Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seWilliam-Vlčí Vyděděnec
04. 04. 2007
0
1
638
Autor
Tisicovka
Zatraceně, fotr mi zase prohrabával věci! Myslí si, že to nepoznám, ale tak blbej zase nejsem!nesnáším ho! Co si k sakru myslí, že najde?Cigarety? drogy? Padělaný bankovky? Omyl, tatíčku, nic z toho u mě nenajdeš, tvůj synáček si totiž dává bacha, kam si věci schovává. Mám spousty dobrých kámošů, kteří se jen třesou na to, abych jim svěřil pár těch zakázaných věcí, abych jim tak projevil svou důvěru, která se vyvažuje zlatem. Mé věrné ovečky by pro mě skočily třeba z mrakodrapu, kdybych řekl. Ještě, že otec neví, jakou mám moc, naštvalo by ho to. Přeci jenom, komu by se líbilo, kdyby jejich nepovedený syn, totální omyl přírody, nechtěný spratek, výsměch, zkáza,neštěstí, černá ovce rozpadlé rodiny,…ehm, kde jsem to skončil, jo, už vím, můj tatík by nesnesl pomyšlení, že já budím větší respekt než on a přitom je mi jen osmnáct let. Školy jsem nechal už před třemi lety, ačkoli nutno dodat, jak se právě tatínek velice angažoval a chodil za mne orodovat k řediteli. Stejně mě vyrazil. Nebylo to těžké, stačilo několik pozdních příchodů, být nesnesitelně drzý, obtěžovat svým chováním všechny ty poctivé studentíky,malovat po zdech a můj osud byl zpečetěn.Vyletěl jsem z té školy co by dup, stejně jsem tam vydržel nelidsky dlouho. Můj sen splněn. Vlastně ani sám pořádně nevím, proč tohle všechno dělám.Prostě mě to byví, je to odvaz, zábava, adrenalin. V těch chvílích, co provádím něco špatného jako bych to ani nebyl já. Ne, to nemůžu být já, to je blbost, já přece nemám nejmenší důvod, abych obtěžoval studentíky, maloval po stěnách a tak dále. Co bych z toho měl? Jsem jen obyčejný divák, co se nechal natolik strhnout djem, že necítí realitu a vnímá jen hlavního hrdinu?Dřív jsem byl pro všechny Vilém, ten roztomilý chlapeček z bohaté rodiny, sice trochu ošklivý, ale velice movitý. A peníze, jak je známo. Hýbou světem a tak začal malý chlapeček točit zeměkoulí. Krátce potom, co moje mamka umřela, bylo mi asi deset let, mě otec poslal na půl roku do Anglie, kde jsem seč změnil spolu se svým jménem. Nikdo nedokázal vyslovit mé skutečné jméno Vilém, proto mě všichni přejmenovali na Williama. Vrylo se mi to pod kůži natolik, že když jsem se pak vrátil zpět do Čech, zůstal jsem Williamem. Nejsem Vilém, ten umřel spolu s tím malým kousíčkem zásadovosti, kterou jsem měl jako klučík před odjezdem do Anglie. Vilém ve mně však přeci jenom trochu zůstal- on je ten divák, a diváci nemohou zasahovat do děje. Jsem William- Vůdce Vlků. Jsem Vlk, mám svou věrnou smečku a pár podřadných oveček, když mě chytne lovecký pud. Jednou budou všichni znát mé jméno, o to se postarám. ,,Ahoj“usměje se na mě zářivě moje nevinné děvčátko Ygrein. Srdce mi poskočí radostí, ale ona je prostě jen ovečka, proto se s ní nehodlám dlouho zahazovat, zcela chladně ji odbydu:,,Nazdar“,,Víš,Wille, přemýšlela jsem. Budou prázdniny a já odjíždím pryč…“odmlčela se. Zmílil jsem se, to není ovečka, to je ještě jehně, příliš mladé na to, aby mohlo cokoli chápat. Fakt nechápu, co na mě tahle šestnáctiletá blonďatá velice chytrá gymnazistka vidí. Kdybych nebyl William, ale Vilém, moc by se mi líbila, ale já jsem Vlk a zvířata nemají city. Jinak by nepřežila, prostý zákon přírody.,,No a co chceš ode mě?“,,Nic!“ulekne se. Proč za mnou dolejzá, když se jí po každém našem společném rozhovoru lesknou oči?..Tak proč mi to říkáš? Prostě odjedeš a co jako?Možná bych si toho ani nevšiml. Zanedlouho se vrátíš a budeš za mnou lézt jako teď.“,,Jestli ti to vadí…“,,Jestli mi to vadí? Pochopitelně,že mi to vadí, každýmu chlapovi vadí, když ho nějaká ženská pronásleduje na každém kroku. Jsem tebou úplně spoutanej, a já chci svobodu, holčičko!každej chlap ji potřebuje!“,,Vždyť ji máš, neviděli jsme se pět dní….“,,No vidíš, nehodlám to měnit. Bylo to krásných pět dní v mým životě a tys mi je teď zkazila.