Písmák studna
Ta díra v zahradě. Jebavý voči. Eeeee, nalej ještě jednu,jooo, nalej. Kámen po kameni.
ve 4 ráno
Nad ránemsnídámkaligrafii. Ubrousekztrácítváře. Vedu svouvlastníkřivkuomylem.
medicinman
V nádoru z cukrové vaty, s koleny v písku a kapradím v ruce klečí medicinman. Mnozí lidé tohle divadlo nikdy nepochopí. Mnozí lidé si ani nekoupí lístek. Ty a já stojíme s herci u žlábků, kouříme dubové listí a šeptáme slova do mušlí.
první adventní ráno se jmenuje Beznaděj
Na zjizveném chodníku se probouzí dítě. Je v půli rozervané, přikryté kousky staniolu. Snídá nevšímavost s opovržením, neustále jej někdo přikrmuje. Pokaždé, když chce vstát, hlasitě zapraská, a rozkvete blín s kabátem vlčích máků.
listopad
Listopad je vojskem zpocených dlaní, otiskem ňader v zásobníku. Cválá na stince nasládlou žlutí, aby naoko umlčel všechny krásy. Když zavládne ticho, spokojeně odtéká z řečíště panen onoho roku. __ Jen někdy si Tě představuji v jeho spárech, bezmocnou a špinavě vlhkou.
še-potem
Krapet jsem zestárnul, z třech flašek spermatu je "miluju" v šepotu, No. , takovejmelodram topolůnebo spíš průduch. .
mezičas
Čajová souprava,nůž na rouby a hlavy. Mé přáník svátkuKerberovi. Zraď Marii. Ona tam nepatří.
psí mléko
O bramborových polích šeptám Markétě Lazarové, už nikdy se nevrátím s čistotou v dlaních. Pak v patách vláčím hlavy adamitů, na jejich počest spím provždy na břiše. M o r s s t u p e b i t e t n a t u r a C a v e c a n e m . .
insomnia
Uteč. Rozorej vteřinya z jejich skořápekdej napít vlkům. Jsou tak žízniví . Věřil těkavému tanci,hladil výdechy,drolil se.
pitoreskní zvrácenost
Jméno průstřelu. 'Vada materiálu. ',Malý chlapecpistolí na ovládání. Jméno průstřelu.
Olomouc
Vedle je ulicea moderní dětis tramvají. třikrát patnáct s t o pKočičí úsměvyzarostlé ostřicí,monotónostvyvařených víčekz kredence. Vraťte hlavyskákacím panákům,a já odprším.
konec světa
Konec světaje peckana orbitu. Konec světabydlí v doměz popelníků. Konec světasolí tam,kde zebe. svět je malý.
povětrná
Neboj se tý války,mý prsty jsou rychlýa tramvaje toliknebodaj. uskoč do průvanudlouho ses nemyla.
stařec
V pokoji dovířil prach, ples tapírů končí, kouř zavoněl pod peřinu. V předsálí se válí láska, zapomněl ji tam osychač podkoleních strupů. Třetí rozměr pokulhává, zlo spí jednou dole, dvakrát nahoře. Děvkař .
z nábřeží
Řekou je hněvmalé princezny,když Sofie za zrcadlemrodí mrtvé prameny. Řekou je bolestmléčné dráhy,před lopatkamijejího veličenstva. Ta krásaje klaunova audienceUmění levitovat,krást slané perly s kotníky v moči. Protože,neumím posílat vzkazy v lahvi,už vůbec ne proti proudu,mávám těm příslibůmavracím slané perly řece.
věnováno jí
Ještě tam leží něhou rvané vlasy, pobledlé cucky nití v hliněné kštici. Už dvě bílé peřiny spálil cizí žhář, polštáře daroval plchům na dušičky. Já se tam také válím, nechal jsem tam prsty, ty jediné bojovaly za Tvůj hřích. Řekl bych,že oddaně.
ticho 2
Na chodník vtéká psí řeka, listonoš verbuje psaníčka do žlutých šiků. Ona křičí: "Ta řeka ustí v křídové srdce. V memento spoutané Marie na pitevním stole. "On povídá: "To srdce je skokem do ticha, modlou snové baleríny v kaluži z jiker.
