Písmák V Háji
V HájiUkončete výstup a nástup, dveře se zavírají, příští stanice Háje. Každý vůz má za sebou vlečku, na konci velkou černou tečku a tma. Háje,konečná stanice prosíme vystupte. Vystupte na schody, utíkají z pod nohou, do vody, nechte ji stékat.
Ochranný faktor
Ochranný faktor
Z otisků prstů visím na Tvých slovech,odsouzen sním. V duši prosím, odpusť mi. Je ráno když usínám, stmívá se při rozedněnía v dlani převaluji kamínky posbíraný na chodbě o patro níž. Pověz jestli ještě bdíš, zpráva nepřichází, víš .
Marně
Marně
Sedím na římse s prutem v ruce
a lovím kapky deště.
Dělám to od dětství
Stříbro
Stříbro Poslední stíny se k východu protahují skloněny před časem. I Tvůj se rozplývá v temném půdorysu dne. Postávám na zastávce, mhouřím oči před lampou a v ruce držím svůj první šedivý vlas. Je stříbrný a já už opět nevím, co bude, kolik nocí může, rýt záhyby do mých tváří.
Nepoznávám
Nepoznávám
Ve výkladních skříníchs Václavem na koni v zádech nepoznávám starou tvář,cizí tělo v odrazech. Lapat po sněhuve vločkách na Karlově mostě v dopadech do očísledujících Vltavu. Zamrzlé výrazy kolemjdoucích za šerema den je delší, ale jaro nepřichází. Mrzne.
Pláč
Pláč
Zkrystalizuji sůla opraším kouty vrás. Těžký dech víčekco klíží spojení srdce a rozumu. Jsem zrezivělý plech,který dlouho v dešti věstil budoucnost, promarnil. Zítra bude večer a ráno zapomenuto bylo.
Vzpomínám
Vzpomínám …
Flóra, kafe a džíny,
když prsty žmoulaj cigaretu
a kouř kolem světel
Dobré ráno
Dobré ráno
Již půl roku vprobuzení
po snění plném múr,
nočních ptáků,
Zanoření
Zanoření
Obloha protnutá
divadlem stužek jedno .
Barevných a přec tak kouzelných.
Přiznávám strach
Přiznávám strach
V duši noc, pátek, strach,že zas po Vinohradskýdomů, pěšky.
Žižkovská věž . jsem v Praze. S Bártou v hlavěa slzou na krajíčku, třesu se králíčku, jsi náš.
První přiznání
První přiznání
Narození,s padajícím listem, zapadajícím měsícema v smolný den bez pátku. Dobré ráno,prý pro mě dvakrát a poprvé vdech. Plný strachu a pláče,teď vím proč.
Po mnoha letech začínám být zase ospalý.
Bez dechu
Bez dechu
Bez dechu, pod vodoua s bubny v hlavě. Vychází z hloubi beze dna. Tma. Ticho a .
Zavřené okno
Zavřené okno
V dlani prázné okno,dříve plné Tvých slov,která vítala mé probuzeníspolečně s úsvitem rozháněla tmu a chmury. Snažím se vyhlédnout ven,ale je zavřené, zavřené okno v mé dlani. Nemohu rozevřít sevření, samo by se rozbilo,když na chodník společně s deštěm dopadá soumrak za oknem, za zavřeným oknem. Měl bych jít domů, ale nechci,nechci vzhlížet k východu, když západ mám za zádya v místnosti bude jen tma .
Bolest hlavy
Bolest hlavy
Všechny polštáře naskládané jako myšlenky,jeden přes druhý a někde uprostřed jsem odložilkousek hlavy, který třeští. Přidám ještě pár polštářů,malých myšlenek a víčka. Nejsi pod peřinou,abych odložil celý sebe kus. Sevřu dlan s cípem látky,zapřu holá záda o chladnou zeďa přes víčka pozorujivýhled z okna,který se neudál.
Stoužení na prvou
Stoužení na prvou
Stoužení svázené stuhou
a těsně blíž
s doteky v očích,
Poslouchám zvuky
Poslouchám
Slyšíš křik samoty,když se vlnobití zvukůtříští o skály v hlavě.
Kdybych měl v duši pláže,taky bych jej slyšel,ale je tam útesa já neslyším. Nic;
Z kapiček odražených zvukůslévá se jen šumdo kaluží,když spím sám.
Prostorový čas
Prostorový čas
S tíhou v temnunocii kdyžden prý už začal. Potkávám vzpomínkyna hromaděkamení. To tlačí se z očís bázní samoty. V objetí polštářepeřina sleduje z povzdálí letní vítr zahnán šerem mezi řasy dní.
Proutek kouzel-ný
Proutek kouzel-ný
Čtyři stébla trávy
v dlani louka.
Kuňka v rose
Paříž - Ostrava
Paříž - Ostrava
Ohnuté lísky,
kapky
tříštící se o listí
Zakrýváš se
Zakrýváš se
V okně sleduji západza mými zády,ptáky bez křídela hvězdy na chodníku. Předkloněn v záchvatus unuděnou kostkou prohrávám. V jednom boduvidím a Ty říkáš ne. Proč.
Už se prosím neomlouvej
Už se prosím neomlouvej
Umírá sluncea svou krví zalévá mraky, které přinesou déšť. Sedím a naděje se mě dotýká kolenem,na skále pod kterou teče Vltava a potichu projíždí vlak.
. nezastaví .
Po západu slunce
Po západu slunce
Po západu slunce začal den, řekněme jitro, rozednění. Je středa, konec týdnea já si vzpomínám, že jsem zapomněl. Po středě úterý,nebo naopak. Proč zavírám dveře,když chci vyjít ven,nevím.
Bouřka citů s bleskovím nebeským
Asi to chce čas,
možná moře času,
ale i kdyby to byl oceán
a já malý škuner
Mamince
Je těžké potěšit člověka, když mu zemřela maminka. . hlavně, když sama maminkou je.
Mamince
Zas v myšlenkách propadlých,uháním domů z Domuod Tebe.
Tváří vzad
Někdy se nevplatí poslouchat,
je lepší si odsednout kousek dál.
Tváří vzad
To přiletěl nový pták pro mě v systematice nazařaditelný. Prohledávám Taxonomicon, v Říši Animalia zběhlý už jsem. Možná že Řádově bych jej zařadil mezi Psittaciformes.
Splněný slib
Splněný slib
Na sklonku vzdechnutého dne za skřípotu nočníchvlaků na kolejích,promítám temné vlny,valící se otevřeným oknem do pustiny duše mé.
Průvan stojící v bezvětří rozráží záclony,bez pohybu,vzdechu,když tvrdá rána pohladí v rozednění soumraků.
Vyčerpaná síla změnou frekvnce rádiové,kostičky Domina po pádu budících rozborcené obrazce,přeji příjemný a ničím nerušený poslech. Vypínám I seek you ICQ.
Pochop
Pochop
Nejsem balónek na hraní,
se kterým o stěnu si házíš.
Mě to bolí.
Uvěřit ?
Uvěřit .
Magnetická odtažitost pólů nesouhlasných vpoli rezonančním,křikem úst zavřených rozkládajících se součinů v blízké minulostia přeci vzdálených na milióny mil pomalých krůčků.
Pohled rovnoběžně protínající nesouběžné zvolání padlých,ztracených,stále se opakujících smyčekv oprátce mlčení Tvé odpovědi.
S důvěrou k nesrozumitelným činům, skálopevnou nejistotou rozhodnutí už nikdy a přeci opět s radostí očekávající nově zakončenou minulostpod břízou v parku, kde rostou jen borovice a .
Verunce pod polštář
Verunce pod polštář
Šouravým krokem po chodníku na Vinohradský,když před dušínemá smysl utíkat. Probíráš se ze svého prvního snu,prvního pláče, vzdechu.
Už říct dobré ráno,bylo by na místě zastavit útěk,posbírat kamínky a přinést Ti první dárek.
Vstávej, vše schoval jsem pod polštář.
S Bohem
S Bohem
Je to pár dní co voda neteče,voda, která bouřlivá se zdála,voda, která byla má,voda, která mě svým vírem stáhla do svých lůn.
Dnes nevyčítám jejím proudům směr,proudům, které do kopce tečou,proudům, které sucho způsobily,proudům, které zavlažily vyschlý lán obilí v duši mé.
Proto posílám kocábku se vzkazem,kocábku, která nese slova díků,kocábku, která slané slzy má,kocábku, která nese jméno řeky Mar Ťu Le
Bezbarvá
Bezbarvá
Jak malíř ve větru co kreslí oblaka,ptačí zpěv,dítě pláč, když přišlo o drakana podzim pod věží z červánků.
V tichosti prokládám listy jehličím,rozumem,slovy, které hlasem mlčícímvytrhne dítě ze snění a opráší jeho zablácenou dlaň.
Znova rozklesulící fixu, když včera vyschla založenápod papírem,pod hromadou prádla špinavá duše nevypranácourající se zpátky do 19tého patra.
Dvojjazyk
Dvojjazyk
Rozeklaný jazýček vyplazuješ na mě.
