Tajemný dům

Od mladých let nás a většinu mladých strašil tajemný dům. Ani to není dům, jako nějaká chata...

Od mladých let nás a většinu mladých strašil tajemný dům. Ani to není dům, jako nějaká chata...

To, co vám teď napíšu, se opravdu stalo a už bych to nechtěl nikdy zažít...

Bydlíme v jednom činžovním domě, na sídlišti u kraje lesa. Bydlíme tam s rodinou už odjakživa.
Od mladých let nás a většinu mladých strašil tajemný dům. Ani to není dům, jako nějaká chata uprostřed lesa, v takovém malém údolí. Je to kousek od našeho baráku a každý se tam bojí jít, že se tam dějí různé věci. V noci odtud jdou slyšet výkřiky, doprovázené různými záblesky světla atd...
Takže tento dům je zapsán v našich myšlenkách jako strach. Ten dům, nebo spíš chata je rozpadlý, nemá okna a je to něco jako velký, betonový kvádr, který asi někdo někdy obýval uprostřed lesa. Celé ty roky byl zamknutý velkými, ocelovými, modrými dveřmi a každý chtěl dovniř, až nedávno se to stalo...
Minulý týden v pátek večer, spíš v noci, jsme seděli já a dva kamarádi před našim domem. Řekli jsme si, že se půjdeme k tomu domu podívat v noci, s baterkama. Kamarádům se nechtělo, ale nakonec jsme se všichni odhodlali a šli. Už když jsme vcházeli do toho tmavého lesa, v noci, byla to hrůza, byli jsme na sobě skoro nalepení.
Už jsme se blížili k tomu domu, ale najednou zhasla jedna ze dvou baterek, které jsme měli. Jakmile jsme byli blíž a blíž, tak najednou někdo zařval! Byla to taková hrůza, že jsem málem omdlel strachem. Jeden kamárád ihned začal utíkat domů a tak jsme tam zbyli jen dva. Stáli jsme chvíli na jednom místě, nehýbali se, nedýchali a čekali, co se bude dít. Asi 50 metrů od nás, kde byl ten dům, tak šlo slyšet, že tam někdo chodí tam a zpátky, zleva doprava, šlo slyšet, jak křupou spadené větve na zemi.
Nemohli jsme nic dělat, nevěděli jsme, kdo to je, kdo může v noci chodit po tmě kolem toho domu. Takový strach, beznaděj a psycho, které jsme zažívali, bych nikomu nepřál...
Po chvíli to přestalo a najednou ticho. Pomalu jsme šli blíž k tomu domu. Zhasl jsem baterku, aby nikdo neviděl, že tam někdo je.
Když jsme byli blíž a blíž k tomu domu, krve by se ve mě nedořezal. Přišli jsme k domku, hlavní dveře byly zezadu, tak jsme obešli dům a co neviděli! Ty dveře, které byly dlouhé roky zavřené, zamčené a zatěsněné, byly najednou otevřené! Najednou nás přepadl hrozný strach a zárověn zvědavost, co může být uvnitř. Kamarád chtěl běžet domů pro fotoaparát a vyfotit to, ale nakonec jsme zůstali, všude kolem byly větve, křoví a nějaké oblečení, to tam bývalo docela často... staré, roztrhané, dětské oblečení.
Rozhodli jsme se, že půjdeme dovnitř. Najednou jsme ale slyšeli, že z dálky něco beží, prostě dupot, křupání větví a blížilo se to k nám. Ihned jsme se schovali do jednoho křoví, nebo spíš kupu dřeva a čekali, až ten zvuk přejde. Hrozně jsme se báli, hrozný strach, pořád jsem si říkal, proč jsme tam chodili a že už se nemusím vrátit. Ten zvuk se blížil a najednou někdo přicházel k domu. Šlo to pomaleji a pomaleji, byla úplná tma, uprostřed lesa někdo prošel kolem nás a vešel do domu. Najednou bylo hrobové ticho, nemohli jsme se ani hnout, aby nás ten člověk, nebo co to bylo, neuslyšel...
Čekali a modlili jsme se, abychom to přežili. To, co bylo dál, by nikdo neuvěřil. V tom domě už bylo asi víc lidí, protože po chvíli z domu vyšel nějaký člověk a lehnul si před dům. Vím, že to zní divně, ale když jste dlouho ve tmě, tak po chvíli začnete rozeznávat různé objekty a postavy. Prostě asi 15metrů od nás někdo vyšel a lehnul si před dům, do listí a ležel. Nevěděli jsme, co dělat, potřeboval jsem se pohnout, protože už mě brněly nohy a to byla osudová chyba!
Jak jsem se pohnul, praskla pode mnou větev a ten člověk vstal, díval se našim směrem a najednou se rozběhl k nám. Ihned jsme se rozběhli a běželi prostě pryč. Ani jsme nevěděli, kam bežíme, ten člověk nás doháněl, ale já běžel jako nikdy.
Když jsme utíkali, najednou jsme se začali rozdělovat. Byl to panický strach, na nic jsem nemyslel, „prostě jen utíkej!“, říkal jsem si. Po chvíli jsme se rozdělili. Já pořád běžel a pak se zastavil a čekal, jestli se objeví můj kamarád, ale nic. Rozhodl jsem se, že asi už šel domů a tak jsem šel taky, nebo spíš utíkal. Když jsem přišel před náš barák, kde jsme bydleli, tak jsem zjistil, že ještě není doma a dost mě to vyděsilo.

