Werene a mosazný amulet

Náš příběh začíná...

15. října v malé vesnici na venkově se konala na náměstí výjimečná událost. Na tuto dobu to zas tak výjimečná událost nebyla, protože lidé věřili všemu co kdo řekl. Lidé byli pověrčiví a báli se i věcí, který si jenom namlouvali nebo vymysleli. V této vesnici, která se nazývala Nacher žilo zhruba 50 rodin. V malém, ale velmi útulném domku žila malá, 6ti letá holčička jménem Werene se svou starou a moc hodnou babičkou. Matka a otec zmizeli ze dne na den a nikdy je už nikde neviděl. Nikdo netušil co se s nimi stalo.

   Ale toho 15. října na náměstí, kde se konala ta výjimečná událost, byla pro malou Werene velmi smutná. Na náměstí přesně v pravé poledne se totiž měla upálit Werenina babička. Lidé z vesnicemi totiž obvinili za čarodějnictví. Někteří lidé tomu věřili, nějací ne. Když babičku upálili na hranici a když Werene plakala na náměstí na chodníku, protože jí a babičce sebrali všechen majetek včetně domu a upálili ho s ní, nikdo si jí ani nevšiml. Jenom matky svoje děti drželi dál od Werene a modlili se aby je něco tak hrozného nepotkalo. Až v noci když už byli všichni dávno na kutě, tak k Werene, která nemohla spát a pořád plakala přišla mladá žena celá zahalená, popadla ji a posadila  na koně. Potom s ní odjela hodně daleko. Celou cestu s ní nepromluvila, jenom ještě ve vesnici jí řekla, že se nemá čeho bát, že se jí nic nestane. Když ráno konečně zastavili, tak žena Werene sesadila z koně a vyndala nějaké věci z brašny. Vytáhla trochu pečiva, pití, dva dopisy-jeden obvázaný červenou stuhou a druhý obvázaný zlatou stuhou, mosazný medailon který vypadal jako talisman pro štěstí a řekla:,, Tenhle medailon nos po celý život, bude se ti hodit. A neplač. Bude lepší když nebudeš vědět kdo jsem, takže chci ti říct, že kvůli babičce se nemá smysl trápit. Slzy ji nevrátí a život jde dál. Jseš moc statečná holka jako tvoje rodiče. Když půjdeš podél téhle řeky, tak dojdeš asi po pěti hodinách chůze k velké pastvině. Tam bude domek celí zelený s velkou zahradou plnou slunečnic. Těžko ho přehlédneš. Budou tam tři psy, velcí ovčácký psy. Na pastvině se budou pást koně a ovce se budou pást na kopci nad pastvinou. Až uvidíš ten domek tak jsi dovnitř a řekni tomu, kdo tam bude že se jmenuješ Werene a dej mu dopis se zlatou stuhou, nezapomeň, se zlatou stuhou. Až si ho ten muž nebo žena přečte, tak mu dej i ten druhý a nepopleť to! Ani do jednoho dopisu se ty nedívej! A kdybys někoho cestou potkala, tak řekni že se jmenuješ Anna Wod May, ano? Až půjdeš k domku tak se nejmenuješ Werene, ale Anna Wod May. A nikomu neříkej odkud si. Řekni jen, že jdeš za svým otcem, který se jmenuje Deny Wod May a za matkou která se jmenuje Karol Wod May. Bůh ti žehnej.“ A potom Werene políbila na čelo a odjela na koni zase daleko na tu stranu, odkud přijeli. A tak se Werene vydala na cestu podél řeky až došla k velké pastvině u který byl moc hezký zelený domeček. Trochu jí to připomínalo domeček její babičky. Cestou potkala jenom jednoho žebráka a tomu jak se jmenuje nevykládala.

