Jak drak pil rum a princ mu za zub trh

„Tvůj zub!" děl princ, i když se bál.
„Ha ha!" na to drak. „Tak si jej vem?" a smál se a smál.
Leč princ nic, jen tam tak stál.
„Tak co? Máš strach, že? Ho ho! A nač jej chceš?", ptal se drak, když smích jeho ztich.
„No pro mě ne! Král jej chce, by byl zas mlád. To víš, je už děd a být stár není med…"
Drak hlavou kýv: „To znám, já sám mám už tři sta let. Dám mu ten zub a to hned teď. Leč dát zub ven, to je bol, au!!! Tož co teď?"
„Já vím," zdvih princ prst a sňal svůj vak. Z něj vzal cos: „Hleď, toť rum! Na a pij!"
Drak si lok a pak zas a zas a zas a zas…až byl down. A pil by dál leč princ křik:
„Dost už! Je čas zub ti vzít!"
Drak na to nic, jen na zem spad, kde smál se a pěl.
„ Ach jo, mlč už a drž!" a princ trh a zub šel ven. „A je to! Tak co, byl bol?" hned princ se ptal.
„Ani ne. To ten rum" smál se drak
„Tak dík moc a co za to?"
„Co by, nic! Zas přijď a vem rum, ju?" mrk okem drak a na zem žuch jak sak ryb a spal.
„OK," řek princ a šel dom.


Ptáš se, co pak? No, pak už nic. Král vzal zub a byl rád, že princ je zpět.
A teď běž spát, já jdu téžJ

Pa 

---