II. část

Takže teď vám napíšu druhou část. Když jsem tedy příšel před náš dům a zjistil, že kamarád není doma, chvíli jsem čekal a nakonec šel domů, nemohl jsem vůbec usnout, bylo to hrozné. Pořád hrůzostrašné myšlenky, co se stalo a co se děje s kamošem. Ráno, když jsem se probudil, měl jsem asi 20 nepřijatých hovorů od toho kamaráda a vzkaz, že "musím s tebou mluvit, ihned!". Tak jsem za ním šel a to, co mi řekl, jsem nechápal a myslel, že si ze mě dělá srandu. Byla to však pravda!
Když jsme utíkali před tou osobou, nebo co to bylo, tak jsme se rozdělili a já utíkal domů. Jak už jste jistě četli, no a co se stalo s ním? Teď vám to budu povídat tak, jak mi to popisoval on..
"Když jsem utíkal, nevěděl jsem kam, jestli je metr nebo deset metrů za mnou, nevědel jsem kam bežím, kam šlapu.., prostě jsem jen běžel. Najednou ta osoba, nebo co to bylo, začala řvát, nebo prostě vydávat nějaké zvuky, nebyla to řeč, nějaké vykřiky, ale takové jsem ještě neslyšel. Běžel jsem a najednou viděl, že je čím dál tím blíž ke mě. Ten člověk musel mít dobrou fyzičku, protože opravdu rychle běžel a myslím, že bezdomovec by tak rychle nebežel..
Když jsem už nemohl, tak najednou mě něco porazilo na zem, ani mě neskopl, ani neshodil, prostě nějaký tlak zezadu a já upadl a pak nic. Na nic si nepamatuju, prostě jsem upadl a nevědel o sobě. Probudil jsem se asi 50metrů od toho domu, ani nevím, kolik bylo přesně hodin, ale už se rozednívalo. Měl jsem rozthané tričko, celý špinavý a ošoupané nohy a boty, jako by mě někdo táhnul. Ihned jsem šel domů vzpamatovat se z toho.
Když jsem se ráno probudil, tak na svém těle jsem, kolem pupku, našel nějaké odřeniny, a vyryté, nebo spíš otlačené nějaké čáry, paraboly, ale už to zmizelo.." TAK nějak takhle mi to popisoval. Právě dneska se chystáme tam znova a budeme 4, s větším vybavením, bereme všichni baterky, foťák a samozřejmě nějaký nůž (kdyby náhodou). Jinak můžu poskytnou fotografie a dneska pořídíme další. Takže to dám dohromady a mohu poslat, pokud bude mít někdo zájem..
Možná si říkáte, proč tam jdeme znova i po tom všem, co se stalo, ale žijeme tam od mládí a zjistit, co tam je, co se tam děje, co, nebo kdo se tam schází, musíme prostě zjistit. Už nás jde dnes víc, takže to bude lepší i na psychiku.. tak držte palce, za hodinku vyrážíme. Ahoj a děkuji za ohlasy.

-Tak o takový příběh jsem se s vámi podělil asi před půl rokem. To, co se stalo na další výpravě, kdy měly být pořízeny fotky atd, jsem ani radši nechtěl psát, ale nakonec se o to svámi podělím... Řeknu to tak, jak to bylo, bez přibarvování a dalších keců...