   Když uviděla tři velké psy, pastvinu, koně, ovce, zelený domek a zahradu plnou slunečnic, tak viděla ten nejkrásnější domov pod sluncem. Velcí psy na ní nejdříve štěkali, ale potom když poznali že je nějak neohrožuje ji pustili se štěkotem do domku. V domku to bylo nádherný. Všude byli usušené květiny a namalované obrazy. Vypadalo to jako v krásném muzeu umění. Všechno se vším ladilo a hodilo se. Všechno bylo z krásného dřeva. Jakmile uviděla Werene první místnost jak vešla, tak poznala že je to předsíň. Krásná předsíň. Vymalovaná červeno hnědou barvou. Uprostřed byl krásný koberec a po okrajích stěn byli věšáky a vázy. Byla tam taky veliká klec ve který bylo 5 malých morčat a dvě dospělý morčata. V dalším pokoji která zřejmě sloužila jako obývák a kuchyně byla jedna starší žena. Stála a věšela krásný malovaný obraz na kterým byla starší žena, která měla před očima masku, něco jako škrabošku, jenom o něco větší byla přes celý obličej až na bradu a rty. Obličej byl zahalený od nosu k pěšince vlasů. Maska skvěle ladila s oblečení které měla na obraze ta starší žena. Podle všeho to byla ta starší žena co právě ten obraz věšela na stěnu. Moc jí to nešlo. Nejdříve hledala kde je hřebík na který má obraz pověsit a potom ho pověsila. Byl to nádherný obraz. Když se žena otočila tak řekla:,, Kdo jste?  Neslyšela jsem klepání na dveře.  Omlouvám se, ale jsem slepá.“ Když to Werene slyšela zatajil se jí dech. Pochopila proč má žena na obličeji masku. Žena měla od nosu až k pěšince vlasů popálený obličej k nepoznání. Byla i slepá, jak Werene slyšela. Werene si sedla a začala vykládat a vykládat. Dopis ji dát nemohla, protože by ho stejně nepřečetla. Ale když se Werene zmínila o dopisu tak ji žena řekla ať začne číst, jestli to umí. Werene číst uměla, protože její babička ji v pěti letech naučila číst, psát, počítat a spisovně mluvit. Naučila ji i šít a všeho co má žena umět. Naučila ji to tak brzo, aby ji mohla předat všechny rady a tajemství které znala, protože už byla stará a stát se mohlo cokoliv. Když Werene otevřela dopis, poznala že není moc dlouhý a tak začala nahlas číst. V dopise bylo o Werene, o babičce, o neštěstí co se stalo, o tom, aby se o ni pokud možno postarali muž a žena v domku. Potom tam stálo, že se má Werene jmenovat Anna Wod May a ne Werene, že by jí její pravé jméno nepřineslo moc užitku. Potom žena složila ruce a začala vyprávět Werene co nastane a jaká že byla její babička. Řekla že se jmenuje Karol Wod May,  její muž který se o ni,  o stádo ovcí a koní stará a o výzdobu, že se jmenuje Deny Wod May. Že je umělecky nadaný a všechno to naaranžovaný v domě i venku je jeho práce. Všechno co je krásné, což byla každá věc v domě i venku. Potom jí řekla, že tady od teďka bude doma a že z ní vyroste pěkná holka. Potom jí provedla po baráku. Karol to tam znala jako svoje boty. Věděla kam přesně šlápnout, kde se má držet a kde má jakou věc. Obývák a kuchyň byli vymalováni žlutou a oranžovou. Byla tam nádherná kuchyň a krásný dřevěný stůl se židlemi. V obýváku byla proutěná postel a na ni pár polštářů. Všechno bylo sladěno. Všude bylo tolik věcí, ale byli řádně dány tak, aby nezavadili Karol nebo někomu jinému. Na proutěné posteli se sedávalo večer i přes den. Byla to >vykládací postel pro všechny chvilky< jak Karol řekla. Dalším pokojem byla ložnice. Byla fialově vymalovaná s modrými kytkami. Byla také moc pěkná, ale další pokoj byl ze všech nejhezčí. Byl to pokoj slečny, co Werene vyvezla z vesnice a poslala sem. Byla to totiž Karol a Denyho dcera. A Werene babička byla Karol nejlepší kamarádka. Ta slečna se jmenovala Keren a byla to nejlepší kamarádka Wereniny mamky. Akorát byla o něco mladší než Werenina mamka. Ten nejhezčí pokoj byl barevný. Na zdi byla namalovaná pastvina s koňmi a na obloze bylo nádherně veliké slunce. Byla to kresba jako z pohádky. Celý pokoj byl jako z pohádky. Byli v něm panenky hračky, postel a peřiny. Byl tam domeček pro panenky a hrad z malých kostek, který byl překrásný. No prostě něco tak krásného Werene v životě  neviděla. Protože Werene neměla moc věcí a tak se rychle v pokojíčku zabydlela. V té době mělo opravdu málo rodin zvlášť pokoj pro děti a pro dospělí. V té době byly v baráku dvě místnosti a nic víc. Tento barák byl čímsi výjimečný. Když si Werene prohlížela pokoj a Karol odešla do ložnice, tak Werene slyšela jak pláče. Plakala kvůli babičce. Bodejť ne, byly to nejlepší kamarádky. Werene z toho začala také plakat, protože se jí začalo stýskat. Ale když přišel pan Deny Wod May, tak bylo hned veselo. Jakmile se dozvěděl o Werene, tak se ti  dva skamarádili. Pan Deny byl moc hodný, sympatický, milý a vtipný člověk. Měl dlouhou šedou bradku a šedého knírka, kterého si pořád upravoval. Měl na sobě srandovní oblečení, takové barevné. Byl dost extravagantní, ale k němu se to hodilo. Hned jak přišel, tak špatná nálada byla pryč. Vzal Werene a šel se s ní podívat na stádo. Werene měla kliku, protože než přišla, tak se před týdnem narodilo hříbě-kobyla. Nádherné hříbě. Bylo celé černé a mělo bílí ocas a hřívu. Bylo moc hezké a malinké, byl to shirský kůň a měl u kopyt chlupaté bílé ponožky. Deny řekl, že ho Werene může pojmenovat. A taky řekl že je jenom její, ale jenom jestli chce, nebo jestli se jí nelíbí jiný kůň víc. Werene měla plno nápadů na jeho jméno. Jiného koně nechtěla. Pan Deny na chvíli odešel za Keren, asi si s ní promluvit. Potom přišel a jakmile se chtěl zeptat na jméno, Werene na něj vyhrkla:,, Suelin!!! Bude se jmenovat Suelin. No není to nádherné jméno. Víte Suelin se jmenovala moje babička. Moc se mi to jméno líbí.  Jo holka, budeš moje Suelin. Já jsem Werene. Teda promiň mám nové jméno, víš?! Už nejsem Werene, ale Anna Wod May.“ Řekla a pohladila svojí Suelin. Deny se jenom usmál a pohladil Werene po tváři.