vlčí píseň
Čajové lístky prýští z údolí, v jejich předzvěstidřímá píseň vlků. Jen tak mimochodem, stranou všech poslání, stroje keře do ranních květů. Svádí psy k bláznivým pitkám v dekoltu rozkládající se zimy. Když v nich utichá, svine se v náruč Zbytnělosti a z lůna ven - odpouští - nové melodie.
ti_cho
Polykám páčidlobotama kupředu,jsem nalakovaneja trošku páchnu. Dr. Jekyll uvíznulpod prahem,svlečenej donahapotichu šeptá:kýblkrevpodlaha.
nebe je střevo raněného bůžka ...
Jdou jizvy šedou tkání, jdou nad hlavami tyrkysové střiky v rytmu valčíku,vkleče do breku, skrze utrpení, skrze krásu a ránu z milosti. Nikdy víc,prachsprostá,omylem pozřená, jeduplná houba. Nikdy víc, miláčku. Proto,nekřič do slabin.
nemusíš
Nemusíš, děšťové kapky se nedrží za ruce. . zdržovalo je to . Pozvi tmu na číši vína a slzy na břitvách budou hledětvzhůru.
zoufalý monolog podzimního narcisu
Ve své podivnosti tiší pláč Eliáše. Ve své podivnosti polyká dehet. Ve své podivnosti uspává kořeny. .
Virgin Suicides
Ochutnal myrhu z mých dlaní, trochu se zašklebil,jako když stárne mléko u nás ve spíži. "Dnes prý mám rozkvétat jen pro něj. " květem prosetým rzí pustých síní květem vsazeným deltám psích zápěstí květem zrozeným jeho krvesmilstvu .
září
V té repríze, si léto hraje na válku. Střílí do davu barevné projektily, aby s tváří Melichara smělo léčit raněné. Bývá k nim náležitě lstivé, ženouc je do polí hrstkám popelavých hlíz. Pak vskutku dospělým tlumeně zašeptá: "V poutech melancholie není radno tlouci zimu.
school of Black Hunter girl and Silence Brain-sick man
Rozpis tříd s názvy pozůstalých absolventů. Sborovna plná černých leknínů. Shnilý ohryzek školníka a Evy. V talíři z polystyrenu dušená játraRudolfova.
panenkám
Jsi květem ibiškusepranýho krví,prošlým pocitemv kapse revizora. Spolykej křídla milovnic chřestýšů. Tak honem, Veroniko. Eduard už na Tebe čeká .
ztraceně odpolední
Někdy závidim mouchámanachii v jablečným kouři,v jablečným kouřipod stínítkem z Nepálu. Dokonce si myslím,že jim taky chutná,ostatně,chutná jim všechno. Kolem cinkaj cocorosiea ve dvoře si významněodkašlal domácího choper. Můj pes se učí zacházet s kostí,nemá potuchyo sepranosti toho spojení,klouže mu a uniká.
nezřel jsem jeho lásku, odpusťte mi ...
Trefil jsem sokolafakáčem do nebe,klove mi bělmo,škube mě dohola,čmáráme mantryz prdele na postel,leč bože žel,měl jsem hopro Tebe. A že mi Saharaspálila víru. Ani já kostelnevystavím.
Ráno 3
Vypitý slunko roztáčípolku s anténama. Je nedbale elegantní,s utrženým ramínkema dírou na punčoše. Neeeee. Nebude to tak zlý.
vlčice
Vyrval jsemkus Tvého ňadra vlčíci z tlamy, ještě vonělo. Vztekle zavrčela,rozsekla mi hrudník,aby s mateřskou péčíslízávala rány. Nikdy si nezvyknu na její přijímání, třebaže mne konejší tlapkami. Nikdy si nezvyknu na její smích,zoufale vykrádámTvou bolest.
alternik
To ránoprořízli otcovézhnisalýmnehtem. Jen tak mimochodem,Ne ta lípa z přízemí,to já v hromádce pod stříškou. "Miláčku, přines Houmrovi koblihu. ""Miláčku, stěžuj si Forestovi.
