Labyrint smíchu

     Uskutečnila se konference o míře prospěšnosti smíchu na výchovu kombajnů pro letošní žně. Diskuze byla neobyčejně podnětná, avšak k nějakému jednoznačnému výsledku se nedospělo. Vždyť mnoho druhů smíchu rozeznáváme a o jeho typologiích napsáno bylo nesčetné množství odborných publikací.
     Ten nejlacinější smích dostaneme u pokladen v supermarketech nebo nám z něj nakrájí dvacet deka v masně. Takovýmito smíchy zvyšují firmy prodejnost svých výrobků, když ho přidávají dětem k lízátkům a penzistům k zubním protézám. Tento smích však rychle vadne, kazí se a tím devalvuje. To pak můžeme vyrazit kousek za město, kde zaručeně najdeme spoustu divokých skládek smíchu. A není to příjemný pohled. Do přírody on rozhodně nepatří a to ani v případě, že ho zakopeme několik metrů pod zem. To už je lepší tento bulvární smích recyklovat.
     Existují naštěstí i hodnotnější druhy smíchu, spousta jich je k vidění na prodejích výstavách. Zvláště poslední veletrh úsměvů a smíchu se vydařil. Byly viděny smíchy rozličných barev a tvarů, přijelo i mnoho vystavovatelů ze zahraničí. Kdo přišel, mohl obdivovat smíchy seškrábané ze zdí starobylých katedrál, gotických kostelů či objevené na keltských pohřebištích. K nejvzácnějším patřil smích egyptské pyramidy, o němž kolují různé teze, k čemu vlastně sloužil.
     Nejvíce na odbyt šly smíchy kapesní, člověk si ho strčil do kapsy a šel. Nebo si ho zavěsil mezi klíče nebo ho spolkl anebo ho nafoukl jako balónek a pustil do větru. Jeden starší pán si ho dokonce přivázal na čepici jako bambuli.
     K vidění byly i smíchy větší, ba obrovské. Jeden takový by neuneslo ani pět statných chlapů a proto byl do haly spuštěn střechou z helikoptéry.
     Já však nejraději se smíchy rozmlouvám při procházkách městem. Často se schovávají v temných zákoutích, kde jsou jim vidět jen blyštivé oči. To vám je legrační, poněvadž si chvíli myslíte, že tma má oči.
     Přátelím se také s těmi, které visí z tramvajových madel, nebo které se jen tak houpou ve větvích a seskakují na turisty. Blízké mi jsou i ty, které se pokradmu přibližují k hostinám.
     Nedávno jsem se však setkal se smíchem, který jsem nikdy předtím nespatřil.
     Tehdy čas začal přibrzďovat, po chvíli se už jen neznatelně, pozvolna přesouval prostorem, než se zcela zastavil. Ze smíchu vystoupil průvod nebeských andělů, Země se rozevřela a v samém jejím středu začali andělé tancovat na Božské melodie. Rytmus rozhýbal mé srdce, které se tím vyladilo na Božskou frekvenci a začala do něj pronikat Stvořitelova energie. Zprvu jen úzkým proužkem, ale jak melodie sílila, začal se tok stále více rozpínat, až se nejen celé srdce, celá duše, ale i celé mé tělo ocitlo v tunelu s tekoucí Boží láskou. V teple a vlhku jsem se točil, klouzal a stále hlouběji propadal tunelem do podstaty světa, do Boha, do Lásky. A rytmus tepu světového srdce mi rezonoval v celém těle.
     Na takovéto setkání se smíchem člověk nevzpomíná, nepřemýšlí a nepíše o něm...takovéto setkání člověka promění, změní jeho srdce a vyšle na jinou cestu....

---