“ohhalím vlčí tesáky.Divák Vilém uvnitř mě ztratil řeč. Je bezmocný, nemůže zasáhnout. Ovečka Yveta, neboli Ygrein odcupitá se slzami v očích co nejdál od krutého vlka,.Ode mě! Vím přesně, co udlá- nejprve vyhledá své stádo (kamarádky), kterému si postěžuje, avšak kromě slov útěchy jí nic víc neposkytnou. Ale vědí o někom, kdo ji ochrání-pošlou malá zraněné jehňátko Ygrein ke strážnému pasteveckému psu. Už u něj byla několikrát, sám mi to přišel sdělit, no jo, vlk a pes mají stejné předky a hlas krve je silný. Začal jsem tomu psíkovi-utěšiteli říkat Doggy, ani neprotestoval. Brzy se z nás stali relativně dobří přátelé, vzal jsem ho do smečky, ve které v té době byli: můj věrný špeh Falcon, chytrý a moudrý student Sábio (občas vystupoval pod svým skutečným jménem Adam Balančík, protože se mu jeho přezdívka nelíbila), dravec a drsný ,,týpek“ Lúcio se svojí krásnou holkou Majesty, která neznala slitování. Dále fanatik Saviour, s tím sem měl občas neshody a nakonec musím ještě zmínit nejmladšího a zároveň nejslabšího člena smečky- chlapec s přezdívkou Vlczech. Pro nedostatek odvahy ho Lúcio dohnal k drogám, což bylo pro Vlczecha hodně silné sousto. Ke smůle své dívky Melodie zemřel. Ta, místo aby smutnila, zakotvila u mě. Dííky, Vlczechu! Bohužel tento můj románek s Melodií neměl dlouhého trvání, protože její dvojče Symfonie stáhla svou sestru opět k nudným slušňákům. Staly se ovečkami. Jednoho dne jsem přistihl Falcona, jak koketuje s mojí Ygrein, bylo to krátce po našem posledním rozhovoru, pochopitelně se mi to vůbec nelíbilo. Co on se s ní má co bavit? Ona je MOJE! A on je obyčejný bídák, zrádce! Já jsem vůdce, on je pode mnou. Mou Ygrein nedostaneš blbečku. Ještě jednou se na ni mlsně podívej a budeš následovat Vlczecha.Musím si svou holku pojistit proto neváhám a zajdu přímo k ní domů.,,Ygrein, pojď sem na chvíli, potřebuju s tebou mluvit. Hned!“když vůdce Vlků chce, má to tak být. ,,Ano, miláčku, hned jsem dole.“Nečekám ani tři minutky a už mi odemyká vchodové dveře. Žije s rodiči v jednom z těch luxusních paneláků v centru Prahy, kterým my, absolutní boháči, říkáme králíkárny pro sociály. Fuj, nepřežil bych to tady v týhle krabici. Líbí se mi, že můžu mít všechno, co chci. Řeknu.,, Chci notebook.“ Otec letí koupit mi notebook.,,Chci mobil, ten nejdražší.“ Otec se může přetrhnout, abych ho do večera měl. Proč? Snad abych nevypadal tak chudě jako ostatní, je to jen otázka prestiže, nic víc v tom není. Syn uznávaného soudce nemůže mít ošuntělý mobil z bazaru, poškodilo by to tatínkovu pověst. Zkrátka jsem někdo, ať se vám to líbí nebo ne, lidi jako já řídí vaše životy. Divím se, proč posloucháte! Ygrein se zářivě usměje, diváku Vilémovi se rozbuší srdce. Je to kretém, Vilém je podle mě fakt kretén. Největší debil na světě! ,,Naši nejsou doma, nechceš jít nahoru. Na chvíli. Tam si můžeme promluvit.“,,Tak jo.“ Řeknu chladně. Jejich byt je úplně nesnesitelný, nic moc rozloha, to není pro vlky. Všude ty trapné rodinné fotografie, plno blbostí ve stěnách, všude laciné obrazy. ,,Dáš si něco k pití nebo k jídlu?“nabídne mi, ale jelikož ví, že odmítnu, sedne si na postel, zatímco já na židli naproti ní. Má celkem solidní moderně zařízený pokoj.schválně se rozhodnu změnit návyky:,,Jo, dám si colu.“ Ygrein to překvapí, musí vstát a jít do kuchyně splnit přání svého pána.Je poslušná, to se cení. Otevřu první zásuvku u jejího stolu a objevím malou knížku. Přitahuje mě jako magnet. Tyhle holky jsou fakt trapný, psát si deník je přece absolutní blbost, ne?k čemu? Schovám knížku do kapsy,hodlám projednou porušit svou tradici a přečtu si nějakou knihu-její knihu. Ovečka mi donese vyžádaný nápoj, sama si nalila džus, aniž jsem jí to dovolil, ale dnes ji nepokárám.,,Tak, o čem jsi se se mnou chtěl bavit?“začne, když se nedočká poděkování za odvedenou práci. Jsem rozhodnutý nijak neotálet:,,Co máš s Falconem?“,,Cože?“ dělá, že nechápe.,,Nic s ním nemám, je pro mě tabu.“,,Flirtovali jste spolu.“já se nikdy nemýlím, ani teď ne.,,On se mnou ano, ale já ho ignorovala.“na to nemám co říct. Ygrein si klekne k mým nohám. ,,Miluji jen tebe,Wille a tak tomu bude navěky.“zašeptá. Pěkná lhářka!sama dobře ví, že lvci s ovečkami prostě nežijí.