   Anna se seznámila s výpomocným mládencem, který se jmenoval Petr. Bylo mu 13 let a utekl v 10ti letech z domu, protože mu zemřela matka a jeho otec si vzal jinou ženu. Byla to velmi zlá žena. A tak Petr odešel k Wod Mayovým. Anna brala Petra jako svého nejlepšího kamaráda, ale byl pro ni trochu víc. Byl něco jako její bratr. Anna prožila u Wod Mayových šťastné dětství.

   Když jí bylo 10 let, tak si našla nejlepší kamarádku a nejlepšího kamaráda. Jmenovali se Oliver a Sabrina.  Zažila s nimi mnoho krásných chvil.

   Když jí bylo 12 let, tak jí k narozeninám dali společně králíčka. Anna mu dala jméno William po svém otci. Od Denyho a Karol dostala zase psa. Velkého, krásného psa. Tomu zase dala jméno po své matce- Žanet. Roky plynuly…

   Když bylo Anně 14 let a měla 14. narozeniny dostala od Denyho a Karol dopis s červenou stuhou. Byl od Anny babičky. Bylo v něm psáno:

Dne 13.října

Nacher

Milá Werene,

Dnes je 13. října a tobě je dnes 6 let. Když si čteš tenhle dopis, znamená to, že nežiji a že Ti je 14 let. Všechno nejlepší má princezničko. Určitě se ti daří u Wod Mayových moc dobře. Je to šťastná a milá rodina. A co nové prostředí, jak se ti zamlouvá? Asi nevíš, viď. Možná si na mě, na tvůj bývalý den a na svoje jméno Werene ani nepamatuješ. Tak teď Ti něco povím. Tvé pravé jméno je Werene Sui Demor. Narodila ses ve vesnici Nacher. Tvůj otec se jmenoval William a tvá matka se jmenovala Žanet, ale to jistě víš. Utekli kdo ví kam. A nikdo ani já o ničem nevěděl. Je mi to líto, ale byla jsi moc malá, aby si to pochopila. Tví rodiče zemřeli když ti byli 3 roky. Oba dva chytli nějakou neznámou nemoc a zemřeli. Ten amulet co právě teď máš na krku-teda doufám, že ho tam máš, ten nos pořád. Měla jsem ho já i tvá matka. Nese se z generace na generaci. Přeji Ti mnoho štěstí do života moje Werene!

