Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Táta

22. 03. 2007
2
3
1069
Autor
Mioneo

tuto věnuji svému tátovi, který minulý rok umřel. je to možná zamtené... nevím, psal jsem to jak mě to napadalo...

Zapaluji svíci za toho kdo mi život dal,

vzpomínky loudí o kousek místa mezi radostí a smutkem,

o kousek citu jež se mi nedostal...

o lásku o které jsem věděl a těžko si ji k sobě bral.

To je ta bolest srdce mého, nesmělého,

řev světa v mlčení otevřených úst,

slepota černých očí slunce,

duše, jež tíhou vědomosti nemůže stoupat vzhůru...

andělé na kůru... zpěv váš už neslyším,

umírám životem...

světlo mé nechte raději plamínkům svíček a hvězdám daleko v temné noci ať jsou veselé


3 názory

Alela
05. 04. 2007
Dát tip
Pěkně vyjádřené, ale moc smutné... :´( Lidé někdy musí být smutní..., kéž to u tebe netrvá dlouho... :-*

Kratas
22. 03. 2007
Dát tip
Za náladu *

!*!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru