Písmák Labyrint smíchu
Uskutečnila se konference o míře prospěšnosti smíchu na výchovu kombajnů pro letošní žně. Diskuze byla neobyčejně podnětná, avšak k nějakému jednoznačnému výsledku se nedospělo. Vždyť mnoho druhů smíchu rozeznáváme a o jeho typologiích napsáno bylo nesčetné množství odborných publikací. Ten nejlacinější smích dostaneme u pokladen v supermarketech nebo nám z něj nakrájí dvacet deka v masně.
Hromadná BALADA o okapech
Rozlišujeme tři druhy okapů: červené, zelené a nedozírné. Červené okapy známe z planetária. O něco menší jsou okapy hliněné, ale ty neznáme ani z planetária ani z krematoria. Zelené okapy mohou být jak nedozírné tak červené.
Neustále klepe na dveře
Neustále klepe na dveře a vykuckává ontologické jho zašlých generací. Můžeme mu říkat klepač, celé dny prosedí u dveří a klepe.
Tiskový mluvčí pro srdeční záležitosti tvrdí, že dovnitř chce. My bychom si tím tolik jisti nebyli.
Hádanka
Jak velký je rozdíl mezi fixem a krucifixem. Je větší než mezi málotěstem a hodnětěstem. nebo velkoměstem. Když nebudete bzučet, rozdílu si určitě všimnete.
Jak jsem umyl Milla
Co věc to muzikant - řekne segramatika sekery a nožeznáte nějakého smyslnějšího pantátu. Kdo by po nocích chodil a šeptal nám sprosté pivní povídačky. Spolknu mozkomíšní barometr, ale tohle. to si jezte sami.
Zadržuj moč
Negativní betonová abecedanarušila kosmickou křivku letícího rozměrua uvízla v síti postav zkreslenýchbinární logikou nezadržitelně nekončících fatalit. Nadechni se a zívej. zadržuj moč ať nespláchneš poklad.
Studentská
Nestuduju nadarmo, chci navštívit cirkus. - zezadu se připlížím a spolknu lva. Klauni propadnou personálním změnám a nebude hořet. jen pozvolna a potichu z naprostého nedostatku invence se zhmotní šílenství.
Jak krachují žárovkárny
Synovec staré sousedky si koupil mýdlo. Řekl: Mýdlo, mýdlo, ať je z tebe žárovka. Z mýdla se stala obří ještěrka a ukousla synovcovi levou ruku. Strana Zelených se postavila za ještěrky.
To jsou teda záhady
Nevíme proč tu jsou, ale jsou tu s námi. Lidé se ptají proč tu jsou - oni mlčí. Lidé se ptají kdy odejdou - oni mlčí. Když se jich zeptáte, jak se mají, myslíte, že vám odpoví.
Epidemie v Lesné
Kdo utopil profesora Horkovzducha se nepodařilo vypátrat ani myslivcům z Lesné natož jiným přistěhovalcům. V restauraci se řešil i druhý případ, kterak se zaplatí penále. Nikdo nevymačkal rozumný návrh, jen paní Božena se přihlásila a říká:
"Do koše se hází smetí, smetí letí kolem dětí, nejsou ještě plnoletí" a zhasla.
Chrousti začali požírat podsvinčata.
Pamatujete?
Vedoucí výpravy poprosil zmrzlináře, zda mu nepůjčí morový sloup. 231 metrů a 58 centimetrů neměřil ani zmrzlinář ani sloup. Vedoucí se sekl jen o pár centimetrů, ale přehmat mu byl naúčtován hned dvakrát. Zachránila ho hymna, kterou si teď všichni zazpíváme:Krá krá krákrá krá krákdo se tady pokakábude to zas krakonošnebo jenom listonoš.
To je teda věc!
Karlík, mladší bratr profesorova syna Tomáše, měl srdce na dvě půlky. Mnoho lékařských kapacit ze všech fakultních nemocnic v okolí soutěžilo o co nejpřesnější diagnózu. Přicestoval i světově uznávaný Kurt Němec z Německa. Podíval se na Karlíka a pravil: "TO JE TEDA VĚC.
Čas adventní
Jen si tak zbůhdarma plácal do dlaní, když na své dráze míjel dvě postavy. Tato atypická dvojice budila u všech kolemjdoucích nepřehlédnutelné nevinné úsměvy. Jeden znich rozuměl ženám, druhý zas černému humoru, bezezbytku. Spočinul chvilku vjejich stínu a nastražil levé ucho.