Sotva dorazím domů, spustí na mě otec spršku výčitek:,,Kde se pořád touláš?mohl bys občas pomoct s něčím doma, sám na to nestačím.“,,Pod mou úroveň.“,,Nebuď drzý!“,,Já vím, tatínku, jsem tvůj nepovedený syn, radši bys mě držel doma, aby sousedi a celý svět neviděli, co jsem zač.“zůstane stát jako opařený a já zmizím u sebe v pokoji. Zapnu televizi, mimochodem zítra řeknu, ať mi tatík koupí novou, tahle už je moc okoukaná, ale nic nedokážu vnímat, proto ten krám brzy vypnu. Pokuj se ponoří do příjemné tichosti. Vzpomenu si na deníček mé holky, který mám stále v kapse. Co v něm asi může ta husička psát? Otevřu ho a vida, hned na první stránce je o mě zmínka.,,Potkala jsem báječného kluka,“hm, tak to si nechám líbit,kotě.,, jmenuje se William. Všichni mu říkají vůdce vlků, protože velí jedné partě, která je známá jako Vlčí smečka. Nevím, o co jde uvnitř party a je mi to vcelku jedno, stačí mi občasné Willovy úsměvy. Nevadí, že nepatří mě, i když dufám, že jednou bude“ Bože, ta je tak blbá!!Jak se s takovou naivkou můžu zahazovat?Lituju,že jsem ten deník vůbec vzal, nebaví mě číst takovéhle romantické žvásty mladé puberťačky. Po chvilce proto raději zalezu do postele a nechám si zdát o holce, která je podle mě tisíckrát lepší než nějaká gymnazistka. Majesty není žádná cukrová panenka, ale opravdová Vlčice se vším všudy.
Ráno mě čeká nemilé překvapení. Z naší party Vlků mě nikdo nepozdraví, ani ten pitomý šprt Adam alias Sábio, nevíc jsou všichni podezřele zamlklí a upjatí. ,,Musíem ti něco říct.“ Ujme se slova můj napřítel Saviour.,,že prostě končíč.,příteli. Tímto tě zbavujeme všech závazků vůči partě, zbavujeme tě titulu vůdce a všech práv vůči naší partě. Vyhošťujeme tě pod trestem pomalé smrti.“,,A to jako proč?“ odfrknu uraženě. ,,Dostali jsme dopis.“ Vysvětlí Falcon. Vrhnu na něj takový nenávistný pohled, až sklopí oči. Zbabělec!,,Odkdy věříte anonymům?“ ,,Odteď. Ano, uhodl jsi, je to anonym. Avšak celá naše rada schválila, že to, co je v něm napsané, by mohla být pravda, dokonce je to pravděpodobné. Nevíme, kdo to psal, nemáme ani podezření, leč ten někdo tě jistě velmi dobře zná.Nechceme mít kvůli tobě malér, proto bys měl jít zas o dům dál“Vytrhnu Falconovi onen dopis z ruky.Kdo to jen mohl napsat? Vyhostit mě? Mě, Vůdce? Jak můžou vyhostit vůdce? Kvůli anonymnímu dopisu!,, Vznešení Vlci, jsem povinnen(a) Vám oznámit, že jeden z vašich členů, jmenovitě Váš vůdce, tedy William vás zrazuje, viděl(a) jsem ho mluvit s policií, pravděpodobně Vás chce dostat do nepříjemné situace. Dávejte proto pozor. Nemusíte mi věřit, ale prosím, sami se zamyslete, zda-li je či není v poslední době podezřelý. Jeho otec je soudce, takže i když by se cokoli stalo, jeho otec ho z toho dostane, zatím co vy budete ve vězení. Myslete na to. Zbavte se ho, najděte si jiného, schopnějšího a věrnějšího vůdce. Vlk Virgin.“ ,,My s Virgin souhlasíme.“upozorní mě Lúcio svým hlubokým hlasem, až sebou Vilém trhne.,,Vlci potřebují kořist a s tebou jsme ji neměli.“,,Bez vůdce jste ztraceni.“,,To sice jo, ale s vůdcem ne. Už máme nového vůdce. Lepšího.“mrcha Majesty se na mě kouká jak na největší špínu.
