Písmák Pavoučí most
Od okna ke zdi
stříbrný most pavouk má.
Moucho, pojď si hrát.
Poetika pražského deště
Nejen že je Praha za deště krásná
a kouzelná jako keltská Duhovka,
ale člověk si za deště
může psát pomíjivé verše
Smrt básníka
I.
Vy oči z kamene,
co věčně roní slzy,
plačte pro poetu,
Středověký komiks o Svatém Václavovi
Psal se 18. březen léta páně 2012, rok vodního hada dle čínského kalendáře, 27. Ventôse 221 roku republiky, den sasanky hajní podle francouzského revolučního kalendáře. Venku bylo pošmourno a těžká, vodou nacucaná mračna visela nízko na obloze, jako by hrozila, že na Prahu co nevidět svrhnou pořádný lijavec.
Spinkej, malý dráčku...
Spinkej, malý dráčku,
a nech sladké sny,
aby přinesli ti z dáli
překrásné krajiny a princezny -
Pohřeb jedné éry
Zvedl se horký letní vítr a opřel se do mraků, zpoza kterých vykouklo slunce. Zadul znovu a přibouchl dveře, kerými před chvílí prošlo několik vojáků. Všichni, kdo je viděli procházet stuhli jako solné sloupy – ať již byli na nádvoří, v chodbě nebo kdekoli jinde.
Vojáci se rozestoupili v pravidelných intervalech tak, aby zajistili celý prostor.
Má bohyně
Má duši z křišťálu
a úsměv z růženínů,
má oči z opálu
a křídla z šedých stínů
Moje č.626
Beze slov a bez not,
bez objednávky od muže v kápi,
třesoucí se, bledou rukou,
kostnatou a bezkrevnou
Zpověď archiváře
Pod první kategorií s ostřími nožů a sběrným košem
pod přikrývkou z růžového trní za klapání kolovrátků
po staletí spí majestát na kost ohlodaný i s pečetí
a slova znějící ozvěnou katedrály pošlapána botami
Ragnarok
Přetékající krev ze sna vytekla ven
Ty, roztříštěný na tisíce kousků, usmívající se, říkáš „zacpi si uši“
pa . dá . a . pa .
Milování v divadle
Nenuť mě si to uvědomit, úsyslně vkládat slova do tvých „snů“,
a v tenkém srdci pavučiny modlit se, věřit zázrakům.
Nechtěj vědět, co to bolí, (kvůli mě, že krvácíš. )
a bezcílně bloumat po okolí, doufat, že se navrátíš.
Měsíční kletba - Tsuki no Curse
Měsíční kletba v tomto chladném snu,
v tomto světě beze slov, ti vyznám lásku;
jednou se k tobě jistě dostane.
To vroucí přání vyslovené skrze tyto rty,
DUVET - Prachová přikrývka
A nevypadáš, že bys pochopil
Tu hanbu, žes‘ jako poctivý muž působil.
A veškeré strachy, co rád máš vsrdci svém
Se změní vpouhý šepot vuchu tvém.
Panence; navždy nebo navěky
Tu, v prachu cesty a za hradbou hvězd
Tu, přivázán na vlasu, leží prstýnek s krví.
Tu, jej vezmi do dlaně, má paní, bludičko, stíne mého stínu,
A město zčernalé kouřem tvých vlasů a havraních snů, má nevěsto oblečená jen v závoji,
Kinjirareta Asobi - Zapovězená hra
Nandej mi ten obojek zrůží a přidej stříbrné okovy,
Dnes večer další zemře – jak já tě nenávidím.
Poklekni a ochutnej hořké kapičky lásky,
Andělům věnovanou modrou drezuru.
Slib, lásko...
Řev motoru stoupá smlhou padající list na oblohu
Mám žízeň po žízni mám touhu po touze mám život po životě
A větve stromů sahající do koupelny - vztahy osoby práva…
Právnická osoba fyzická osoba duchovní osoba
Příliš mnoho vína
Probudil se, ale ještě zůstal ležet se zavřenýma očima. Strašlivě ho bolela hlava, a tak se ve věci otvírání očí rozhodl postupovat dosti opatrně – a hlavně pomalu.