deprese mé milé při šálku čaje
Vtíráš mi do slabin jiskřivé odlesky krematoria. "Miláčku, mám suchou dlaň. ""Nesmíš se vyhýbat dešti. Nesmíš.
metamorfóza
To vyklouzl déšť jak závan croissantů,každému drobek do kapsy. A snad to bylo tou vůní, nebo lžící v břiše, ale nikdo se nerozplakal. Nikdo nepočal sklízet květiny z parapetů,polštáře si zachovaly naducanou tvář. Tam strach se měnil v udivení, kde smutek zpíval tóny holubům.
tečka
Vyšlapaný kruh, základ kontinuity, bolest, strach,společné kupé. falešná komoranetečný polibek Rudé jazyky, rudé propletence,šepot, tvář,čelem do tmy. t e č k a.
s m u t e k
Řekni mi, Lucie,je to ticho. --Je to Tvůj odraz. Pouť do Meccy. Lichý ortel Pána.
reflektiv
Nesehnul ani nevykročil, ustrnul hledáním večernicna svitku sežehlých záclon. Ne že by ho to zajímalo, ale chlastal černé saze z křišťálových misek. -- tak si na něj ukazovali -- -- na symbionta stativu -- -- na plíseň z výčitek -- Plačtivě udusalizašlapaný popel,křivým bělmemv negativu smrti.
(ne)mrtvé světlo
Prázdná dlaň, sedřena, lovena mlíčím. . vysychá . Pohled do nebe jedním okem, kde ukryt v prstenci Saturnu, prastarý záblesk naděje.
že
N ě k d y m á m s t r a c h . Že mne sny neuchrání před samotou duše, tak raději nespím. Že hvězdy zapomenou svítit, protože jejich duše jsou také čím dál víc osamělé. To si pak kreslím náhradní na okno, jsou rudé a tečou vzhůru.
jarní
Vycítil jsem nekončící svátek vytloukání popelnic, osamělých nářků prořídlých v křoví. šědivé tání v zapomnění spoustu krve nenarozených A taky hejna zašlapaných květů láskami z třešňoví, zulíbané klíny na tichém bolu. Soustrast dvou půlek s tichým: "Do prdele. ".
za tmu
Rozpláču okvětní svízel,mávnutím pažekreslím vránuna stěnu. Ještě se nebude chtít,chvílím zpod koberce.
bouřka
Vetknul si do míchytrny zpod víček,upustíl srdce,očernil peří. Zašeptal na mnichyklečící u svíček:"Opouštím otce,jenž se stal zvěří. ".
tmě
Né, v temnotě nepanuje zlo,ukrývá nastydlé draky,anděly, co se bojí výšek. To jen úsvit žebrána chodníku z perel,vzpíná kulhavá poselstvídoušky beznaděje,trousí je z pytlejedovatých žláz. A bezpečímopilý ten,jenž s nocítančí hadí bál.
fotka (z) rána
Průchozí šelest hledá Ti jméno,tónem okapu. Až ho najde,pěstí do deštěrozohni vír. Pak upadniv náruč z mých slz,mou podstatu. Ty nebarevná,namísto křenupolykej sýr.
smrtelně hříšná
Neb v stínu smutků zřeli se,potrhala´sbrány plodností. Kajícným průnikem ticha,pádem z bezmostí. Pak starcům bělýmsála´s namodralý ret,polibkem vřelým,v němž děvky tančípopelavý menuet.
pitevní dárci
Kolik hrachupořezali,v té jejich pitevně. spadlo mi z podvíčekpohledemdo zdí. Beztepá zeleňna ploše,setrvaláv odrazuzatuchléhojakoby nic,vtěsnanápod čepcemmapami ospaletmavých zvědavic,l y r i c k yzdvojenou vibrací. V kapse mámlemuří drápkys kapkou krvepitevního stolu.
