Nerozhodná

Když jsem vzhůru, bdím a vidím realitu takřka ostře

i přes oční vadu,

připadám si jako bych vycházela z temného hradu

po cestě zpola zalité sluncem a zpola deštěm smáčené.

Kterou polovinu si vyberu?

Tu, kde by mi mělo být teplo a přesto cítím závan studeného vzduchu?

Vím přesně, co bych měla cítit a přesto to necítím tolik jak bych si přála.

Teplo tu je, ale ne ve mně. Je jen všude kolem, mě se však nedotýká.

Nebo tu promáčenou, zablácenou a kamenitou,

která mi rozedírá nohy a duši?

Když spím, sním a realitu vůbec nevnímám,

vidím věci, které mohu vidět jen za zrcadlem.

Obrácené a nepodobné všednímu dění.

Kamenitá cesta je slunečná a ta slunečná také.

Jdu vprostřed, má tvář jen září a všude nade mnou létají úsměvy.

Úsměvy všech smutných lidí, kteří se neumí rozhodnout.