,,Koho?“,,Já.“zašklebí se Saviour.,,Sbohem, Wille.“ Špitne Sábio, ale pak se ke mně otočí zády jako ostatní a odejde do naší ,,klubovny“, zchátralé, roky nepoužívané místnosti, kterou jsem tak pracně dal dohromady. Jsem sám. Jsem Vlk, co ztratil smečku. A co je vlk bez smečky? Kdo mě nenávidí natolik, aby napsal tak nechutný lživý dopis? Přemýšlím, leč nikdo mě nenapadá. Bylo to psané samozřejmě na počítači, mým jediným vodítkem je styl autora, musel být jistě velmi studovaný, používal totiž složité formulaca hodné vznešených inteligentních fracků. Jaký obyčejný člověk by napsal jsem povinne(a) Vám oznámit, vznešení vlci!takhle by to nula nikdy nenapsala ani omylem . musím hledat mezi vzdělanci. Spisovateli, těš se a piš svou závt, vlk má hlad. Ty budeš kořist. Vlk je sám, ale je silný a to ti taky dokáže. Na vlastní kůži se přesvědčíš o ostrosti mých tesáků. Bude lov- na jeho konci poteče krev. A nebude moje. Falcon!musel to být Falcon!má přece mnoho důvodů, například chce dostat Ygrein. Ano, byl to jistě on! Ještě tentýž večer jsem muzavolal, abych se přesvědčil o svém pravdivém úsudku. Já se totiž nikdy nemýlím. ,,Co chceš Viléme? Spletl sis číslo, já nejsem Jarmila, tak neoxiduj a vysmahni, nemám čas.“uvítá mě dost podrážděně, dokonce mě osloví Viléme, což znamená, že už mě nebere jako člena party, natož jako vůdce. ,,Ty jsi psal ten dopis.“neptám se. Rovnou oznamuji.vím, že to byl on, kdo jiný?,,Debile, nech se vyšetřčit! Proč bych to asi dělál, co?“nastalo ticho. Zavěsil. Mám tě, Falcone, zradil jsi vůdce. Hodiny ukrajovaly čtvrt, půl hodiny, já seděl na posteli, hlavu svěšenou v dlaních. Je deset, touhle dobou jsme normálně chodili na jednu místní diskotéku. I dnes půjdou. Beze mě. Všichni se sejdou, budou si užívat!vlastně všichni ne, Falcon bude chybět. Ten totiž, díky extázi ne moc při smyslech, klopýtá po nočním parku, světla majáku- diskotéky jsou již celkem blízko, avšak pro člověka v takovém stavu a zanechaného bez povšimnutí napospas nočním živlům, je to celkem nadlidský úkol.,,Ahoj,Sokolíku, dneska ti to nějak neletí.“,,ty jo, Wille, co tady děláš?“zabručí, div mu je rozumět.,,Vyšel jsem si na procházku, vemku je krásně, podívej se na ten Měsíc.“,,Páni, to je velká lampa!Ať zhasne!“,,To není lampa, to je měsíc a ten nikdy nezhasne.“,,Blbost“řekne a ztěžka se opře o strom. Potom směrem k nebeské kouli z plných plic zavře.,,Zhasni,vole, lidi chtějí spát“,,Chceš spát. Falcone?“,,Jasně, ale nemůžu, jdu tančit“zasměje se, oči mu zasvítí. ,,Vypadáš děsně. Hele, mám pro tebe záchranu. Vezmi si tuhle pilulku a budeš fit.“,,sorry, nemám čas, spěchám, ostatní už jsou tam.“,,Tahle tabletka ti dá energii, není nebezpečná, jen tě osvěží.“,Jo, to beru, bude se mi to hodit. Dej mi ji“jak snadné je přemluvit člověka, který je v jiném světě. Normální Falcon by si ode mě nevzal ani žvýkačku, netož neznámou pilulku. Dobrou noc, příteli, sladké sny, td se vyspíš na několik let dopředu. Policie nad tebou jen mávne rukou, takových už bylo! Fták je schopen vzít si cokoli, budeš jen jedním z mnoha dalších, co si omylem vzali něco jiného. Falcon po chvíli otvírá ústa v němém úžasu, oči mu div nevylezou z důlků, taneční hudba z diskotéky pomalu graduje, bubny se zbláznily, hodiny mají ručičky v pravém úhlu, můj bývalý společník se drží křečovitě za břicho, druhou rukou svírá větěv jako poslední záchranné stéblo, avšak zanedlouho se stejně odporoučí k zemi. Vše proběhlo v absolutní tichosti, beze svědků.,,Odpočívej v pokoji,Falcone.“zašeptám a zmizím. Dřív než ráno ho beztak nikdo nenajde. Bubny ztichli, noc byla opět krásná. Hvězdy zářily na obloze bez mráčku, měsíc v úpnku je němý svědek, který nic nepoví. Rád bych se prošel, ale Vilém chce domů.