III. část

Takže při té zdokumentovací výpravě nás mělo jít 5, my tři z minula, jeden kamarád, který je tak trošku magor do PC, videa atd.., ten to měl dokumentovat a jeho přítelkyně mu s tím pomáhat...
Když jsme se domlouvali, jestli to uděláme přes den, nebo přes noc, tak jsme dospěli k závěru, že přes den se tam asi nic, nebo nikdo neukáže a že by to byla ztráta času, a tak že půjdeme v noci. Dodnes si pamatuju, že jsme měli sraz po 23:00. Sešli jsme se a vydali do lesa. Jak mohlo být jasné, už před vstupem do černého lesa nás opustila kamarádova přítelkyně, a tak jsme pokračovali bez ní sami dál.
Když jsme se blížili k tomu domu, tak na nás šla hrozná hrůza a vzpomínky na minulou návštěvu. Jen si představte po tom všem jít hustým lesem, při totální tmě. Nejradši bych se otočil a ihned se vrátil, ale nechtěl jsem si udělat před klukama ostudu. Takže jsme se přiblížili pomalu a co nejpotišeji k domu, byli jsme domluveni, že se tam na chvíli schováme, někam před dům a počkáme, jestli neuslyšíme hlasy, ať víme, že tam jsme sami.
Asi po 5minutách ticha jsme vstali a šli ze zadu k velkým, modrým, ocelovým, nebo plechovým dveřím, na zemi ležely další kusy oblečení a nějakých kovových předmětů. Kamarád zapl kameru s nočním viděním (ihned jsem si vzpomněl na film Záhada v Blair witch) a já zkusil kliku dveří. K velikému úžasu dveře nebyly zamknuté, ale šly hrozně težko otevřít, jako by byly zrezivělé panty, nebo je někdo držel z druhé strany...
Pořádně jsme zabrali a udělali takovou mezeru, kterou bychom mohli projít, vše jsme dělali co nejpotišeji a samozřejmě šeptali. Vzal jsem si zpět do ruky baterku a posvítil dovnitř. Uvnitř byl viděl nepořádek, uprostřed velký, dřevěný stůl, víc si nepamatuju, tak jsem tam vešel první.
Jakmile jsem vešel a chtěl oznámit ven kamarádům, že je to ok, tak mě něco z rohu zatáhlo na zem a zavřely se dveře. Baterka se mi vypla, nebo já nevím, při tom pádu (ještě teď , když vám to vyprávím, mi jde husí kůže přes celé tělo).
Nevím, co to bylo, ale prostě nějaký tlak, nebo neco mě povalilo na zem. Začal jsem řvát na kamarády, ale jen jsem slyšel, jak řvou a utíkají... Po chvíli mého řvaní jsem měl pocit, že každou chvíli omdlím strachem. Jen si představte, že po tom všem strachu tam prostě ležíte na zemi, v místnosti, nebo co to bylo, kde je absolutní tma a nevíte, jestli to, co vás pohodilo na zem, stojí vedle vás, nebo ne...
Totálně jsem nevědel, co dělat. Asi půl hodiny jsem se třepal na zemi hrůzou a zimou a nic neslyšel, ani vzdech, křik a prostě nic. Až najednou jsem slyšel z venku kroky, jako by šlo několik lidí najednou. Už jsem začal strachy brečet, protože tohle byla ta největší hrůza v mém živote.
Když se ty kroky (slyšel jsem praskání větví a pochopil, že ta věc, bo co to bylo, nás taky musela slyšet). Přiblížili jsem se ke dveřím, zkroutil se do klubíčka a čekal, co bude..
Najednou se začaly pomalu otevírat dveře. Nejprve se otevřely jen na malou škvírku, ale pak skoro celé a kdo se tam neobjevil.. moji kamarádi a dva starší (28, 29) bratři toho kamaráda, který utekl, když mě to zatáhlo. Ihned jsem vyběhl ven a všichni jsme běželi pryč domů...
Záznam videa byl naprosto nepoužitelný, protože tam byla naprostá tma, noční režim nefungoval a navíc se to asi v půlce vyplo kvůli baterkám, nebo nevím čemu, ale to mě vůbec nezajímalo, protože jsem se vzpamatovával...
Ale co mě to mohlo zatáhnout? Když si pro mě přišli kamarádi, tak v mísntosti nikdo nebyl.
Nemohli jsme si to nijak vysvětlit, ale já prostě vím, že sám jsem na zem nespadnul, že mě něco hodilo na zem a ty dveře se taky samy asi nemohly zavřít, vždyť jsme je otevírali vší silou dva... TAK CO TO BYLO?

---