Pacient
Pacienta dopravili do sanatoria pro duševně vykolejené. Svou životní drahou si vysloužil severní křídlo ústavu. Sem odkládali chovance ve stádiu infantilní regrese nevyhaslých ideí. Pacient s paranoidními bludy se kdysi dobrovolně pozdržel mimo tok lidksých hlasů, když uposlechl žadonění niterného šepotu.
Subjektivní idealista
Subjektivní idealista píše nejkrásnější dívce dopis na rozloučenou a z okna desátého patra odhaduje místo svého dopadu. Přemítá o smyslu svého psaní a je náležitě rozhořčen. Proč by nelogicky zatěžoval poštovní instituci na samém sklonku její existence. Nejkrásnější dívka se tak jako tak rozplyne, než dostane příležitost dojemné psaníčko s přetlakem lásky a patetickým děkováním za každou součást vlastní osobnosti, vůbec přečíst.
Přednáška o ničem
V přednáškovém sále probíhala přenáška o ničem, nikdo ničemu nerozuměl. Přednáška zněla následovně: Ničemu spadla na hlavu šiška a jeho vědomí se propadlo k samé hranici únosnosti. Ničeho oko svlékalo šaty, ničeho ucho přeslýchalo přeslýchající, ničeho dotazy pobíhajícím pátraly po smlouvě. Nenašel smlouvu a nenašel na ni ani svůj podpis.
Příběh velké lásky
Přihodilo se to na horské Kvildě, za strašlivé sněhové bouře. Stromy se po tuctech vyvracely i skořeny a hory, ty hopkaly, otřásaly se a přemisťovaly se libovolně po pohoří jak figurky na šachovnici. Vosamělé chatrči nalezli útočiště: On sNí, Muž spleší a Pán splnovousem. Běžky jim odvál divoký severní ledový vítr.
Vyteklá slova
Honza se zamkl ve svých slovech. Slova ho tlačila a bodala. Vždy když nějaké použil, přimáčklo se kněmu těsněji. Některá ho už tak dusila, že je přestal používat a vykopal jim skrovný hrobeček.
Sexuální život žížal
O pracovní pauze debatovali dva, Renda Pávek a Ten Druhej, o tom, jak se rozmnožují žížaly. Ten Druhej spatřuje vžížalách hermafrodity a tvrdí, že se rozmnožují vlaboratořích nožem – rozříznutím na dva organismy. Renda Pávek je přesvědčen, že žížaly souloží stejně jako lidé. Rozhodnou se, že se na věc zeptají kompetentních autorit.
autobiografický román
V práci zavedli nová úsporná opatření ke snižování nákladů. Aby se ušetřilo za uklízečky a podlahové saponáty, generální ředitel nařídil chodit v práci po rukou. Na školení zaměstnanců tomuto artistickému kousku sehnali vysloužilého klauna až z kolumbijské Bogoty. Každý den ho přivážel z latinské Ameriky letecký speciál, jelikož dle tamní tradice, pokud není muž přes noc se svou rodinou, zle ho potrestají všemocní duchové.
Hřbitovní
Hrobníkovi Koškoutovi se nelíbilo, že mu v noci vylézají mrtvoly z hrobů a navzájem se očmuchávají, nejeví-li některá z nich známky života. Koškoutovi vadilo, že ráno nacházel pošlapané záhonky okrasných květin a v nich semtam ulomené žebro. Jeho nezbedný synovec navíc neměl lepší zábavu, než po kostlivcích metat nahnilé hrušky. Řekl tedy jednoho dne předákovi umrlců: "Prosím vás, nevylézejte v noci z hrobů a navzájem se neočichávejte, nejeví-li některý z vás známky života, nešlapejte mi po záhoncích okrasných květin a neztrácejte žebra.
Dopravní nehoda
Na silnici E62 ve směru na Krmenec se stala řetězová dopravní havárie. Úmrtnost zde nabyla obludných rozměrů – z obětí se stali nafukující se obludy. Obludy požíraly hasiče, zdravotníky, policajty i lidi. Některé si lehaly na silnici, metamorfovaly se v zebry a pojídaly chodce.
