Jak nechápu Markétu

pozorovatel:
"Prima"

 
To je naprosto nicneříkající výrok kladně znějící. Dokonce ani nic neříká mně. Nevím, proč se mi líbila.
Takže:
Takže autor byl včera jezírkem za Újezdem, dnes hukot včel mi hlavou, což je mi podivné, ale podle gusta...
Ovšem trsy trávy v podpaží? Fuj.
Pak jim káně křičí nad úly. Jim. Jsou už dva, možná víc. Ale nevím, proč jsou to jejich úly. Úlysní úlyčníci? Asi orgie. Zvoucí se život. Určitě orgie.
Následně zažene liják, což je obdivuhodné. Zvlášť, když má trsy v podpaží.

Vykřičí si znamení. Tak nevím, co si pod tím představit. Znamení čeho?  Zmije pod botou? Nebo otisk zaječí tlapky? To jsou znamení, která jaksi neznám (asi štěstí a neštěstí, ale za překážkou), ale já ostatně ani na trouby neduji. Nakonec sténá křížem hrobům. To napodruhé i chápu a beru a líbí se mi to.
Jen poslední odstavec.

Třesení

Třesu jabloňovým kmínkem
a třesou se hvězdy a třese se mé tělo
třesu trávou, haluzemi, trnitými rumlíři
a tu tam perla a tu tam krev

Třesu hlavou, třesu jí vší silou
a po návsi blázni a psi
vyprazdňují misky a kojným prsy
vzývají ticho a neví, co je řev

S větrem třesu plaňkami a duby

nahoru a dolů, sem a tam
a ze skály živé roste v směru

bez určení komu, bez určení kam
 
O štěstí neprosím

jak bych, když jsem syt
jen nadechnout jednou kdybych ještě mohl

Armand:
"mám pocit, vizi... jako bys byla člověk co chce od začátku něco říct, moc říct, ale rty se mu kroutí a ruce třesou, hledá slova, říká, přeformulovává, pak se odmlčí... a v té poslední strofě ... to řekne v celé kráse a úplnosti."

Je to sice pitomec, ale napsal to hezky a já s nim docela i souhlasím.
Jen:
po návsi blázni a psi
vyprazdňují misky a kojným prsy

-       A já se ptám: „Blázni a psi vyprazdňují kojným prsy???“

Je pravda, že to se mnou jemně třese, čímž báseň splňuje svůj účel...

Oměj

 
Jo.
Snad jen že ke konci míří do patosu dost přímočaře.
Mám pocit, že je lepší, když se Markéta nesnaží přenést víc věcí najednou na čtenáře a víc se “soustředí“.

Rowenna:
"Ano - učitele poznávám i na druhé čtení. Dojímá mě onen textík. Je vášnivý a zároveň žensky ohnutý. Přes tu chlapskou rozmáchlost textu."

Žensky ohnutý. Hm. To zas nechápu, i když to zní hezky. Napadá mě třeba typicky uklízející žena – ohnutá, ale to asi nebude ono. Jestli to nebude ta řeka v pase přehnutá... Jinak tuhle kritiku připomínám hlavně proto, že v ní byla napsána zajímavá poznámka o chlapském elementu v tvorbě Markéty. Já se nad tím mohu jen zamyslet a když se zamyslím opravdu hluboce, tak mi spíš vychází uzavřená ženskost. Bojím se to nazvat zajímavostí.

Rudbekie

Skořepiny květů
stlučené na dřeň svého vzepjetí
srdce po rubu
vyrvaná z křídel...
 

Živote, jsi to ty, jenž
propastem dáváš dna cyklů
a smrtelná čekání korunuješ
na letmý pohyb polní trávy?

Druhá sloka: on život dávající propasti je pro mě dost těžko pochopitelný. Propast žití? Tak se posunem: propasti mají dna cyklů... No nevim, jestli se opakují, ale dovolím si laicky říct: „Ne-e.“. Ukončení je takové dobré poetické ukončení, což jsem též napsal velmi chytře tuto větu, ne že ne.
(Po prvním přečtení druhé sloky jsem měl pocit moudra. Ten pocit mě přešel při následném přemýšlení. Radím příliš nepřemýšlet.)

 
a2a2a:
"Markétko, já tě chválím pokaždé, a možná mi to není ani věřeno, ale já mám prostě z tvých básní, a tvé přítomnosti zde, upřímnou radost.

Když tě totiž čtu, a tato báseň to znovu zřetelně potvrzuje, mám pocit, že čtu básně nadčasové, nadosobní, a ke všemu ještě krásné.
Tvůj vklad je dvojí - filofofické ponořování dostupné, jak věřím, nám všem, a vyzrálý poetický projev. Obě sloky jsou bohaté, přičemž první je uvádějící a druhá korunující. A protože bych chtěl být alespoň mírně kritický, víc to stejně nejde, tak snad bych vypustil slůvko - polní.
Přitom je svým způsobem vtipně na místě - všechna sláva - polní tráva, je to v dobrém vzájemném kontextu, ale i tak.

A ještě něco. Líbí se mi, že se pouštíš do těchto témat, poněvadž poezii přísluší, a já zde na Písmáku mám občas pocit, jako by se jich dobří autoři báli, a nebo preferují výhradně co nejcivilnější projev. Obojí je na místě a obojího by se nám mělo dostávat."

Nadosobní... Hm. Čím? To nevím. Já Markétu moc neznám, ale třeba se překonala.

První je uvádějící. To asi ano. Většinou najdeme úvod v úvodu díla. Druhá korunující. Tak to zas nevím. Asi to bude tím, že se v druhé sloce objevuje slovo „korunuješ“.

„Všechna sláva polní tráva“ bych použil také, i když v ironickém duchu.

Pak už opravdu nevím, jaké Markéta použila téma, kterého se ostatní tak bojí, protože mají civilní projev... Nejspíš nadosobní.

Tedy shrnu své nepochopení. Podle mě nechápu proto, že: Markéta neumí vyprávět nebo se o to ani nesnaží, předimensovává, navrstvuje... co by šlo říct jednoduše, řekne složitě a navrch přidá obraz, navíc je mi její poesie uzavřená, což vystavuje další a další překážky. Markétě musíte věřit jako autorce, aby se vám líbila a zbytek si už nějak vždycky domyslíte. Je to hezký oříšek pro hledající intelektuály. Tím vším bych ji mohl rychle zavrhnout, ale Markéta umí psát, ví, kde je poesie a umí přemýšlet. Ale podle mě to neumí zabalit, napsat na to adresu a poslat...  Jakoby po mně něco chtěla a přitom dělala jako že nic.

Z toho mi vychází, že nevím, jestli "neumí" nebo "nechce" či dokonce "chce něco jiného a sama o tom neví" a třeba i "ví", ale já nevím.

A to je tak všechno, co mě napadlo. 

Hem.