oltář obětí

kolikráte zbělely již všechny naše kosti

a rozpadly se v prach

ve stinných koutech sedlý

ze stigmat bortících se zdí

a hrubě otesaných křížů

plaché to ticho kolem dřímá

a mlhy se snáší i před tvůj práh

jazýčkem v dotecích jemných intimností

na vahách převážím tě

když zvolna klesám dolů

v úžinách chvějícího se těla

je duše tvá jen malá černá díra

vtahující do sebe veškeré myšlenky

vzniklé z erozí našich dlaní

tenké kruté dýky jsou paprsky ranní

v polospáncích zraňují mne

a opět v drahách zrození i smrti

jako každý den, jako každou noc

obětují část mého bytí

tu na oltář prázdnoty

tu na oltář snění

a já odcházím dál

sám, nemilován