Mají knihy budoucnost?

Mám sbírku knih, kterou se snažím rozšiřovat. Literatura patří mezi nejdůležitější věci v mém životě a to jak prosa, tak poesie.

Řekla bych, že to je spíš nastavením naší společnosti. To, že si lidé radši sednou k televizi, je pouze důsledek. Je to důsledek toho, že většina lidí dělá práci, co je nebaví. A když se na to podíváš blíže, zjistíš, že lidé tráví činností, která je nebaví, většinu dne. Takže, když přijdou večer domů, jsou úplně vyšťavený. Poslední na co mají sílu je, nechat se krmit obrázky a o to přeci společnosti jde. Hlavně aby se nepřemýšlelo nad tím, že je uvnitř nás nějaká nespokojenost. Lidé si pouští televizi jako náhradu za život, protože ten svůj nemají čas ani sílu žít. Všechno je nastavené na práci a na výkon. A běda jak se rozbiješ a přestaneš podávat výkony. Společnost hned hrozí velkým prstem. Žít, hrát si, radovat se, dělat něco společně (třeba si číst), to se nenosí, to je zbytečný, to dělají jen divný lidi, z toho nejsou žádný prachy, je to ztráta času. Jo, jo, děti to dnes nemají vůbec jednoduchý, ale my velcí také ne. Ale tak nějak mám pocit, že ten směr, kterým se ubíráme, jsme si zvolili samy. Nebo s ním alespoň tiše souhlasíme, nic neříkáme, nic proti tomu neděláme. Vyčnívat není dobré a nesouhlasit s většinou také ne, kdo by chtěl přiznat, že už dávno nežije, jen přežívá. Radši se bude tvářit jako ostatní, že je všechno v pořádku a že jsem šťastný. Já bych ty roboty do budoucnosti nedávala, myslím že už mezi námi jsou a nákaza se šíří rychle.