vyzouvat se a chodit mezi světy

všechno uniká ti v cigaretě

třepotám vzduchem uvnitř

zrušeno se nevrací a zase

se hledáme všichni v pryč

soustředěně

v prokrvených zdech, co září do svých vlastních rohů

ještě jsem

syčím a chladnu do hořící půdy

se stíny prodloužených hran

pobíhám po krabičce od sirek

zmoklá zapaluju se a rozžíhám plochu budoucností

je jich tolik

rozlévají se všude

v můru křehkosti

ještě se cítím v dlaních

samotná tmavá

v zemi pod lžící rozmělněná v den

ještě vydechuješ jarem a prášíš mě sebou

tak se tebou naposledy nadechnu

žijeme se daleko

a ještě blíž než bouřka