Déšť

Má jarní nálada

Šedá obloha - ten příznak smutku, co se vlastně vyřeší vskutku ? Suchá tráva a stromy bez listí, proč je na světě tolik závisti ? Chmurná nálada, černý svět, kéž už by to bylo naposled. Venku kohout zakokrhal a mrak plný vody se potrhal. Těžké kapky dopadají na zem, bílý den zešedivěl rázem. Utichl zpěv ptáků a dusot koní, v dáli zvon tiše zní. Přichází soumrak a rychle se šeří, lidé se chystají k večeři. Světla nesvítí, vesnice je zahalena tmou, děsivý křik koček ve stodole nevyléčí mou duši bolavou. Koně se řítí krajinou právě, potůčky deště se sbíhají v trávě. Marná to snaha zastavit koně, jsou splašení a čas naplatí pro ně. Lidé tráví čas u nočního hororu, a já stoupám po schodech nahoru. Komínek světla osvětluje kouty a já prohlížím ta šerá zákoutí. Kde jsou ty kočky umňoukané, už nevidí mé oči uplakané. Sedám si na schody nakonec, už na nic nemyslím a usínám přec.

---