Stohlavci
vyhnízdily káňatanamodralých lesůsymfonií běsuzaslepená prasatap o d i v n é t i c h o n a b e s í d c et o h o z á ř íprolebkovád i e t a vyčistily rybníkymlčí zkrotlá vodaDer Fisher v hlad prodáolověné kapříkyné, nevěř.
tak odpusť zas, můj podzime ...
tenkrát mi podzim odpustil . Sklopil ustaraná víčka, rozmetal nářky v ramena větrných kol. Ostatně, nebylo poprvé, co jsem se loučilna cestě neřesti.
Pan(en)
Vlaštovčím údivemnad zmrzlou strání,žádá Tě pokojněo azyl. Břehy se vetknuly,odkvétá z dlaní,krví Tvou třísněnýrozrazil. Hrdá,stádem i píšťalou.
přílet definic
Odrážejí plachetnice,ze světa až do světnice,tíha padlých, kamenů. Síra vinou, řve i pykáv kůži stého trpaslíka,hltá číše, plamenu. V krvi zvaná, pěst a dýka,nezaháněj, za-že-nu. Odrážejí plachetnice,černá křídla na vesnice,snáší kouzla, znectění.
ukolébavka
V lesní chýši,spává děvčátko,ono nevyjde,nikdy nevyjde. A mlha padáz náruče,chůvě ranýchdnů. Dračí děti,na ni čekají,k zemi spoutané,na ni čekají. A mlha cválána hřbetu,matně lesklých hřív.
Moruplivce
Kleješ,jakoby vítrnaschvál otáčelkohouty kostelů. Soudržná sama sobě,bíle polykáš havrany. Kleješ,a tentýž ďábelstřádá listív Morovy průduchy. Ty ho cítíš.
v mapě
Byl jsem borovicíjizvenouTobě. Mělce prorůstalstěnami žilek,sázel vně své piktogramy. Také nedospělostírozkolu Tvých ňader,dlahou i ohybem lámané duše. Pramenem v důlcích.
přání
Lehká jak průlet rozhoupaným žitem. Pokojem z dětství,vzdoru vydobytém. Sladká jak hrstka tmavorudých višní. Donáškou v triku, nesměle se pyšní.
odcizení
Vybledlý prádlosípe na košia kapky cinkajsvůj partzániku. Obstojně způsobilejlichotíšza lístek do sbírkypod matrací. Prašivou smyčkouv závanu pochyb. S cejchem nahořklýdokonalosti.
Vertigo, Univerzitní 6
Vertigo v kouři,Vertigo v rytmu,zlámaný notyse vobčas chytnu. Není-li Šrámka,není-li Kryla,popadnu děvku. Tu, která zbyla.
somewhere in Vandenberg
Víš /Tvoje oblíbený/,nejsem hřebec, ani zasranejšpanělskejptáček. Mám s Tebounic společnýhoa přesto Ti rozumím. Nedělá mi problémna Tebe srát,ale stejně si tonepamatuju. Víš Sid,vlastně Tě mám rád.
Tris podruhý
Chtěl jsem Ti říct,že nejsi. Protože kdybys byla,kámen nikdy kamenem.
-= jelikož =-
Stěl ze mě nicotu, chci v prachovce uzrát do titulu. Odlesky perutí žíznivejch draků, kapkou síry v niveč. -= jelikož =- Na cestě k vrcholu, asfalt vlákniví s medem. .
hoštejnské lelky
A léto kralovalo. Chmýřením, stopami z lávky, poezií jezu ve sbírce řeky. Mnohé se válelo v zapomnění, v kamenech poněkud ješitné mohyly. Avšak úsměv.
submisivní
Jsem papírová krabicepohozená v klestí,nesouměrné postavyformované pěstí. Duší, tělem, Gyokuro ze dna Tvého šálku, jež v posledním zálevu hořkne pro zahálku.
smutný matici
Nepřesněspočítanejrytmus,práší do tmypodivný názvosloví,kreje si záda. Ulicí za seboutáhne smáčenýnohavice. Principem schnutívdefinicí nicoty.
po etice poetice
Přečmáraný mantryv krvavým peří. "Milačku, věřím jen v Tvou lásku. "--. klečí v koutěa tiše pláče .
