ho, nechtěla ho a odmítala mít s ním děti. On jí vyhnal na ulici a sám si vzal nějakou hraběnku. Evelína se toulala po ulici a 2 roky strávila jako bezdomovkyně. Málem prý umřela hlady, ale že prý potom jí potkala jedna žena a ta jí u sebe zaměstnala. Potom se odstěhovala zpátky za jejím a tím i mým otcem Davidem, ale ten když zjistil, že bohatého knížete odmítala, také jí vyhnal z království… vlastní dceru. Potom její komorná poradila Evelína ať uteče sem…a tady začala dělat jeptišku. Prý je jí už dobře a je šťastná, učí děti  vedle v klášteře vzděláni a je svobodná. Když se dozvěděla o se stalo mě, začala také plakat a tak jsme plakali obě.

   Ale najednou do místnosti vletěla stráž a vyvedla mě pryč. Odvlekli mě na hrad a tam zavřeli do komnaty. Potom přišel Kristián a řekl, že se mnou je jenom kříž, že si už sehnal jinou ženu a že na mě už kašle. Ale že musím zůstat u něj na hradě.

   Jedna moje komorná byla velmi přátelská a jmenovala se Silvie. Bylo ji 20 a měla dceru Otýlii které bylo 5 let a byla v klášteře, protože Silviin muž umřel na žloutenku když bylo Silvii 18 let a protože potřebovala tuhle práci aby přežila, musela dát svou dceru do kláštera. Já jsem jí řekla, že si má vážit, že má zdravé, krásné a živé dítě a ať rychle utíká si ho vzít zpátky, že jim dám peníze a že se o ně postarám. Požádala jsem Kristiána aby mi dovolil se o ty dvě postarat a on svolil. Měla jsem je jako svoje dcery a Otýlie mi připomínala mou dceru Terezku.

   O obě jsem se starala dlouho, ale Otýlie zemřela když jí bylo 7 let  nezjistilo se na co. Silvie z toho byla nešťastná a zoufalá a já také. Bylo to strašné i já ji měl jako svou dceru. Potom jsme se já i Silvie rozhodli, že spolu utečeme daleko od cud a začneme znova, ale znovu se nám to nepovedlo a tentokrát už naposledy.

   Kristián mě už zavřel do vězení. Bylo to strašné všude hrozný pach, špína, pot a smrad. Zhubla sem že to bylo strašné a vypadala jsem jak stéblo trávy. Ve vězení jsem strávila a pořád trávím svůj čas. Teď jsem tam kde jsem byla… nic jsem nedokázala a kvůli mně zemřeli lidé, který jsem milovala.  Už to nejde vydržet, ale musím!

Tímto můj příběh končí a já se s vámi loučím!