„Co jsem to jenom. “ pomyslel si, když pomalu otvíral oči.
Píseň skutečna a Labyrint barev
Pohádali se - vtom to celé bylo. On jí řekl, že je dětinská a ona mu řekla, že on ani neví, jaké to je být dítětem. Řekl jí, že nemá být sentimentální a ona jemu, že nemá být tak chladný. Řekl jí, ať ho nechá na pokoji a ona mu řekla, že ho nepotřebuje.
Moriere insieme
Až budeš jednou
nad mým hrobem stát,
řekni si,
co hezkýho ti život dal.
A začalo to tak nevinně...
A začalo to tak nevinně, že by nikdo nepředpokládal, kčemu to povede. Ale i takové věci se stávají… Zvláště jste-li vpohádce.
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno malé království. Král miloval královnu a královna milovala krále, ale nebylo jim dáno míti více než jedno dítě…
Představte si nádhernou, rozlehlou královskou zahradu.
Moderna a já
0:
Moderna, moderna, moderna - moderna a já.
Moderna a já, Já a moderna; Moderna a já. Kdo odpověď zná.
1:
Jen malou chvíli
Jen malou chvíli,
alespoň na jednu kopretinu,
Jen malou chvíli,
v záři chryzantémy.
Slunce
Na okraji skleničky svínem se odráží sluneční paprsky a propůjčují jí tak svatozář. Jasně červený stín dopadá na čistě bílý ubrus a vytváří tak cosi, co trochu připomíná slzu.
In vino veritas, říkává se. Ve víně je pravda.
Inferno
Koně neklidně pofrkávali a paprsky pomalu zapadajícího slunce se mihotavě odrážely na hladině jezírka na jehož břehu oba stáli.
Slunce už zapadá, řekla mu. Nepoužívala slova. Téměř nikdy.
Sen
Na tváři cítím závan svěžího vánku. Něco mě lechtá na šíji.
Otevírám oči. Ležím na louce porostlé jarním kvítím.
Neplač, že to skončilo - buď ráda, že se to stalo...
Hranice dohořívala – oheň pomalu stravoval zbytky dřeva s jejich ponurým nákladem. Opodál na pláži stálo šest osob - pět mužů a jedna žena. Žena plakala; muži tam stáli s kamennou tváří, jeden se pokoušel ji utěšovat.
Pak, když z ohně zbyl jen popel, všichni společně pronesli tiché rozloučení a odešli.
Mrtvé listy
Ach, jak jsem toužil, abys vzpomínala,
na šťastné dny, kdy tebe u sebe jsem měl,
kdy slunce bylo žhavější než dnes…
A mrtvé listy kryly celý les…
Můj anděl
Na hromadě odpadků za městem leží můj anděl.
Křídla má pochroumaná, vypelichaná, špinavá,
Kosti polámané.
Na bílém plátně jeho šatů jsou skvrny od bláta, krve a zvratků.
Salem
Kde za mořem pevnina daleká,
daleko za letem slavíka,
tam širé jsou pláně a pohoří pár;
a tam, kde se snebem stýká zem,
Miluji západ
Miluji západ a jeho noc
s jejich mocí temnou.
miluji západ a miluji noc
kdy miluji se s tebou.
A budem spolu tančit na křídlech Azraelových...!
Všude kolem skučel vítr. Kapky deště ji vté rychlosti krutě bičovaly přes tvář. Přitiskla se ke krku svého orla ještě těsněji - až cítila vůni jeho peří. Zablesklo se a téměř vten samý okamžik zazněl kousek od nich hrom.
Neither bleed nor cry?