tnutí
Hnout v průvanuHnout Napříč futryprůsečík kolmona zpožděníParník zakotvenýna prahuŠlépěj odstínemšlépěj Ortel Napůlpupeční šňůrouz okenicA vážka sešlápláv hladinu.
za hranu
Skrčená pod míru,na loďce ve víru,středěná za okrajsouběžných kol. Spílaje východu,byla-li, nebudu,všesměrnou explozív neslyšný bol.
peace & love
Zřel jsemnekončící,pestře oděnoupomíjivost. To kdyžzaníceně lapalapo dechu,aby vykreslilatíhu entuziazmu. ---Ve stazích jí bloudil úsměv,excentrickýjak miskaz pomeranče. Zanikal každýmvýdechem,sváděl kolemjdoucík přeryvům.
Ráno 2
Uléháš,a světlopřestávátrucovat. Namísto tmy,dojemně sehranéallegro stínů. Děj se lámeTvým obrysem,napětí pulzujepo jeho hranách. A jen tak mimochodem,asi budeme vidět .
znectění Nemesis
Krvavá na zádech,zkřiveně přijímánesčetnosti. Po každém zamumláslůvko do rukávu,blýskne se v úsměvua roztáhne kolena. Další prosím. Tichá,neúnavná,zhýrale plná.
velbloud
Úpatímstopy myšlenek k mlze v pasu. --Nezřetelnostv jistém odhodlání,cíl. Mlhoustřípky modlitebk vrcholům. --Jistá zřetelnostv (ne)odhodlání,cíl.
"jedinečná"
Ještě než odmítneš,obtáhnu si Těv tajnosti,s velmi uploupřesností. Domnělými ústy,vženu do Těsvětlo s malým přídavkem tmy. Pak budem šermovat pastelkama v ulicích,snad se mi podaří zasáhnout cíle. V tý barevný válceutrpíš šrámy,jejichž krásuTi budou závidět.
(...) (t)é (r)ozpuštěné, (i)ndolentní (s)lečně
Víš,zprve se podivilnad velikostí o(che)kTvých pavučin . Přišlo mu:"Kterej vůlse do tohodle chytí. ". Nepatrně pozdějiobjevil odpověďtichou trpělivostí.
svobození
Kdysi jsem četl,že láska nebolí,alespoň ne v domě z papírových tašek. Ztratil jsem spousty letstavbou linkovaných zdí,jejichž řádky se plnilyverši k opomnění. Když jsem se snažil některé z nich nepřečíst,shořely v okna jimiž pronikala tma. Trpěl jsem každýmz těch vzplanutí,dokud jsem nepochopil,že láska je taky kočovník.
prší n
PršíVopuštěný chodníkyskotačej s mlhoupodivnou rezonancínad rozlitým mlíkem. Zrcadlej spokojeněvobraz Tvýho "já",když dáváš najevolatentní posedlosti. Řvi za nás za voba. No tak, Miláčku.
při soutoku
Bylo poprvé,akonejšiloboleststébel. Lámaly sevěrudo všech stran. Bylo podruhé,azapomnělolenostneděl. Unikalooknemdokořán.
vedví
zůstala´s Tya hrabě Cepelínposlední dravecs malátnými křídlyv rozbřesku útočilvrháním stínůjejichž přítulnostTě dráždilaneblížil sečekalvyla´s nebesůmsekala´s drápkyťala se do slechůhledaje sluncepocity plynuleztrácely smyslzbylo jen chladuk rozdávánísoudného dnedlaň v děravé kapsetřískala rozumhřejivý paprsekvpálil do hřbetu"la tapineuse"tehdy jsi počalakňourat chvalozpěvychcát hranicímsvého splínuvydrápla´s pramenytepavých střiků.
tanec v temnotách
Po rudi v podhrudí,na stěnách dva plus nic,bez šnorchlunestudí,výdechy krvi vstříc. Po lávěna slávě,meandryveršů knih,v doslovučeká mně,předměstí Tepu-Jih.