Tvá babička Suelin

Anna se rozbrečela a padla na svojí postel. Na všechno zapomněla a teď je to tu zase. Smutek, pláč a bolest. Ale teď to bylo jiný. Anně je 14 let a ne 6.  Chápala to úplně jinak.

   Když bylo Anně 16 let, tak odešla z domu. Ona, Oliver a Sabrina se totiž rozhodli, že pojedou s kočovným divadlem z venkova a procestujou celý svět.  Všem třem hraní velmi šlo. Anna hlavně hrála, Oliver psal hlavně příběhy, které měli upoutat diváky všech věkových kategorií. A Sabrina hrála a šila kostýmy. Bylo jich dohromady 11. Někteří hráli, někteří šili, někteří zpívali, někteří hráli na hudební nástroje a jiní dělali ostatní důležité funkce. Všichni tři byli spokojení. Cestovali asi 5 let, když jednoho dne dojeli do králoství. Když zrovna pro chudý lid hráli přestavení-pohádku, tak jel okolo král se svým vnukem Patrikem.  Když jel okolo Anny, tak zastavil. Nachvíli si sednul a koukal se na Annu jak hraje dceru mlynáře. Byla to moc pěkná pohádka. Všem se moc líbila. Všichni včetně krále a Patrika tleskali. Potom král přišel k Anně a řekl:,, Dobré jitro slečno, moc pěkná pohádka, jste skvělá herečka. Měl bych pro vás nabídku mladá slečno.“ Anna se jenom zarazila a vyslechla si nabídku. Král ji nabídl pobyt v králoství a práci v jeho paláci. Chtěl, aby předváděla divadlo pro něj a jeho hosty. Nabídl Anně hodně peněz a tak se Anna rozhodla, že nabídku přijme.

   Když se rozloučila se svými přáteli, tak hned nastoupila. Anna se zamilovala do Patrika a Patrik do ní. Anna hrála divadlo třeba každý den 3krát, ale  měla se jako v ráji. Když se chtěl o Anně král dozvědět více, měl smůlu. Hodně ho to štvalo, nevěděl koho má jako zaměstnance, nevěděl o Anně nic. Nařídil tedy svému sluhovi, aby zjistil více o Anně Wod May. Mezitím se Anna tajně scházela s Patrikem. Měli se moc rádi. Když se král od sluhy dozvěděl, kdo je Anna vlastně zač, byl velmi zaražen. Bylo tady totiž něco co Anna nevěděla. Anny babička Suelin se znala s králem tohodle králoství. Pracovala u něj v kuchyni. Král se do ni zamiloval, ale ona ho nemilovala. Byl velmi kvůli tomu nešťastný. Když z králoství odešla a vzala si dědečka Anny a měla s ním dítě, nemohl to unést a chtěl po babičce, aby se k němu odstěhovala i s dítětem. Ale Suelin odmítla a poslala mu dopis jak ho nemá ráda a mnnoho věcí mu v něm napsala. Jeho se to velmi dotklo a chtěl se Suelin pomstít. Prohlásil ji za čarodělnici, ale dlouho trvalo něž babičku Suelin obvinili za čarodějnictví. Najednou Annu nenáviděl. Když mu Patrik oznámil, že si chce Annu vzít za ženu, tak král oznámil všem, že Anna Wod May se doopravdy jmenuje Werene a je vnučka Suelin obviněné z čarodějnictví. Anna se bránila, ale bylo to marné. Patrikovi nevadilo, že Anna není vlastně Anna, ale Werene, vadilo to vlastně jenom královi. Ten nechal ještě ten den Annu prohlásit za čarodějnici a 13.října jako její babičku (akorát o 16 let později) nechal upálit na hranici.