Měl jsem pravdu, tělo našli až ráno a nikoho ani ve snu nenapadlo, že by to mohla být vražda. Ftáci běžně umírají, není třeba se nad tím pozastavovat. Na pohřeb toho zrádce nepůjdu, jen ať se s ním rozloučí vlci sami. O dalšího zbytečného člověka mn. Čas pomalu plynul, den za dnem a nic významného se nedělo. William byl stále sám, jako vlčí vyděděnec, odkázán sám na sebe. Moc jsem přemýšlel a docházel jsem k zajímavým výsledkům. Falcon mě zradit nemohl, ten dopis napsal někdo jiný, vzdělanější, Falcon přece podobné výrazy jsem povinnen, vznešení vlci vůnec neznal. V jeho slovníku nebyly. V naší, tedy nyní již v jejich partě je jen jeden vzdělanec a to je Sábio. Musel mě podrazit on!Ano, to vysvětluje i jeho chování, když se se mnou loučil. Zajisté ho mrzelo, co udělal a bojí se pomsty. Proto ty sklopené oči! Bojí se oprávněně, zítra naposled uvidí blahodárné Slunce. Jak jsem řekl, tak se stalo. Následujícího dne se šel můj drahý kamarád Sábio projít po lese. Vím, kam míří, jeho rodina vlastní kousek půdy poblíž lesíka a postavili si tam malý dřevěný srub. Bohatě postačí. Adam Balančík alias Sábio vstoupil dovnitř, ani se nerozhlédl (vždyť kdo by tu mohl uvnitř být?), ale než stačil cokoli udělat, vyjdu tiše, leč rychle ze stínu, popadnu vázu z nebezpečně tenkého křehkého skla a vší silou jí mrštím po nadějném výkvětu mé ztracené generace. Neminu. Váza se rozdrtí o Adamovu hlavu, on ani nehlesne. Chvilku zaváhá, načemž se sesune k zemi, obličej pod závojem krve. Neuvěřitelné, jak snadné to bylo! Jako bych ho ani nezabil já! Vlastně jsem ho nezabil, já jsem přece Vilém, a tuhle vraždu spáchal William. Ne já! Já jsem jenom obyčejný divák, přihlížející. Kde se vzalo tolik krve? Už, vím, Williamovi se podařilo přeříznout mu krční tepnu, patrně se to stalo, když již mrtvý Sábio dopadl na zem plnou střepů. Jeden zbloudilý střep protrhl tenkou kůži na krku. Nyní zbývá zamést všechny stopy. Musí to vypadat jako nešťastná náhoda. Na několika místech srubu zapálím záclony, prozatím je oheň jen mírný, nesmí se hned rozhořet. Sábia poleju alkoholem, benzin se mi sehnat nepodařilo a navíc by byl cítit, kdežto takhle nikoho nenapadne, že by šlo o zéměrný požár. ,,V prah se obrátíš, kamarádíčku, ty už brzy.“nyní musím zmizet dřív, než bude oheň vidět a seběhnou se sem hasiči a zvědaví občané. Chytrý Sábio již černá v plamenech. Jdu jinudy, než jsem přišel, to abych případně zmátl policejní psi, avšak nepočítám, že by se tahle věc příliš vyšetřovala. Navíc tudy za den projde docela dost lidí, budu mimo podezření. Teď máme pozdní odpoledne, mířím spěšně k domovu, nikde nikdo. Dým ještě není vidět, avšak tělo je již určitě neidentifikovatelné na pohled. Za chvilku dojdu do městského centra, lidi mě musí vidět, kdybych náhodou potřeboval argumenty. Musím se pojistit. Sednu si klidně na dobře viditelnou lavičku jen kousek od policejní stanice a mám obrovské štěstí, otká mě totiž sám policejní šéf:,,Qhoj, Vile, pozdravuj tátu.“zazubí se. ,,Nebojte, budu.“přísahám jako hodný bohatý synek, i když předem vím, že otci nic nepovím. Nicnetušící odchází pryč. Asi po pěti minutách však celou policejní stanicí zazní poplach a krátce na to vyběhne ven několik policistů. Auta zapnou majáčky, lidi zastavují a uzavírají sázky o co jde, já nasadím překvapený výraz. Herecký talent jsem si vypěstoval za ta léta docela slušně. Jdu se pojistit dalšího svědka, svého spolužáka Richarda Stanka:,,Co myslíš, kam jedou?