letargie očekávání
Roklinou hojnostijabloňových slz,ve stínu topolůzjařeného bytí. Pěšinou mocnostinaivitou skrz,pod drápy sokolůna zbloudilé niti. Leží král bezelstný,drak jej učí zívat,kukačky, pocestný,všichni musí kývat. A že je neděle.
nebylo kdyby
Pět čmárů něhy,na torzu patníku,toužebně přilnutémveprostřed cesty. Sřepy v temeni,bezmocný řev,dlaň jež hladilavlomená žebry,drtí mé srdce.
o víře
Víra je nejkřehčí v duši toho, jehož posláním je předávat ji dál.
strach s nevinností jsou kamarádi do deště
Ne, na začátku nebylo slovo.
Strach líbal vlhnutímnad knotem osudu,mazlavá ironiev matčině klínu. Pak bodal kmitnutímbičíků od sudu,pachtěná letargievajíčka v splínu.
Zrozen z pulčí disharmonie.
Mrakodráp
K obloze mířístáda blyštivýcharchandělů. SlovoGabrielje skloňovánove všech světovýchjazycích. Obézní prstíkyušmudlaných inženýrůdatlují do ICQ:"Jdeme do kytek. ".
Lži
Nakonec vlítnul do krámu,kam spáči odnášejínoční můry. Mění je zadrobné roztržkya chlubí sečísly na zápěstí.
Počal hnedu dveříšířit své poselství. Ztřeštěný výrazco říkal:"Dostal jsem jednoho z nich.
Chtěl bych!
Chtěl bych procitnoutv bílé skořápce,v bezprostřednostis Tebou na spáncích. Osvítit dno Tvé pánvepolštáři lovících šelem.
Chtěl bych povídato zteklých dunách,o břišní empatiis křečí na rtech. Ale dveře jdou dalekopřed zraky stárnoucích.
třeba kapičkou
V kostýmku ´a lamasařčí yuppie,zoufale pevném odhodlaní,vzlétáš do kouta. Pavouci jitaky musej cejtit,nesnášet a překonávat. Ne, nebudou zlí. No v ranním bulváruskrze pavučinu,černý na bílým:"Pavouka sračky nenasytí.
Když nejde o nohy ...
Zpočátku plašíš jen holuby. Ne, že by to brali vážně,zpestříš jim marnostistředečních nanuduvzetí . Mají o čem vrkudlatokapům mrtvéhoměsta. Dva_tři šoky později,zapadá stříbrný melounv soukolí navoněné Rossetty .
adaptační
Pouťové perníčkysvržené z útesu,plačtivým artistůmv krůpěji vosku.
Sonáta nedohlednům,dušená ubrouskytichého odevzdání.
Bezmoc je Zbabělec
Zčernalé pleso ukryté v dvoutaktním masívu,bezvětří maluje led,je to jen skica.
Přesto však hladinakroky Tvé snáší.
Zřeli by zázrak, alety.
Z marností barvíšsvé klouby krví,bolest Ti nevydá,do dna Tě nevpustí.
středeční amaretto polonahých vosků
Vyznámse v pokleku,nechť letní slunce,plod Tvého lůna,roztančí červánkyv třešňové sady. Asnad jenpro Tebe,spokornou drzostipřizval jsem měsíc. Šedivou elegancitřpytivých plání,s pytlíkem burákůdo první řady.
Na křídlech šílenství
--Ráno pocítilprůniky jatečníchnevšedností. Tak nějak na hákus řetězným křikem,nastoupil cestuz nejpodivnějších. Skřišťálově čístýmstřepem ve tváři,proklel nevděčnostkostelních oken.
--Přeříkal rozjímáníze skicy povýšenév dokonalost,azahlédl děravébárky ztracených duší,spoutané v eskortuasfaltových toků.
Micince, na dobrou noc
Maluji polštářům rána,v zeleném hábitus perleťovou krajkou.
Než uléháš .
. učím jeniterně performovat.
komora s vystýlkou polorozpustných //=>
Toho rána,kameny trčelynějak víc.
Přestal jsem znít,počítaje průnikyhedvábnoukošilí.
Tua tam se rudoskvrncipozapomněli.
Jinde zasvyblouzniliupíří chóry.
14.11.2006, do vlastních rukou Michalovi >>
Tu vteřinuprosáklyžebra,výdech odtávalz tváře
---
Obehnán poselstvímliliových vůní,co snáší Tvůj prachletmého přiblížení.
n a p o s l e d .
- n e r o z h o d n á -
Občas mívám pocit,
vlečešse za mnou,
v jedné ruce náplast,
v druhé rezavou vývrtku .
rituální
Nalezla´s sílu.
Zlámaní draci,bloudící vlaštovky. Stísněné dekoracev odpadkovém koši.
-polštář-
Zněžnělá slovatáhla hlavou,plenila záhony(A)morovy setby.
Od letmých úhybů,seknutím packyk zvířecím pudůmz obléhání.
A dnové kynuli,báli se nocí,provázel jehnis znovorán.
Rozbřesk byl plnýzdrclého potu,z jeho slz uhnětl Damoklův meč.
Přímka
Rveš-li si na hraně propasti,
pro lehčí pocit ze smrti,
vlasy .
Nezapomeň zamávat
requiem do stěny
Sňalrozbušky pláče,jen ať siloví své pročpak.
S nimi, či bez nich,šedivé něcoděsí již ze zvyku.
Včera se rozhodl,zbyl po něm v pisoárukus modré břidlice.
Nic neobvyklého,zasunul stoličku,čas rodit jehly.
30.9.2006
V koberec drobil jsemzánovní smutky.
Sirotky podzimu .
I letos je polykám .
S trochou nadsázky,nahořklé oblázkykonce.
Nerozednění
Líbnutím střípkůdrcených růží,mrtvou přilnavostírozlilo se ráno.
Stlánopro bohynizrozenouzkluzkých špín.
Nesmělé mrknutí křídelniczatáhlo kazajkuchmelových střívek.
Čas zavřel krám,sic mým ohledůmstále rozuměl.
Sibiřské elegie
Když bolest odsákla s mrkví do umyvadla, dech se navrátil do mělkých vod a znavené zorničky skrz šmouhy od stěračů začaly vnímat . . Právě tehdy jsem je uslyšel . A zaslech jsem rozpravu prázdných flašek vodky.
Odpusť mi, podzime ...
Ty, podzime listí . artisto zmrtvýchvstání . Byls lázeňským domemv každém z mých roků .
Váleli jsme spolu sudy,splývali v bezbarvé .
Mezerní pláč
Dnes hostím ticho
s pozdravem touhy.
Snaživě vtipkuje
do mé stěny.
Pastýřovo dilema
Z kříže už Tě sundali,jinak bysme se asi . neznali.
... přišla
Než přišla .
Lvi byli hladoví,písek beze stop . Nikdo nestál .
Tu a tam v puklináchvyprahlých jímek .
Seznamovací masochismus
Palčivá pochybnostv mlejnkus cedulí "L"ogika . Zalejvá poupěbez jeho barvy . A přesto si procítěně hladísvou dýku za lopatkou . Nastavuje tvář pocitům .
?
Po jednoznačněprošedlém chodníkukráčí ten, který ví . Počítá kroky,projíždějící auta,zkrátka všechno . Pro hradbu knihnevidí na cestu . Jde podél plotu .
Cleaning day
Předranní příchod bouře,krajina oněměla,vyklidila sál,namazala parkety . Přesto mi připadá,že se bojí . Zploštěle dává najevosvou podřazenost . A to ještě ani vítr,posel změn a jakýsikašpar bouřenepřišel .
Veronika, sladká to třešnička ...
Částečnou destrukcímatčina hlasu,poprvé ochutnáabstrakci času . Nechápe,visí . Líčky se červenáv zeleném hávu,mrknutím spaluje,budoucí slávu . Přemýšlí,visí .
Seberád
S voňavou růžíza límcemrozhání ulicemi den. Standardní revoluce. Nekouká na lidi. Proč taky.
(A) s jedním křídlem ...
