Hospoda u lesa

V minulém díle hostinský nevydržel psychické napětí a upadl do mdlob, poté, co se probudil, pokračovalo vše obvyklým režimem až do noci, kdy opilci opustili hospodu a on zavřel krčmu. Sedl si vedle houslisty a začal počítat tržbu jako vždy.

Pátek (sobota ráno)
HOUSLISTA: Dnes jste moc nevydělal, pane domácí.
HOSTINSKÝ: Je před výplatou.
HOUSLISTA: Máte na čele nějaké svinstvo.
HOSTINSKÝ: Cože to?!
HOUSLISTA: Že máte na…
HOSTINSKÝ: (Otře si čelo a podívá se na ruku) Hele, rozplácnutý šváb! Kde se tam vzal?!
HOUSLISTA: Máte ho tam už od rána.
HOSTINSKÝ: Chcete mi říct, že celý den chodím s rozplácnutým švábem na čele?
HOUSLISTA: Už je to tak.
HOSTINSKÝ: (složí hlavu do dlaní a usedavě pláče, dokud někdo nezaklepe na dveře, osuší si oči a zavolá) Máme zavříno, Krista!
ZPOZA DVEŘÍ: To jsem já!
HOUSLISTA: (pokýve hlavou)
HOSTINSKÝ: Aha.
HOUSLISTA: Kdo to je?
HOSTINSKÝ: Moje dcera Věnka. Kopni do těch dveří, zámek se pokazil.
HOUSLISTA: Zámek se pokazil?
HOSTINSKÝ: Ano nevím, jak je to možné, vše se proti mně spiklo. Dnes nemůžu najednou zamknout dveře, okno je rozbité a bude víkend, až do pondělí to tak musí zůstat.

Mezitím se ozve rána a Věnka vletí do krčmy a třískne sebou o zem. Vstane, opráší si sukni a podívá se na otce.
VĚNKA: bylo by stačilo i méně.
HOSTINSKÝ: (potlačuje smích) Promiň, chtěl sem mít dnes nějaké rozptýlení.
HOUSLISTA: Dobrý poledne.
VĚNKA: Je noc.
HOUSLISTA: Testoval sem vaši pozornost.
VĚNKA: Co se tady děje, otče? Proč je zámek rozbitý a okno také. Navíc jsem si všimla, že pod střechou je žebřík. Děje se něco!?
HOSTINSKÝ: Tvoje Babička.
VĚNKA: Co je s ní?
HOSTINSKÝ: Spletla si vchod.
VĚNKA: Nuže, bude víkend.
HOSTINSKÝ: Ano?
VĚNKA: O víkendu přece vždy zůstávám tady u tebe, maminka musí odklízet sníh.
HOUSLISTA: Jaký sníh?
VĚNKA: Ty se do toho neser, hovno tomu rozumíš!
HOSTINSKÝ: Ale Věnko!
VĚNKA: Odpusť otče.
VĚNKA: No, je pozdě, jdu spát.

Sobota (neděle ráno)
Po směně
HOSTINSKÝ: (počítá tržbu, pak odemkne pokladnu a uloží finance. Unaveně usedá vedle houslisty)
HOUSLISTA: Vypadáte strhaně.
HOSTINSKÝ: Jsem vyčerpaný a táhne na mě skrz to rozbité okno.
HOUSLISTA: Skočím vám do kuchyně pro trochu čaje na uklidnění.
Hostinský vypije čaj a pak…
Hostinského probudí nějaký šramot, vezme pušku a jde dolů do krčmy. Když rozsvítí, v krčmě nikdo není. Jde zase spát.