O mašince
V kupé seděli čtyři. On, pán s bradou, pán bez brady a bezpán. U okna seděl On a pán s bradou. Bezpán a pán bez brady seděli u dveří.
chlívenec a dora dora
Šli tři kamarádi světem - chlívenec, dora dora a Bezejména. chlívenec občas nechal vyvenčit své prase, dora dora byl o něco větší a dřevěnější než chlívenec, Bezejména šel beze slova. Jednou, zatímco chlívenec venčil a Bezejména mlčel, dora dora vykopal punčochu. Prase punčochu sežralo a pošlo.
Naši kuželkáři
Naši kuželkáři se opět zůčastnili řeckořímských svátků.
Já jsem si jako pokaždé na kuchyňskou linku položil prkýnko, položil na něj své srdce a tupým nožem vypreparoval a odřízl malinký kousíček zněj. Tuto zakrvácenou slizkou pulzující tkáň jsem pak zabalil do utěrky a zaslal vdopisní obálce našim kuželkářům na místo konání svátků. Takovýchto zásilek dorazilo na tisíce.
WC story
Dnes jsem si během pracovní doby odskočil na záchoda jak tam sedim a kadim, tak přemýšlím jak užitečně využít tento časabych ho tedy zbytečně neprosral, pohupuji se zlehka zleva doprava a pozoruji dvě šňůrky, co mi visí z mikinychvílí ta levá honí pravou, po chvilce zas pravá levoukdyž udělám nečekaný pohyb, trhnu, vypadnou šňůrky ze svého pravidelného rytmuta pravá tu levou doběhne a roztřepenými konci se navzájem zachytísetrvačnost však posléze nad mým úmyslem zvítězí a opět uvrhne šňůrky do jejich stereotypujá se ale jen tak nevzdávám a opakuji pokus znovu a znovutkaničky stále dodržují svůj rytmus, nahoru a doluna chvíli se zachytí, pak se zase pustíaž jednou – koncové nitky se chytnou, navzájem propojínaučeným pohybem se stále houpajízleva doprava, ale už spolu ve stále se zmenšujícím obloukupak se dokývají a vytvoří jednolitý provázek pramenící a ústící v mé mikinějá si pak utřu zadek, vstanua spláchnu
Jedna stará paní
Již dlouhou dobu tu stařenku pozoruji. Prochází kolem naleštěných a vystavených odpadků, které nesnesitelně zapáchají. Domnívám se tudíž, že jí čas sebral funkci nosu. Popelářům se však její chování nezamlouvá a agresivně ji svým zvráceným pohledem prohazují skrze skleněnou výplň smetiště ven.
Krásný den
Mladého pana Tichého přejelo auto. To samozřejmě vzbudilo rozruch mezi lidmi stojícími na blízké zastávce. Bylo slyšet i smích. Tichý se s chroptěním plazil směrem k chodníku; dva muži se vsadili, jestli se doplazí dřív, než pojede další auto.
Tajné dveře
Uprostřed pokoje mám tajné dveře. Nikdo jiný je nevidí. Půjčil jsem si spoustu klíčů – od mámy, od spolužáků, od pana ředitele, od kněze i od čaroděje – všechny do jednoho jsem vyhodil. Tak na mě zavolali doktora.
Řidiči tramvají
Vyfasovat ve vozovně rozbitou tramvaj je pech, to se pak může šofér snažit sebevíc a stejně žádného cestujícího nesveze. Zpravidla však vozy vyjíždějí se stejným potenciálem co do možného počtu přepravených cestujících. Provozem se potom utvoří rozdílný vzhled a kvalita vagónů, přičemž nejhmatatelnější odlišnosti napáchají cestující uvnitř. Někteří řidiči naloží cestující na počátku a dovezou je až na konečnou , některým se zas cestující mění na každé zastávce či dokonce vypadávají a nastupují za jízdy.
Domácí zvěř
Bydlím hned vedle dálnice. Okna nemám, protože výhled bych měl pouze na nekonečnou autostrádu plnou plechové divoké zvěře. Když chci jít ven, otevřu dveře a zjišťuji, že práh mých dveří je součástí bílé nepřerušované čáry. Vedle baráku chovám slepice.
2084
10. 9. 2084, spojené státy McEvropské, katastrální oblast McPraha
Je chladné odpoledne na konci léta, mrholí, od západu vane slabý vítr rychlostí pět megaMcburgrů za Mcsekundu * , který nenechává bez pohybu Mckalhoty a Mctrika, která jsou zavěšená ve stáncích McVietnamců pro odiv kolemjdoucích. Jedním z nich je i Petr, který se přišel podívat, zda tu nesežene nějaký svetr na blížící se podzim.