Co si za peníze nekoupíš

Tak například mouchu:-)

            Ne, chtěla jsem tuto úvahu trochu odlehčit, protože následující řádky zrovna pozitivní nebudou.

            Jak již od pradávna víme, v dávné historii se platilo jinak,než dnes. Což znamená, že jestliže chtěl někdo krávu od souseda, nabídl mu pět slepic a 2 kozy. Samozřejmě všechno uvádím v příkladech, neboť já v té době nežila a popravdě – ani bych nechtěla. Být prodána nějakému bezzubému člověku za orné pole, mi jako milostné vyznání lásky nepřipadá:-)

            Ale o tohle vlastně ani nejde. Chtěla jsem tím jen naznačit, že dříve se teoreticky dalo prodat všechno. A tudíž i všechno nakoupit. Jen s jinými pravidly.

            V průběhu věků se vytvořila platidla, která fungovala na určitém území a to více méně vydrželo doteď. Jenže nyní jsme vývojově o něco dále.

Máme více možností.

Našli jsme způsob, jak léčit různé nemoci.

Existují nové druhy potravin.

I bydlení a hygiena jsou daleko lepší.

Avšak… to, že máme luxusně zařízený byt, skvělou práci s vysokými příjmy, velmi inteligentní děti a plno přátel neznamená, že si můžeme koupit vše, na co ukážeme.

Možná jsem svoji úvahu nezačala právě nejlepším způsobem, ale nevěděla jsem,jak jinak začít. Je lehké psát o tom, co zaplatíme. Ale přetěžké o tom, na co nemáme.

Ať chceme, či ne, existují věci, pocity a někde i morální zásady, které si nepřivlastníme. A je jedno kolik peněz nebo úsilí na to vynaložíme.

Naskytl se mi obrázek. Je na něm jedna rodina. Otec, matka a tři dcery. Za normálních okolností bychom mohli fotku označit nápisem typická rodinka. Ale vy tu fotku nevidíte. Nevíte, jak se tváří. Jak stojí. Co mají na sobě. Proto nemůžete tušit, že jedno dítě není tak zcela podle našich měřítek normální. Má totiž Downův syndrom.

A teď mi povězte – dá se za peníze koupit tomuto dítěti zdraví? To samé, co máme my? NEMŮŽE!

Nechci být velmi kritická, ale v naší společnosti obecně platí pravidlo, že peníze zmůžou vše. Ale kde je pravda?

„Miloval a miluji ji hluboce. Dal bych za ní život. Ale nešlo to.

Cítil jsem, jak mi její teplá krev stéká po rukou. Viděl jsem, jak se z ní vytrácí jiskřička životodárného moku. Její oči dostávaly skelný pohled. Na krku nešel nahmatat téměř žádný pulz.

Dal bych miliony, abych jí zachránil. A že je mám.

K čemu mi vlastně peníze jsou, když jedinému člověku, bez kterého si nedokážu budoucí chvíle představit, právě naposledy vydechl v mé náruči?

K NIČEMU!“

Ale na druhou stranu jim zase nemůžu křivdit. Díky nim existuje daleko větší pravděpodobnost, že člověk s rakovinou přežije. Že nádor na mozku se dá odstranit s pomocí nových přístrojů a kvalifikovaných doktorů.

A to je jen jeden úhel pohledu.

Můžu se taky otočit doleva a spatřím dětské domovy, které by bez peněz na jejich provoz nebyly. A nebo útulky pro bezdomovce.

Dejme tomu, že finančním prostředkům dám určitou váhu. Ale nezáleží jen na nich. Je tu i osobnostní faktor.

Je jen na nás, jak s nimi naložíme. Dobrý člověk pomáhá těm, kteří na zázraky nemají. Špatní lidé podplácejí, tunelují. Využívají své moci k získání ještě větší.

Když teď nad celou svojí prací přemýšlím a čtu ji po sobě, stále jsem nenalezla odpověď na zadané téma.

Ale kde vlastně ta pravda a odpověď je?

Vždyť i ten život si za pomoci peněz mohou někteří lidé koupit.

Též lásku – je sice pravda, že dost často pokryteckou a sobeckou, ale přece to druh  lásky je.

Určité zdravotní problémy se za pomoci finanční injekce dají zlikvidovat.

Co třeba úcta? Pravdomluvnost? Respekt? Zkuste to a za zády budete mít lidi, kteří vás podrazí při první možné příležitosti.

Obecně bych to tedy shrnula takto.

Existuje mnoho pohledů na danou věc a velmi mnoho odpovědí. Každá z nich je svým způsobem pravdivá. Ale na kolik procent, to musíme zvážit každý zvlášť.

Záleží také na závažnosti daného problému, či situace.

A v neposlední řadě – na nás – na lidech.

Neboť my uvádíme tohle všechno do oběhu.