Dnes,
zítra,
Končíš
Končíš
Sevřená ústa,
když zuby skřípou,
to písek - do tváře vmetený,
Chcu Tě
Chcu Tě
Vůně rozplynutá v nekonečnu,
místnosti,
kterou neobýváš.
Trimeresurus albolabris
Trimeresurus albolabris
Padnul jsem do zajetí,
bludiště procházím,
to Tvé fotky Tvoří stěny,
Sním
Sním
Na paprscích deště při rozednění,
po nitkách světla na mé tváři,
dopadají kapky rosy
Ne
Nekonečné množství je,
jak taktně říci ne.
Na otázky kde,
láska,
Nejsem
Nejsem
Prokletí promění jméno mé,zrnko k zrnku sbíráš,pak v poušti, vypouštím duši svou.
Tvůj vítr rozhání,mračna jak písek padá,oči zavřít nesmím, slzy nejsou.
Když ovinu ruku Tvou,ona opráší tělo,mé je zbaveno, soudný přijde den.
Modrá je dobrá
Modrá je dobrá
Když jsem viděl Tebe,
spadlo na mě nebe,
trochu modré nechalo,
Až budeš mezi náma
Až budeš mezi náma
Kouzlíš si s prachem snů,jsou vločky popela,padám sníh,spím.
Čekám že poznáš co byl jsem já,setři slzu dláždění,zas prším,zrození.
Zahoď kytici svázanou ze vzpomínek,rozval ty balvany,vysyp popel,pole.
Poison Queen
Prý jsem rytířem co plamen v srdci má,
prý snílkem, to prý jsem já,
však nevíš, že z plamene je plamínek
a v duši kousínek,
13 dní po té
Magický je pro mně dena třínáctka mu sluší,svým srdcem byl jsem podvedena vím, že jsem třináctý den sám.
Má bolest v duši je jak hlad,co soužením mně sžírá,už nevím jak říct MÁM TĚ RÁDa vím, že jsem třináctý den sám.
Opouštím tě trápení,bolest krutým dědictvím je,co po lásce zůstalo mia já vím, že jsem byl třináctý den sám.
Zavírám dveře a jdu dál.
12 dní po té
Další Neděli říkám dobré ráno,je to milenka, co mně večer opouští,celou noc měla u mně rozestláno,však já vím, že jsem dvanáctý den sám.
Dnes nebojím se duchů, příšer, démonů,teď bojím se mít rád,proč vždy opouštíš mne ve shonua já vím,že jsem dvanáctý den sám.
Jak jen slova ranit dovedou,i když jich jen hrstka je,mé srdce vejpůl rozetnoua já vím, že jsem byl dvanáctý den sám.
Krvácím.
11 dní po té
Po tajemné černé noci,v cizím městě, v cizím pokoji,nevím v čí jsem já byl moci,vím však, že jsem byl jedenáctý den sám.
Tento den, jak století mi připadáa míjím davy lidí,pak šílenství hned propadám,protože vím, že jsem jedenáctý den sám.
Já chtěl bych smrt objímat,chtěl bych s ní snít,nikoho už nevnímat,chtít. ,protože vím, že jsem byl jedenáctý den sám.
10 dní po té
Dnes jsem se probudil jak zrnko písku,se kterým pouštní vítr si hrál,potkal jsme na té pouti řekua já vím, že jsem desátý den sám.
Dlouhá cesta naplnila můj den,pak dorazil jsem cíli,vše se zdá být jenom sen,však já vím, že jsme desátý den sám.
Soud již mé hříchy sčítá,na hranici praská žár,upalte duši bezbožníka,on ví, že byl desátý den sám.
9 dní po té
Do nového století se probouzím,ten dětský hlásek ticho uspává,svou tvář odhozenou nacházíma vím, že jsem devátý den sám.
Hlásek nenarozený v hlavě se mi toulá,pořád sním o Tvém pohlazení,po smíchu který mně volá,ale já vím, že jsem devátý den sám.
Dveře Nicota zaplnila,den zas rychle usíná,tma se ke mně přitulilaa já vím, že jsem byl devátý den sám.
8 dní po té
Co změnilo dnešní den. Že i vítr dovede teple pohladit. Tvář, která proti němu vzhlížía říká, dnes jsi osmý den sám.
Duše zamotaná v pavučině snů,tam cosi ladné tóny skládá,poslouchám ty tóny co přes kameny šlouchajía vím, že jsem osmý den sám.
7 dní po té
Slzavé ráno, celý svět pláče,kapky kropí lidský dav,hned choulím se jak ptáče,když vím, že jsem sedmý den sám.
Výkřiky ztracených kloužou v dáli,když mokrá žula si je dobírá,pozoruji závěj nevěsty deštěa pak vím, že jsem sedmý den sám.