I know,I know I’ve let you down, I’ve been fool to myself,I‘ve thought that I could livefor no-one else. But know,through all the hurt and painit‘s time for me to respectthe one - it’s you -who loves memore then everything. So with sadness in my heart I feel the best thing I could do is end it all and leave forever. What’s done is done and feels so bad, what once was happy now is sad, I’ll never love again my world is ending…I wishthat I could turn back time, ‘cause now the guilt is all mine,can’t live without the trust from those you love.
Tanka o důvěře
Nechtěl's víc než důvěru mou mít,
víc neslibuji však,
než že čas vše spraví.
Až na hrob ti dám
Já
Já nemám času v tomto prostoru,
já nejsem ničí a nikdo můj
já půjdu pryč, to pouze ze vzdoru
budu zde sama - to stůj co stůj.
Poenari
P od těžkou oblohou
O rlí hnízdo ční,
E xpresionistův sen
N ad všechny vysněný.
Začínám bláznit
Začínám bláznit, moji drazí,
A místo vína se opíjím krví.
Blázni jsou jako děti – tak nevinní, tak krutí.
Pohárů pár a vedle nich nůž,
Masterplan
Seděla pod mírně rozbořeným chrámem Sv. Víta a zády se opírala o jednu zjeho stěn. Zčerných sametových šatů, které si ráno oblékala, zbývaly nyní již jen cáry; stříbrná růže, která se jí houpala na krku na tenkém řetízku už se vůbec neleskla – byla pokrytá jemným šedým prachem jako vůbec vše okolo. Pozorovala oblohu, která měla podivnou barvu – směsici ocelově šedé a karmínové.
Sonet (Mé milované)
Stadnami Léthé jsou tvoje oči,
řekni kdo jejich taje znal.
Čím pak se ale tvůj cit stal,
když zpolibků tvých se hlava točí.
Hvězda
„Odjíždíš. “ zbytečná otázka. Její nesmyslnost jsem si uvědomila již vokamžiku, kdy jsem ji vyslovila. Ale nedalo se to vzít zpět.
Wallachia, 1462
Nad pustou zemí
černý dým
připomínkou je
zemřelým.
Spát...
Na tvrdou zem uléhám
zoufale chce se mi spát
světlo je zhasnuté
(tmy nesmím se bát).
V hrobce
Zavřena v hrobce
nad rakví klečím
- kdyby tak alespoň byla moje. -
nad hrobem zoufalce
Anděl ohně
Na širých pláních Midgaardu
poblíž Schodů Moudrosti
stál jednoho zimného rána anděl ohně.
Oblečen v šarlatu krve a černi noci
Cesta vůle - část osmá: Sedm
Žena sedící na trůně si zamyšleně pohrávala sdolním cípem svých šatů. Čekala návštěvu. Již brzy. Nemusím být nervózní, říkala si.
Cesta vůle - část sedmá: Čaj
Odešla klodnímu baru a poručila si konvici černého čaje. Za pár chvil jí číšník přinesl na její vkus příliš velký šálek a kouřící konvičku. Ihned si nalila do šálku čaj, aby trochu vychladl. Neměla moc času.
Cesta vůle - část šestá: Ocel
Vzal do ruky katanu a několikrát sní zkusmo máchl ve vzduchu. Držel ji vruce po třetí vživotě, ale šlo to jakoby samo.
Sedl si na zem před postel a zkřížil nohy do tureckého sedu. Pokoušel se sice o polohu lotosového květu, ale nepovedlo se mu to.
Cesta vůle - část pátá: 220
Snevolí odtrhl pohled od obrazovky a donutil se podívat na hodinky. Necelá čtvrt hodina. Stihnul by ještě jeden díl.
Ne, ani půlku.
Cesta vůle - část čtvrtá: Hrad
Postavila se k zábradlí a opřela se o něj. Chvíli pozorovala lidi jak chodí kolem a její srdce opět naplnila nenávist a opovržení. Zahleděla se dolů na relativně klidnou hladinu řeky a nechala vítr, ať se jí prohání vpolodlouhých vlasech. Pak vytáhla mobil a podívala se, kolik je.
Cesta vůle - část třetí: Prach
Hodiny na zdi se náhle zdály vydávat obrovský hluk. Měl pocit, že jejich tikot musí být slyšet až na druhém konci světa. Ale jak se zdálo, nikdo jiný je neslyšel . jen on.
Cesta vůle: Část druhá: Moře
Sledoval, jak se hladina za nimi vlní víc než jinde. Jel tudy už tolikrát, ale nikdy se nedíval na brázdu za lodí. Jediné co slyšel byl obrovský hukot lodních šroubů.
Ona před chvílí odešla aniž by mu řekla jediné slovo na rozloučenou.
Cesta vůle - část první: Tunel
Noha jí podklouzla a ona i tentokrát málem upadla. Ale naštěstí se jí i tentokrát podařilo udržet rovnováhu, a tak stichými kletbami klopýtala dál.
Milovala dlouhé černé šaty a vysoké kozačky na štíhlých věžích podpatků, ale teď by dala celý svůj šatník (jehož cena se počítala ve stovkách tisíc) za ošoupané džíny, obyčejné tenisky a hloupou péřovou bundu. Ale teď už se stejně nedalo nic dělat.
Alba
Ve stínech sakury
v údolí Rei
Vánek se proháněl
bylo mu hej.
Lady
Srdce máš zkamene
zrubínů rty.
Vočích dva smaragdy
- jen tohle jsi ty.
Bechyňský hřbitov
Řady křížů
listím zaváté
a vítr skučí.
Zpívá píseň bolesti –
Metamorfosis a lá Ovidius
Sněhově bílý šat
a zlaté vlasy anděla
Ti svobodný život byl vzat,
že jsi tohle nechtěla.
Procházka Prahou
1.
Na skále stojím,
Snad zvýšek mám strach,
Čeho se bojím.
Modlitba k Morfeovi
Byl nádherný pohled na to, jaks zavřela oči…
Můj šepot jako slzy vánku
jak anděl, co nad tvým srdcem dlí,
sám přivolav boha spánku,
Psáno krví...
Pleť jako dítě,
v očích jen děs.
ďábel své sítě
z nebe ti snes.
Slzy andělů
Vzala jsem si z jejích bělostných rukou dýku vyřezanou z jednoho jediného kusu alabastru. Když jsem ji potěžkala, zdálo se mi, že je příliš lehká na to, k čemu byla určena.
“Zabít. Opravdu.
Vláda nad zemí
Povstaňte přátelé temnot a strachu,
ujmem se vlády nad zemí.
Již nebudem ti, kdož zmírají vprachu
pro tenhle svět dávno ztracený.
Lilith_02
Mocí svou volám tělo tvé
pomocí něj naplnit chci tužby své.
Rozkoš a vášeň já chci znát
jedna před druhou nemusíme nic hrát.
Alexiel
Zašustění andělských křídel.
"Alexiel. "
Je tak krásná.
Záblesk meče v jejích rukou.
Vlci s koly
Je noc a kromě lamp
mi na cestu svítí hvězdy,
sic nevedeny měsícem.
Je zima.
Lilith_01
Lilith
Máš víru svou a moc,
jež nikdo nezdolá.
Mě vyvrhnul jsi vnoc
Kdo jsem
Otázka kdo jsem
Většina lidí si klade otázky: Kdo jsem. A Proč jsem.
Odpověď, jež by vyhovovala všem, kterých se to týká nikdo ještě nenašel, ale každý si může po dlouhém hledání najít tu svou.
Většina dnešních lidí se spokojí sodpovědí Jsem člověk.
???
Toulám se nocí bezesnou,
jen luna svítí nedemnou.
Tolám se tohle černou tmou,
jen ona je přítelkyní mou.
Vládkyně hvězd
Vládkyně hvězd
V záři měsíce,
půlnocí zrozené
koupat se krásné je sice,