Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednou Ranou
16. 02. 2007
0
5
1201
Autor
Hatamoto
Jednou ranou
Šiky ginázských vojsk se řadily před odletem na ploše a chvatně, ne však zbrkle pochodovali do lodí, které je mněli přepravit na planety kde by se uskutečnil jejich životní úděl – boj s nepřítelem.
Pro tentokráte a nikoli poprvé jim byl rod z Grummanu, planety kde bojovníci to co jim chybělo do zdatnosti doháněli zuřivosti a naprostou ignorací jakýchkoli zásad, kodexů zákonů a podobných nařízení.
Generálové sledovali nástupy převážně lehké pěchoty kterou byl Gináz pověstný.
Pravda dost jich padne, ale nemělo by to být tragické, na planetách je spíše elektronická planetární obrana, pár povstalců či záložních vojáků a jinak civilní obyvatelstvo.
Za fregatou zapadly dveře nákladového prostoru a učni i zkušenější zbrojmistři poslouchali plukovníkovu řeč. Jak se předpokládalo nemělo by se jednat o planety s tužším odporem nějaká PO plus slabé pozemní jednotky – dobré zaučení pro mladé učně, kterých bylo na palubách většina.
Let proběhl hladce v přísně dané vzdálenosti se z fregaty oddělily výsadkové lodě, které sestupovaly na planety a hladce prošly PO.
Jednou z mnoha byla loď kapitána Yurishira na které byly 2 legie ginázských vojáků, převážně učňů.
Po přistání vše proběhlo hladce – zlikvidování zbytkové PO zajímání zajatců, všichni se raději vzdávali, když viděli ty neohrožené byt stále mladé bojovníky.
Jen jedné brigádě Moritanců se nelíbil rozkaz složení zbraní, reptaje se řadily k odzbrojování, pronášejíc polohlasně různé drobné urážky. Jeden z Moritanců však nevydržel tu potupu a zařval: „Ginázané jsou prašivé krysy a za ty co tu vidím by se i zbabělec Jool – Noret styděl!“
Nastalo hrobové ticho protože si všichni uvědomovali, že tuto urážku již přejít mlčky nešlo.
Do hrobového ticha zahřměl hlas kapitána Yurishira „Kdo se opovážil! Kdo se povážil projevit tu drzost a urážet Mistra!“ Z davu Moritanců vystoupil jeden muž, vlastně mladík co ještě neměl rozum ze svých řečí a dosud si ani neuvědomoval co řekl a pravil dosud hrdým hlasem „Já“. Kapitán mu odpověděl: „Mnohdy je zdánlivá odvaha jen znakem zbrklosti, ale budiž…zachránil si před smrtí všechny ostatní sebe však ne. Podle starodávného zvyku, kdy se války rozhodovaly pouze za pomoci souboje nejlepších bojovníku, budeš ty potrestán jako výzvu ti nabízíme náš odchod z planety pokud souboj vyhraješ! Zástupem Moritanců projela vlna optimismu a naděje. Jako tvého protivníka vybírám vojína Takewaru!
Mladý Takewara přispěchal ke kapitánovi se slovy: „Ale pane dovolte já nejsem nej… „Mlč!“ pravil Yurishiro, „To rozhodne až souboj který podstoupíš pak se uvidí, aspoň uvidíme co v tobě je.“ „Ano pane!“
Bojovníci stáli u červeného kruhu na zemi, vedle ginázana kapitán Yurichiro, vedle Moritance jeho velitel. Yurishiro svému svěřenci neříkal žádné rady, jen: „Víš co máš dělat, spoléhej na sebe a na svůj výcvik!To je cesta vítězství!“ Na druhé straně dostával bojovník všemožné rady a povzbuzení jak Ginázana porazit.
Když byli připravení oba vstoupily do krvavě červeného kruhu starodávné hólmgangy, kruhu, do kterého vcházejí dva a po svých ho opouští jeden..
Moritanec, jménem Grizmo tak nějak na něj volali sotva vstoupil do kruhu tasil svůj meč který měl po assasinsku pověšený na zádech a se sebevědomým posměškem si měřil protivníka. Takewaru meč nevytasil úplně udělal pouze takzvané koikuchi(palcem levé ruky povysunul meč z pochvy) které bylo doprovázeno klapnutím jak habaki opustilo saju.
