Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJedem Slazená
17. 03. 2007
0
2
687
Autor
Dixie Bechert
Cestuješ prastarou myšlenkou
jako kometa zahalená ledem.
Držíš mou auru plnou barev
a v rukou sklenici naplněnou vztahem ke mně.
Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
závidět může i čaj slazen jarním medem.
Tvůj hlas mizí v melancholii mé touhy
s houževnatostí ovoce, jenž visí proti
přitažlivosti zemské vysoko ve větvích.
Slyším tvůj smích.
Topím se v očích tvých
jako zbloudilá vlaštovka v temných oblacích.
Vzdálenost dělí hrobovým klidem tvá slova
na tisíce nesrozumitelných písmen a zvuků.
Plamen protíná první kapka věčných dešťů...
Plamen, jenž se třepotá chladem...
Svíce, která byla zapomenuta na útesech oceánu...
Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
upouštíš na zem sklenici naplněnou medem.
Med se vylil na zem, stal se jedem.
Kam tedy před bouří schovat se půjdem?
Jdu sám.
Jako kometa...
zahalená ledem
jako kometa zahalená ledem.
Držíš mou auru plnou barev
a v rukou sklenici naplněnou vztahem ke mně.
Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
závidět může i čaj slazen jarním medem.
Tvůj hlas mizí v melancholii mé touhy
s houževnatostí ovoce, jenž visí proti
přitažlivosti zemské vysoko ve větvích.
Slyším tvůj smích.
Topím se v očích tvých
jako zbloudilá vlaštovka v temných oblacích.
Vzdálenost dělí hrobovým klidem tvá slova
na tisíce nesrozumitelných písmen a zvuků.
Plamen protíná první kapka věčných dešťů...
Plamen, jenž se třepotá chladem...
Svíce, která byla zapomenuta na útesech oceánu...
Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
upouštíš na zem sklenici naplněnou medem.
Med se vylil na zem, stal se jedem.
Kam tedy před bouří schovat se půjdem?
Jdu sám.
Jako kometa...
zahalená ledem