Sekačka

Bydlím se svou ženou na kraji města v domě po rodičích. Je postavený na kraji vsi na velmi pěkném místě. Dům má velkou zahradu která končí živým plotem. Za plotem se rozprostírá svah mírného kopce a ještě dál louka zakončená remízkem. Ženě se do domu moc nechtělo, odrazovala jí od toho právě poloha pozemku, pohled přes kopeček domu na louky bez stavení působí zvláštní prázdnotou. Bydlení na kraji vsi v ní vzbuzovalo obavy. Přesvědčoval jsem jí ale trpělivě a nakonec, po tom co jsem slíbil že si pořídíme vlčáka souhlasila.

Na nové bydlení jsme si ale nakonec zvykli rychle, oproti paneláku byl tady větší klid a posezení na zahrádce u domu bylo po letech strávených na pár metrech domu bez balkónu opravdovým zážitkem. Pejsek se stal manželčiným miláčkem a jak rostl objevoval velkou zahradu a vlastně jí úplně celou využíval jenom on. Jak to ale bývá zasloužený odpočinek po hektickém zařizování s přestěhováním přešel do normálního shonu a tak jsem trávili spoustu času mimo domov. Přibylo také denních povinností které jsme z paneláku neznali, údržba domu si vyžádala většinu našeho času a na zahradu tak zbývalo méně a méně. Nejsem příznivcem nakupování zbytečností ale když jsem jednou zahlédl automatickou sekačku kterou navíc prodávali za zaváděcí cenu, nerozmýšlel jsem dlouho a koupil ji. Abyste rozumněli, sekání trávy má v mém životě zvláštní místo: byla to téměř jediná pořádná činnost ke které mě otec když jsem se občas nabídl s pomocí, pouštěl, a přestože ve vě trochu hlodal pocit že mě k jiným pracem nepouští protože si myslel že bych je neudělal dobře, nakonec jsem si sekání oblíbil a vlastně jsem u něho dokázal i odpočívat.

Ale o tom jak strávím čas moc nerozhoduje co si přeju ale spíš co je potřeba, a já byl potřeba na domě; to mi poskytlo lehkou satisfakci protože mi drobné opravy kupodivu docela šly a sekání jsem musel přenechat stroji. Sekačka byla vymyšlená velmi chytře, byla nenáročná - dobíjená solárním panelem, bezpečná - břity byly kryté umělohmotnou lištou a když se náhodou nebo lidským zásahem otočila rotor se vypnul, chytrá - měla několik režimů kterými dokázala najít a posekat každý koutek zahrady. V podstatě byla jako další živý tvor, stravu si obstarávala sama a jejím jediným cílem a smyslem života bylo sekání trávy.

Občas jsem při večerním kafi na zahrádce pozoroval jak si hledá cestu k místům na kterých dlouho nebyla, jak odpočívá a znova vyjíždí, zdálo se mi dokonce že si k odpočinku hledá nejsvětlejší místa což mi přišlo vhodné, ale v manuálu jsem si neověřoval jestli je tak naprogramovaná. Dávno vím že věci jsou zvláštním způsobem své, ve starém bytě jsem občas sledoval zvláštní počínání výtahu který si sám občas zajížděl do sklepa (snad kvůli větrání, nevím). Svojí funkci ale plnila dobře a údržbu potřebovala minimální takže jsem jí časem skoro vypustil z hlavy.

Zajímavé bylo sledovat jak se k ní chová Azor, náš vlčák. První shledání bylo bouřlivé, po vypuštění sekačky na ní začal dorážet a zběsile štěkat, když zavadil o přední kryt a sekačka se začala otáčet jako kdyby narazila na překážku aby našla volnou cestu. Azor se toho nejdřív lekl a stáhl se, za chvilku se ale vrátil a začal dorážet znovu. Dorážel na ní skoro do večera kdy unavený odtáhl do boudy.

Podobné výstupy se staly zvykem. Vždy když se sekačka objevila poblíž, Azor vyrazil do boje. V zadní části zahrady jsem si toho nevšímal, hluk ke mě nemohl téměř dojít ale pokud se střetli poblíž, pokoušel jsem se Azora uklidnit; jenom ho na chvíli uklidnil tón hlasu než celé divadlo začlo nanovo. Nějakou dobu jsem věřil že se to časem uklidní, ale střety pokračovaly s neztenčenou intenzitou, a já se nakonec naučil vypínat vždy jak jsem zaslechl první vzteklé štěkání, tak jak to dělám vždycky když je okolo mě příliš hluku.

Po nějaké době se Azor začal otevřenému střetu vyhýbat a před sekačkou sice neprchal, ale udržoval si od ní bezpečnou vzdálenost. Na chvíli zavládl v naší zahradě opět klid. Chvilka posezení na zahradě před soumrakem po náročném dnu byla pro nás opět odpočinkem.

Po několika týdnech si však manželka všimla že je Azor vyhublý a není zdaleka tak přítulný jako býval. Byl roztěkaný a jednou mě dokonce trochu kousl. Rozhodli jsme ho vzít k zvěrolékaři, ten nám však sdělil že pes je zdravý, jenom trpí podvýživou a chronickou únavou a dál nám pro něj jenom vitamíny.

Vrtalo mi to v hlavě, vždyť vždy když jsem se rozhlédl po zahradě, tak Azor ležel s vyplazeným jazykem někde poblíž. Jeho stav se ale spíš zhoršoval a začli jsme o něj mít vážné obavy.

To odpoledne jsem nepřijel z práce jako obvykle z přední strany domu ale dozadu, k živému plotu. Známý se se mnou totiž neporadil domluvené dříví se mu podařilo složit na nejmíň praktické protože nejvzdálenější místo; odmítl jsem se s tím nosit ručně a půjčeným pickupem jsem zajel přímo k němu abych ho naložil a převezl ke garáži na přední straně domu.

Když jsem vystoupil z auta a naložil první polena zaslech jsem za plotem žalostné zakňučení a vzápětí svist motoru sekačky. Spozorněl jsem a vrhl se mezerou v živém plotě abych se podíval co se Azorovi děje.

...

Co jsem zahlédl se jistě domyslíte :). Dodám jenom to že jsem sekačku překlopil, vypnul motor a vytrhal z ní pojistky. Při první příležitosti jsem jí naložil do auta a shodil do starého lomu.

Snad to byla náhoda, snad špatný program, ale od té doby jsem proti domácím robotům velmi zaujatý. Nikdo mi nevymluví že stroje mohou být obdařeny jakýmsi dalším smyslem, který jim jejich tvůrce nedal vědomě, jakousi hmyzí lhostejností. Vždycky když na to téma přijde řeč, vzpomenu si na to jak jsem viděl rotující břit nad packou Azora který padl únavou a už jenom žalostně kňučel.