Grizmo nechápal co to má znamenat, chvíli cekal, aby se protivník dostal do střehu. Takewara vycítil protivníkovo zaváhaní, Grizmo zřejmě nevěděl, že tohle je signál ze kterého jde ještě couvnout, jakmile samuraj sáhne na tsuku(rukojeť) není cesty zpět a následuje útok, to ví na Ginázu každé malé děcko, Grizmo však ne a to Takewara viděl. Vzpomněl si, že přimět protivníka k tomu aby si myslel že ho ovládl strach je velice taktické. Nasadil tedy pokud možno vyděšený a nepřítomný výraz který značil že tzv. „zmrznul“ , to se ostatně stávalo i na corridě když se mladý toreador zalekl síly býka.
Grizmo, když viděl, že jeho protivník je takto postižen se rozhodl zaútočit na tento jednoduchý cíl. Takewara byl však připraven a jeho plán donutit protivníka k prvnímu výpadu se mu povedl. Bleskově mu prolétla hlavou poučka o tom, že včasný protiútok na jednostranně vedený útok je nejlepší cestou k rychlému vítězství… nebylo třeba uhýbat tělo samo uhne protože má výhodu a protivníkova čepel mine o slušnou délku při tomto druhu útoku by tomu tak mělo být! Spoléhej na výcvik.
Než myšlenka vůbec stačila doznít jeho pravice se bleskurychle přesunula na tsuku, jeho vjemy byli tak zesílené, že v tom zlomku vteřiny jasně registroval kožené opletení tsuky a místy drsný dotyk same(vyloženi rukojeti kůži rejnoka). Vše zesílené adrenalinem a stoprocentním soustředěním. Ruka tak okamžitě vytahovala katanu a již z vytažení útočila.
Kmit paže byl rychlý ale plynulý, vedený silou, jakoby s dopadovou silou kladiva a lehkostí pírka. Účinek byl devastující. Čepel touto ohromnou silou dopadla šikmo na Grizmův krk který přeťala jako proutek mladého bambusu, a ani klíční kost nekladla zvláštní odpor a čepel Grizmovi vyletěla pod ramenem.Jeho tělo se rozpadlo na tři kusy a odděleně dopadlo do písku. Hned poté ještě než si překvapený zástup Moritanců uvědomil co se stalo, Udělala katana zvláštní oblouk, načež její čepel skončila v hedvábném šátku Takewarovi ruky a ten pak jen tahem pravice meč očistil od krve a zatlačením zastrčil opět do pochvy, což bylo doprovázeno opětovným klapnutím. Vše s typickou grácií a nonšalantností. Pak se padlému uklonil. Když tohle viděli Moritanci, nevím proč, snad je Ginázanovo chování nějak urazilo, a z takto nepochopitelného důvodu se pokusili zvrátit rozhodnutí holmgangy a napadnout Ginázany. Odpovědí jim bylo pouze, teď několikrát znásobené klapnutí vytahovaných mečů.
A tentokrát to pochopili všichni, že svou hrdost by tentokrát vykoupily krví.
A proto nikdy neopovrhuj svým soupeřem a nedávej mu tím výhodu. A věz také, že mnohdy se vyplatí dát šanci těm kteří tolik obav kolem sebe nerozsévají, neb často bývají o to zbraní silnější.
5 názorů
pokusím se teda znovu... ale nezaručuju dostatek sil - mám za sebou perný den... když ne dnes, tak mám ještě jeden pokus k dobru, do třetice... třeba zítra, co? to su doma a pracuju jen trošku :o)
martinez: :)))) ja jsem vás predem varoval...ale precti si to ...lepsi nez me pokusy o basnicky...mozna
Ja s něma neopovrhuji vhlave to zni lip a pak z toho vznikne neco jinyho:)
Co je to za bláboly...?
...nikdy neopovrhuj svými čtenáři a věz také, že mnohdy se vyplatí si to po sobě přečíst a zamyslet se nad obsahem...neb často bývají i dobré náměty totálně zničeny špatným zpracováním...
jééé, chtěla jsem, fakt jsem to chtěla přečíst ale nejsu moc povídková... a začínaj Šerifové, prchám...