kdy ztratí se z mé mysli ten hlas.

Proč stále mě jen drží?

A pak, když se vzbudím,

tak pravda mi ublíží,

proč ve snech stále ještě s tebou se ztrácím?

Když pak vstanu

do kouta rychle se ženu.

Tam v koutě jsem sám

do temnoty sám se zavírám.

Jelikož stále víc cítím tu bolest

a říkám si, nemá to být pro mě jen slast?

Zda neměl bych zvyknout na to na věčno?

Tam v koutě stále víc se otvírám

cítím tu zimu stále víc,

ten bolestný chlad do sebe nabírám,

stává se ze mě nic.

A tak poslední, mou poslední vteřinu

chci darovat se těm krásným snům,

je mi zima přikriju se pod peřinu,

chci dát se těm krásným snovým pohledům.

Dej mi temnoto,

dej ještě jen chvilku

prosím chladná komnato,

jen poslední minutku,

pak vstoupím k tobě tam dovnitř

a navždy zůstanu tam s tebou uvnitř.