Magie irské domoviny

Stojí si dolomeny na pustých pláních

Nehybně, strnule, hlásky nevydají

Přesto však příběhy vyprávějí

Ať naše mysl dál sápe se po nich

Konejší zraky mé ospalá krajina

Jeví se mi ve snech jako krásný sen

Člověku co sem byl jednou zanesen

Zůstane touha, ta kouzelná vidina

Ostrov pln třpytu zanechá lesk v oku

Kolébkou budou ti vlny oceánu

A sluneční paprsky co probouzí tě k ránu

Stát nechtějí po boku večernímu soumraku

Vesmírný objekt k zemi se kácí

Možná, že k hvězdnému rojení

Vhlíží mnich ,jenž pro účel modlení

Do údolí Glendalough stále se navrací

Větévek prstíky propletené nad řekou

Rašící na dvou milenců rakvích

Kéž nenajdete v Ulsteru při cestách svých

Patří těm, pro něž stromy ty, staly se útěchou

Irská národní písnička veselá

Zažene od srdíčka všechny temné mraky

Nevydržíš mlčet, přidáš se k ní taky

Duši tvou získá si pro sebe docela

Pak přijde stýskání po loukách zelených

Po kapkách deště co neslyšně dopadají

Po místech mystických co do ouška našeptají

Že kus sebe tady, zanechal si v nich