Prkno

Prkno života Žiji na nalomené desce, co stále více se prohýbá. Kupředu se mi sic jíti nechce, ale nic jiného mi již nezbývá. Já našlapuji mírně, jen lehce a cesta má konečně ubíhá. jen ohlížet se mohu zpět a vzpomínat na lepší časy. Na časy, kdy milejší byl svět, kdy pln byl nebeské krásy. Snad jednou bude takový opět, snad až sešedivějí mi vlasy. V dáli přede mnou svítá naděje, avšak deska pozvolan mizí. Můj ret se upřímně neusměje, v kraji ve kterém jsem cizí. Kde nikdo mé srdce nezahřeje, Kde vztahy nejsou a nebudou ryzí! Pod mým životním prknem, jen nekonečná tma odpoutání. Kdž skočím, pokryjí mě suknem, pak už neokusím první milování. A na tebe se budu dívat oknem, přes které neuslyšíš mé žalostné volání.

---