Princezna a drak

 

Kráčela mořem
bezedných očí,
míjela dlaně
zaťaté v pěst,
otázka pálí...
čím to, že zločin,
který se nestal,
předchází trest?

Krajinou šedou
vlekla své rány,
a v jejích stopách
plazil se strach...
Rytíři chrabří
princezny chrání
před zlými draky
jen v pohádkách!

Chtěla si ohřát
ledové ruce,
hledala plamen
vykoupení.
V krajině stínů
nesvítí slunce...
našla jen schody
do sklepení!

Kráčela tiše
krajinou stínů,
na sobě prostý,
smuteční šat.
A tam, kde obzor
s nicotou splynul,
na prvním schodě
zůstala stát.

Tam dole v prachu
zemřela víra,
dýchala jedem
nasáklý vzduch...
Nahoře bolest
odvahu sbírá
rozdělit nyní,
co spojil Bůh !

Když potom vyšla
ze sluje dračí,
ráno se zhouplo
z tmy do barev,
uši jí hladí
písnička ptačí,
v očích má slunce,
na rukou krev...