“ ,,Vypadá, že k lesu. Slyšel jsčem už hasiče, takže asi nějaký žhář zapálil pár stromů.“ ,,Sedím tu už dlouho, ale hasiče jsem neslyšel.“,,Vyjeli před chvílí, ale sem to asi nedolehlo, sirény zaply až po chvíli za městem. Byl jsem zrovna blízko lesíka.“Tak, Richarde, tys byl blízko lesíka? To by se mi mohlo velmi hodit, bude-li třeba. Působil jsem dost věrohodně, o tom není nejmenších pochyb. Dav přihlížejících se rozešel, signál pro mě, abych šel taky domů. I když to tam nesnáším, přece jenom mám ve svém pokoji pocit bezpečí. Ještěže je otec tak vlivný muž, jsme díky tomu automaticky mimo jakékoli podezření. Doma nemám stání, děsně se nudím. Nemůžu si sem zavolat ani tu hloupou Ygrein, protože odjela s rodiči na dovolenou. I když vlastně, kousek ze své holky mám u sebe v zásuvce, její pověstný deník bestseller jsem už dlouho nečetl. Není to zrovna nejlepší čtení, kdybych se nenudil, ani mě nenadlo přečíst si ho. Vytáhnu ušmudlanou knížku mojí naivní ovečky. Jaká je to pro ni čest, že s ní vůbec ztrácím čas. ,,Miluji Williama, doslova ho zbožňuji. Cítím, že on je ten pravý“ takový kecy! V kterým dívčím časáku to zas četla?přeskočím pár stránek. Jak listuji, náhle mě udeří do očí slova:,,škoda, že je zadaný.“ Napsaná červeně, proto jsem si jich hned všiml. Tohle psala Ygrein?ta ztělesněná oddanost? Vždť já nejsem zadaný!začtu se dál:,,on mě má rád víc než můj vlastní kluk, Majesty musí být šťastná.“ Cože? Majesty? Co s tím má, k sakru, co dělat Majesty?Lúcio! co má Lúcio s Ygrein? Tahle novinka mě hrozně rozčílí, mrštím tím prokletým deníkem o zem. Nevinná ovečka si začala vyskakovat, vlk ji musí uklidnit, dokud je čas. Dle data poznám, že se Ygrein muselo do Lúcia zahledět zhruba pět dní předtím, než jsem jí vzal ten deník. Neuvěřitelné! Noc se blíží a já plánuji pomstu. Nejprve Lúcio, ten zrádce, potom, až se vrátí, Ygrein. Mě nikdo podvádět nebude. Drnák Lúcio miluje adrenalinové sporty, ne proto, že by ho to přímo bavilo, ale spíš kvůli tomu, že se rád chvástá. Rychlá jízda na motorce, seskok padákem, divoké řeky a další ne zrovna bezpečné záležitosti on doslova vyhledává. Rozhodl jsem se toho využít. Jednoho krásného dne tedy Lúcia zklamaly brzdy na motorce. Na dálnici neměl kde uhnout, proto narazil do osobního vozidla, vyletěl ze sedačky a hlavou narazil do zdi, která lemuje skoro celou dálnici jako ochrana a zárovn odděluje silnici od okolního normálního světa. Nezkrotný drsňák byl zkrocen. Na místě mrtev. Ostatním se nic nestalo, řidiče osobního automobilu odvezli do nemocnice se šokem, pravděpodobně bude odsouzen, ačkoli za nic nemůže. Policie tuto nehodu identifikovala jako nešťastnou náhodu- selhání brzd. Sbohem Lúcio, odpočívej v pokoji. Tak se stalo, že všechny tři zločiny mnou zpáchané byly označeny za neštěstí. Nejvíce lidí truchlilo pro Sábia, byl prý velmi nadějným mladým mužem. No a co, byl taky zrádcem, napsal ten dopis! Teď musím vymyslet něco s Ygrein, tou proradnou nevěrnou ovečkou. Zajímavé, Majesty ani nedorazila na pohřeb svého kluka. Potkal jsem ji jednou v místním obchodě, tak jsme si popovídali. Aspoň, že ona mě neosuzuje. Pozvu ji na skleničku, to zaručeně neodmítne. A taky že neodmítla. ,,Wille, vypadám jako hloupá husa?