srážlivost času

roztočená v proudech sebe

pochybuju

prohlubuju se v zádech

tvou párou co sráží mě v rosu

roztíkáš se do mě bez námahy

jen co se vyslovíš

hned proudíš a koluješ

tak pochybuju o srdcích hraček

a radši sama sebe vdechuju

podle pravidel, samozřejmě

příště si vyhradíme prostor, vzdálenost, od sebe

a blíž půjdem jen až nás zhasnou

projít se bezvýznamnem potmě

a námrazou co si nás zadírá do kůže

pro radost a pro slabost, žaluziím

tak pochybuju, že se zapomenu smát

dávno sražená do kolen

učím se nedožívat tě

...smile...