Neděle ráno
Hostinský vstane a jde si do kuchyně uvařit kafe. Sedne si v krčmě ke stolu. Vypije kafe a chce otevřít pokladnu, aby zjistil, zda má dost drobných, jaké je však jeho překvapení, když zjistí, že u sebe nemá svůj klíč a najde pokladnu otevřenou a PRÁZDNOU.
HOSTINSKÝ: Proboha živého!!!! (zařve) Vykradli mě!!!
Běží nahorů do pokoje své dcery, ta je však pryč a v posteli je zabodnutý nůž.
HOSTINSKÝ: Proboha živého!!!! (zařve) Unesli mi dceru!!!
Beží do matčina pokoje, ten je také prázdný, ale pryč jsou i matčiny věci.
HOSTINSKÝ: Proboha živého!!!! (zařve) Utekla mi matka!!!
Seběhne do krčmy a chvíli se zmateně točí nevěda, co si má počít. Usedne na podlahu a začne mlátit hlavou o roh stolu.
HLAS: Opatrně, ať si něco neuděláte.
Hostinský zvedne oči a vidí houslistu.
HOSTINSKÝ: Nevěřil bys, co se mi stalo!!!! (vyhrkne)
HOUSLISTA: (naprosto klidným hlasem) Ale věřil.
HOSTINSKÝ: (Zarazí se a pohlédne houslistovi do usmátých očí) Cože?!
HOSTINSKÝ: Stal jste se obětí nepříjemného spiknutí. (podává hostinskému složený papír)
Hostinský jej rozevře a okamžitě poznává houslistův portrét, nad ním velký nápis „Četnictvo pátrá!“ Hostinský čte „Houslista na vyobrazení olupuje krčmáře, jež ho přijmou jakožto muzikanta, pozor, je nebezpečný. Kdo jej spatří, ať neprodleně kontaktuje nejbližšího četníka, nebo četnickou stanici.“
HOSTINSKÝ: To jste přece vy!!!
HOUSLISTA: Ano.
HOSTINSKÝ: A kde je má dcera?!!!
HOUSLISTA: Obvykle se specializuji na loupení majetku, obzvláště finančního charakteru, ale tentokrát mi padla do oka vaše drahá dcera.
HOSTINSKÝ: Bídáku! Je jí teprve patnáct!
HOUSLISTA: No co! Pod zákonem už není.
HOSTINSKÝ: A moje matka?!
HOUSLISTA: V té jsem objevil komplice. Jednou v noci mě načapala, jak slídím kolem domu. Něco jsem si vymyslel, ale ona mi nevěřila. Začala se mi vnucovat, že prý jí už dlouho vysáváte a nekupujete jí žádné nové šaty. Ani na dovolenou jste jí prý nikdy nevzal! Jak ohavné!!! A tak sem jí nabídl, jestli by si nechtěla ztracená léta s vámi vynahradit?! Namluvil sem jí, že za lup bych jí zaplatil dovolenou v Karibiku. Nicméně když posloužila účelu, nemínil sem se o lup s někým dělit.
HOSTINSKÝ: Kde je teď!?
HOUSLISTA: Skláři jí právě zakopávají v lese.
Sotva to houslista dořekl, objevili se v krčmě dva skláři, zamazaní od hlíny s lopatama v rukou.
SKLÁŘ 1: Mise Dovolená v Karibiku je úspěšně dokončena.
SKLÁŘ 2: Eště trochu skučela, tak sem jí majznul lopatou, he, he!
HOUSLISTA: (Vytáhl z kapsy bloček a tužku a začal si něco odškrtávat) Únos pěkné nezletilé dcery! Hotovo, škrt! Vyloupení pokladny s tržbou za týden! Hotovo, škrt! Dovolená v Karibiku! Hotovo, škrt! Ještě zbývají dvě hlavní věci.
HOSTINSKÝ: Jaké!?
HOUSLISTA: Přece si nemyslíte, že bych se spokojil s týdenní tržbou, pane vedoucí. Karle!
SKLÁŘ 1: Ano, šéfe?
HOUSLISTA: úspory má schované v dutině špalku na dřevo a ve střeše pod jeho oknem je tam přistavený žebřík, vem si nůž, ať může vyrýpat poklop skrýše!
SKLÁŘ 1: Jasně, šéfe!!
HOUSLISTA: Velmi originální skrýše. Ale pamatujte si jedno „Nikdy nevěřte své matce, když říká, já to nikomu neprozradím a vietnamským trhovníkům, když říkají, že ty boty jsou z pravé kůže.“
Zatím se vrátil sklář Karel s penězi ve dvou taškách.
HOUSLISTA: Teď zbývá poslední věc na seznamu, jsem velmi pečlivý člověk.
HOSTINSKÝ: Co to je!?
HOUSLISTA: (Čte) Odstranit oba skláře (kvůli dělení) a hostinského (celou dobu mi nebyl sympatický).
Potom houslista vzal pouzdro na housle, které mu leželo u nohou, otevřel ho, vytáhl revolver a tišinu okolí proťaly tři výstřely.

KONEC