Za dálkou vzájemněvyřčených zbytečností. Pod touhou spoutanýchdědiců strachu. Na kříži přibitýchsouvězňů povolností. Bláznem co těší seodrazy hrachu.
Vysněné zásnuby hladových dětí ...
Hliněný panáčekvychrtlých milenců . Opřený o nikdev hájenství strachu . Víčka se semknulapolibky růženců . Za svědka Smrt .
Externí skupina A nula
Externí skupina A nula . Ospalé káčátko,pro tlamukrysí . Externí skupina A nula . Na cestě z vědomíhledá své kdysi .
Zpověď pouliční lampy
Pouštěj mi žilou . Říkaj:"Bezpečnost především",zn. :Energická agónie . Bzučím .
Zpívám si ...
Zpívám si . A květy višnílepící se naPetrovu bránu . Zpívám si . Bílým králíčkemnakrmím káňátkak ránu .
Femme fatale
V noci Tě spatřím,zbytku mejch snů,anděli všehomíra . Holubi neposerou . Tebe ne . Co to kecám, zavoníš .
ANO-REK-TIK
ANO, jsem tučný sousto,musím jednou pro vždyskoncovat s tou špínou . Ani náš REK po mě neštěknepřestože je to dlouho,co vobtáh nějakou fenu. Včera už bylo pozdě,musím být důslednější,neznám bolest . TIK, TIK .
Vypit
S olověnou hlavou . toulá se po bytě . Tiše pozoruje rohy . Jde z nich strach.
Den blbec
Má den blbec,pod volebními žvástynapůl zašláp šneka . Idiot . Reaguje rychle . Zastavil tu destrukciJe pozdě.
Převozník
Jsem převozníkem . znavený tvůrce mostů . Zpočátku lávek . ,jež pro mé šlépěje.
Schizofrenie
Tam někde za víčkyklepe si na kůru,čekaje na Godota . Vzývá vetřelcedo vlastních řad . Zabouchli totiž dveře . Ehm, co mu zbývá.
(Ne)pochopení
Uvědomuji si. ,nosím hlavu Medusinu . Jediný pohled upřený na Tebeobšťastní nadrženou zmiji. Má se kde válet .
NOVYny
Zase ty zprávy,zlý zprávy . Holuba ztáhnou ke dnu,až je bude nést . Slunce zas nestihlo smýtty olověné kapky v křídlech. A k čemu taky.
"Dobrá čajovna" WC
Vtažen do páchnoucích procedur,přeměny energie ze stánku od vedle . Zírám na modré lemování podlahy. Lázně jemně chladící do nohou . Pokouším se získat něco navíc,takový bonus z vychcanosti,kupodivu na mě štěstí nesere.
Počkám si ...
Počkám si . (na Tebe). a hladový kuchař příkryje,navzdory tvrzení Galilea . slanou bramborovou placku,černou, děravou mísou .
Au
Malý spratek,biftek z donucení,v tlamě zvratek,matce zuby cení. Jazyk pln kletí,rádo by vous,hltá to smetí,plazan si zkous. Au. Zařvala huba,však mlčí to .
Viděla ...
Budík jí rozlepil víčka,oko vstřebává lacinou křečskrz blankytně modré jitro. Tvář z křemene,zbytek uschlé listí . Co viděla.
Vstane.
Země neomezených možností
Májí rádi drahé věci,
v lepší zítřek víru,
Bush si koupil v zlaté kleci,
holubici míru.
Už
Už mi tak nevoníš,
nasládlá skořice,
poddajněžadoníš,
smutkem se halíce.
Ráno
Vpokoji svíčky bojují sšerem,
zmámeni chtíčem v rozkoš se derem.
Na římse bubnují invaze deště,
pro ráno křičíme společné, ještě.
Zpoždění
Čekám.
Víc než bych chtěl,
na vlakovém nádraží,
kde na mě doráží,
Zrada
Zradil jsem a nemám slov,
pro mé nitro je to lov.
Lovit budu na blízku,
mé svědomí na lístku.
Nejistota
Den mé mysli obrací se vnoc,
noc podlou bez ustání,
před níž šťastné spánek chrání,
kdo mi přijde na pomoc.