“teptá se mě mile, když zasedneme k odlehlejšímu stolu, aby nás náhodou někdo neodposlouchával. ,,Ne, nevypadáš, proč myslíš?“Majesty do mě zapíchne ty své pověstné pronikavé uhrančivě černé oči, přičemž krutě jako zmije zasyčí.,,tak si nemysli, že nevíme, co děláš.všichni z Vlčí party vědí, kdo za těmi útoky stojí.“,,No to je úžasné. Kdo?“,,Nejsi dobrý herec.“,,Myslím si opak. Zklidni hormon, holčičko. Ty beztak znáš jen krutost, chlad a nenávisttudíž se od tebe nenechám poučovat o nějakých morálních zásadách.“ ,,Jsi ztracený případ.“,,Jako každý člen smečky.“,,ty nejsi člen smečky.“cosi ve mně se pohnulo. Ta krutá mrcha má pravdu,m přesto..já se s tím nikdy nesmířil. Pak mi kdosi uvnitř mě zašeptal:,, ona psala ten dopis,
Wille.“najednou se mi to nezdálo zas tak nepravděpodobné.,,Proč jsi nebyla na Lúciově pohřbu?“,,Co bych tam asi podle tebe dělala?koukala na plnou rakev?děkuju, nechci.“zasměla se jako bychom žertovali. Potom jakoby nic dodala:,,byla jsem zrovna s Doggym.“,,Cože? S Doggym? S tím pitomečkem?co ti chtěl?“,,Vždt spolu chodíme, ty pitomče! Už dlouho“ okamžitě se mi dala dohromady všechna fakta a já strnul. ,,jak dlouho spolu chodíte?“,,Co je ti vůbec po tom?dva měsíce.“já hlupák! Mohlo mi to dojít dřív! Jak by se něžná romantička Ygrein mohla zamilovat do největšího drsňáka ve městě, do Lúcia? To nejde dohromady, zatímco s Doggym se znala, měla s ním dobrý vztah už před tím. Než jsem ho zařadil do naší smečky. Lúcio ji vůbec nezajímal, ona chtěla Doggyho! Zadaného Doggyho, který právě začal chodit s Majesty! Úplná telenovela. Pardon, Lúcio, žes kvůli mně zemřel, já nechtěl. Sorry. Byl jsi nevinný, ovšem to už ti život nevrátí. Neboj, za mě i za tebe si to Doggy pěkně odskáče. Ten zhýčkaný domácí gaučový psík! Po dnešku mám už tři další cíle- Ygrein, její láska Doggy a pisatelka dopisu Majesty. Tu vyřídím hned, není problém. ,,Omluv mě, jdu pro něco k pití.“,,Neboj, oni ho donesou.“,,Jdu je popohnat.“u baru vyslovím své přání, hraju, že spěchám. Vyjde to, věnují se mi přednostně. Zaplatím radši předem. Hospoda je narvaná k prasknutí, nikdo si nevšimne, že se u jednoho pultíku zastavím. Vlastně moc vidět nejsem, kryje mě nějaký cizokrajná vysoká kytka, asi fíkus a kus přepážky. Ještěže v kapse nosím tenhle malý zázrak! Dokonalá droga, absolutní novinka na českém trhu! Nesypu jí do skleničky trochu větší dávku, než je třeba.,,Tady máš.“ Řeknu neutrálně, když dorazim ke stolu zpátky. Neodkuje, to není její styl. ,,Na co si připijeme?“překvapí mě. Neváhám ani na chvíli.,,Na budoucnost.“svou skleničku vyprázdní najednou, hned napoprvé, s čímž jsem jaksi nepočítal. Musím si pospíšit, droga začne působit rychle. ,,Pojď, jdeme.“popadnu ji za loket, ani se nestihle vzpírat a táhnu ji k východu. Nic podezřelého. Venku moc lidí není, ti nebudou dělat potíže, jsme mladí, je jasné, kam spěcháme. Majesty se začíná usmívat, já taky hraju šťastný nedočkavý úsměv, lidé kolem jsou slepí. Zavedu svou oběť do blízkého domu, který není zrovna v dokonalém stavu. Cítím, jak se ta holka vedle mě nejistě kymácí, draga již plnbě působí.,,Kde to jsme?“ zaptá se. Neodpovím. Posadí se na špinavou pohovku. ,,Vidím rozmazaně.