I ve chvíli bolesti,jiskřička tepla se objeví,to Sudička mi dnes nadělila zapomnění,však já vím, že jsem byl sedmý den sám.
6 dní po té
Jen proužek světla si mé oko našel,on neodbytný soused je,však ukázal mi zase nový dena já vím, že jsem šestý den sám.
Čím je doba vášnívější,tím je bolest bolestnější,když slza v oku nezná cestu zpětpak i já vím, že jsem šestý den sám.
Zavírá se okno dne,to ať jeho teplo nevyprchá,dnes usínám zas bez Tebea já vím, že jsem byl šestý den sám.
5 dní po té
Rozednění mnohem ostřejší je,jeho ostří rány drásá,mé oči otevřít se nedáa já vím, že jsem pátý den sám.
Historie časů středověkých,dnes mé duší blíže jest,tajně za ní unikám,však já vím, že jsem pátý den sám.
Za oknem černý motýl křídla rozpíná,všude se plíží chlad,prázdá je sklenice od vínaa já vím, že jsem byl pátý den sám.
Hadí oči
V hlavě mé je duše hadí,která víčka postrádá,tichá je a nepodvádí,ke snu city ukládá.
4 dny po té
Hrozné probuzení z temné noci,
jeden sen střídal druhý,
nemohu se vymanit z její moci
a já vím, že jsem čtvrtý den sám.
3 dny po té
Rano se probouzím zas o rok stár,však jen třetí den po mém osamění. Nemohu se smířit s ranou ran,ale já vím, že jsem třetí den sám.
Na papír ťukám písmen řad,však já se nevzdávám bez boje. Odpověď však duši trháa já vím, že jsem třetí den sám.
2 dny po té
Zlý sen neskončil a běží dál,a bolest v srdci, pálí žár. Šedivý den je předemnoua já vím, že jsem druhý den sám.
Ty hromady mně a mně,přenesou vše k obraně,cítím její kůže vnada já vím, že jsem druhý den sám.
Dnes se strachem v srdci usínám,do tmy se propadám když spím,možná že už umírám,ale já vím, že jsem byl druhý den sám.
Den po té
Otevřu oči a den je takový,bílý, mléčný, nachový,i myšlenky se v hlavě probouzía já vím, že jsem první den sám.
Vše se svírá, bolí, skřípe, pálí,svůj život vidím ubíhati v dáli,tam kde zůstalo mé srdce státa já vím, že jsem první den sám.
Když vše se v temno promění,já vím, že dnes se již nic nezmění,slané slzy kropí mojí tvářa já vím, že jsem byl první den sám.
V ten den
Ráno hezké, byl jsem rád,že lásku svou můžu dát,veselým krokem vyrazil jsme vstřícale já vím, že nejsem sám.
Písmenka poskládaná není vhodné dát,jistotu vystřídal chlad,ten pocit viny uvnitř mně ubíjía já už tuším, že budu sám.
Úzkost v samotě ubíjí,bolest v srdci se stále rozvíjí. Mé srdce se na kousky trháa ja vím, že začínám být sám.
Loučím se miminko mé
Moje klubíčko v bříšku se choulí,
neví co jej čeká až pozná světa svět,
moje láska k němu nekonečná jest,
nikdy už neuvidím jeho smích.
Damn
Na stropě vidím temný trám,a já tu sedím starý pán,který ač obdivován, čeká vcelku sám, na jednu ze svých dam.
Jen vůně starých dýmek,je to klam. Já stále čekám. , čekám na jednu ze svých dam.
Míši myši
Tak jako šedá myš,a hebká jako plyš,bylo Tvoje přijetí,nepoznané objetí.
Stálá myšlenka z podsvětí,jako čas rychle proletía minuty se vlečou,za Tebou neutečou.
A Míši myší,schouleny v hadí chýši,tiší se v říši hadích úst.
Jáji
Když noc je úplně tmaváa má postel zcela nahá,pak i já jsem sám,bez Tebe jen ztěžka usínám.
Necítím Tvou kůži,necítím Tvé objetí,má postel podobá se růži,mé myšlenky k Tobě vždy odletí.
S Tebou chci být,s Tebou usínat, spát i vstávat.
Život?
Nikdy nevíš co říct,
snažíš se mít v duši klid
a čas Ti utíká,
mezi prsty protéká.
Sen
Letmé pohledy, když se míjíme,vášnivé doteky když o sobě sníme. Však i s tím se dá žít,když člověk může o lásce snít.
Bezstarostné snění, pak přijde probuzení,a opět letmé pohledy, když se míjíme,nevíme zdali bdíme či sníme.
Již nechci probuzení z toho snění,příliš bolestné je probuzení.