Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

palubní deník č.1 - brouček

01. 04. 2007
2
7
1766
Autor
Senyoryta

jarní vycházka

Sem si zasejc jednou vyšel bosky na špacír na louku. Byl hic. No, skrátka proztředek srpna. Sem se cestou spotil jak děfka. Si sedám na pařez, a co nevidim. Předemnou leze ňákej hmyzák. Čůrák! Ani nevim, co mě to napadlo, ale prostě sem ho chtěl zadupnout. Parchanta!  Se zvednu, a du k němu. Dělá jako by se nechumelilo! Nejdřif sem ho chtěl zadupnout silou, ale pak mě napadlo, že by ten mrd vůbec netrpěl. Sem na něj nejdřif jemě zatlačil palcem. Začal zdrhat. Sem ho doběch.  Trošku sem ho nakop. Jak dopad, začal hrát mrtvýho.  To mě dopálilo. Začal sem ho drtit patou. Se ví, že pomalu. Bylo cejtit jak těma svejma nožičkama ze všech svejch zkurvenejch sil  tlačí proti a snaží se uniknout jistý záhubě. Hezky to lochtalo. Sem trošku víc přitlačil. Byly cejtit jeho chladný krofky.  Eště sem přitlačil. Něco v něm luplo.  Sem zvednul kejtu aby nebyla vod sraček. Lezli z něj střeva, z čůráka malýho.  Se porát snažil zdrhnout.  Nemoch. Střeva ho držely sputanýho na mýstě jak se přilepily k šutru. Že si je neuhlodal? Znova šla do akce pata.  Už netlačil nožičkama. Bylo jen cejtit jak je lehce přiložil k mí kůži a sou uplně volný. Vubec v nich neni žádná síla. Asi už šmejdoj došla dyš si snažil zahránit život. Pata se zasejc dotýká krovek. Ty střeva lepjej! To je hnusný so ty potvory maj uvnitř! Přitlačil sem vo trošku víc, než předtim. Bylo cejtit, jak se jeho krunejř rozpadá na několik menčích kusů. Zvedám svou nohu. Měl bych si vostříhat nechty. Na patě mam jednu jeho půlku, na šutru leží další. Humus! Je todle vubec možný! To je vodporný! Nechutný! Jak si kurva nemužu stříhat nechty? Setřu půlku brouka z paty k tý co je na šutru. Vobě se hejbaj. Slišim hlasy! Někdo de! Dyby viděl mí nechty...! Zdrhám za mez. Ňákej týpek. Vidí brouka. Řiká: "Proboha, chudáčku, kdo ti to udělal?! Neboj! Neboj! Zbavím tě utrpení! Vše dobře dopadne!" Dopadlo. Doslova. Vopodál zvednul menší těškej šutr a hodil ho na toho mrdala. Asi už chcípnul. Ten týpek uronil slzu. Asi ňákej jehovista. Mě by teda ten brouk vydržel vo hodně dýl, to jo!

7 názorů

houmles
02. 04. 2007
Dát tip
hehe bich popat sutr a toho jehovystu bich jym vzal po kedlubne, bi cumil debyl! Tifus jako brase.

Dero
01. 04. 2007
Dát tip
"No, skrátka proztředek srpna." A bum, čtenář s pudem sebezáchovy a láskou ke svému rodnému jazyku (v případě Slováků s láskou k jazyku obecně) přestává urychleně číst a hledá klidného koutku k vydechnutí. Teď vážně. Neúcta k formě díla je neúctou ke čtenáři. Pokud pro něco takového není důvodu (důvodem bývá například oduševnělá rebelie proti všemu), pak tyto chyby ve svém důsledku vytrestají Tebe - autora díla.

Quaken
01. 04. 2007
Dát tip
Popis je pěkný, ale téma poměrně káloidní :) --Kdyby to viděla maminka--

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru