Příběh jednoho psa

Mám věrného psa, není to ani tak pes, je to něco mezi psem a lvem. Má tak lidský obličej.

A zelené oči.

Je mi bezmezně oddaný. Nechá do sebe kopat a mlátit se a má mě pak radši daleko víc.

Jsem mu pak vzácnější.

Byly doby, kdy jsem ho měla ráda, dokonce jsem ho milovala. 

Vážila jsem si ho, nikdo takového psa neměl. Jen já.

Vzhlížela jsem k němu jako k něčemu, co je víc než člověk. Byl mi nadčlověkem. Vzorem.

Pak ale jednoho dne snědl psí výkal. Žvýkal ho a pochutnával si. Věděl však, že

to je špatně a že se budu zlobit. Odprosil mě. Olízal mi ruce, celý se otíral jako kočka o mé nohy.

A to je právě to , co by žádný pes se lví hřívou neměl nikdy udělat.

Nikdy by se neměl poddat svému pánovi.

To takoví psi nedělají. Nesmí dělat.