Pamatuješ?

Pamatuješ… ze začátku ten pocit strachu - ze změn...
 
 Říkal jsi, že nemáš pevnou půdu pod nohama.
 Věděla jsem o čem mluvíš. 
Ale vědomí, že mám Tebe, a Ty mě,
 jak jsme si blízko,
 že nemusíme nic skrývat, že si můžem všechno říct,
 že mě chápeš… 
Na tom stavěla jsem důvod , proč nebát se. 
Ted‘ mám znovu uvnitř ten děsnej strach.
 Je větší. Jsem sama… … nikde necítím se doma. 
Ležím ve své postýlce, ale necítím to..
 cítím se strašně opuštěná… a nikdo o tom neví.
 Ani netuší. 
Jsi jediný…a já bych chtěla
        jet za Tebou.., Chci Tě obejmout, cítit jak hladíš mě po vláskách!
 Plakat dokud to nepřejde… miluju Tě.