“ Stěžuje si. ,,Tak si to nech pro sebe a drž hubu.“po zemi se válí injekční stříkačky, papírky, kusy starých sepraných hadrů i zbytky jídla. Záápach je nesnesitelný. Znám tenhle dům velmi dobře, žijí tu feťáci bez domova. V zimě je tu celkem teplo. Přes den kradou a shánějí drogy, v noci se sejdou tady. Dnes tu budou mít společnici. Majesty padne na pohovku. Oči dokořán otevřené- takhle vypadá konec. Vytratím se co nejdříve. Nikdo ji nebude postrádat, ani Doggy ne. Ten bude zanedlouho taky spát. Věčně spát. Zbavil jsem svět několika zbytečných lidí. Baví mě takhle pomáhat. Majesty byla nalezena až dva dny po zavraždění, feťáci to policii oznámili osobně. Nedokázali ji identifikovat, prý ji neznají, ale na to jim muži zákona neskočili. Jeden z kluků byl tedy obviněn z dealerství, policisté si vymysleli věrohodnou historku o tom, jak křehká dívenka Majesty byla donucena koupit si drogy od tohoto mladíka a nesedlo jí to. Skutečně byl dealerem, ale Majesty znát nemohl. Nicméně policie byla touto obětí uspokojena, o nikom dalším již nepátrala. Já jsem opět vyvázl bez sebemenšího podezření. Můj nicnetušící otec odjel na služební cestu kamsi na západ, dům je mi tedy plně k dispozici. Že bych pozval dvojčata Symfonii a Melodii? Nepřišli by. Co Doggy?ne, ten buldoček by jistě nedorazil. Má rozum, bohužel. Padnu na postel, všichni mě opustili. Vilém by se možná i rozbrečel, je to pořádný slaboch. Já jsem milionkrát silnější než on. Vezmu si Ygreinin deník.,,William to sice neví, ale já jsem všechno zjistila…“ víc přečíst nestihnu, protože se dole ozve domovní zvonek. Návštěva takhle večer? Kdo to jen otravuje? Že by policie? Trochu mě zamrazí, ale jdu otevřít, nemá cenu zapírat, navíc v pokoji svítím. K mému velkému úžasu a úlevě zároveň hledím do tváře Doggymu. Vypadá strašně, úplně zlomeně. ,,Vili, kamaráde, víš, co se stalo?“dělám překvapeného, ačkoli tuším, o co jde.,, ne, nevim, co je?“neovládne se, vzlyky jím lomcují, až mám strach, aby se mi tady nerozpadl na kousky. Jak ho může ta blbá Ygrein milovat? Takovýho slabocha nemůže mít přece nikdo rád! Je ostudou společnosti! Ostudou Vlků!Vlci! vždyť už jich beztak moc nezbývá, Doggyho nepočítám, toho se zanedlouho zbavím a Saviour? Ten mi těžkou hlavu nedělá. Kup si adventní kalendář, hochu, a denně sněz jednu čokoládu, schválně, kolik jich stihneš sníst, než přijde tvůj konec. Přísahám, že víc jak těch dvacet čtyři jich nebude. Vlastně pokud vše klapne, nesníš víc jak deset čokolád, protože já jsem již všechno dokonale naplánoval, neboj, bolet to nebude.
Wille.“najednou se mi to nezdálo zas tak nepravděpodobné.,,Proč jsi nebyla na Lúciově pohřbu?“,,Co bych tam asi podle tebe dělala?koukala na plnou rakev?děkuju, nechci.“zasměla se jako bychom žertovali. Potom jakoby nic dodala:,,byla jsem zrovna s Doggym.“,,Cože? S Doggym? S tím pitomečkem?co ti chtěl?“,,Vždt spolu chodíme, ty pitomče! Už dlouho“ okamžitě se mi dala dohromady všechna fakta a já strnul. ,,jak dlouho spolu chodíte?“,,Co je ti vůbec po tom?dva měsíce.“já hlupák! Mohlo mi to dojít dřív! Jak by se něžná romantička Ygrein mohla zamilovat do největšího drsňáka ve městě, do Lúcia? To nejde dohromady, zatímco s Doggym se znala, měla s ním dobrý vztah už před tím. Než jsem ho zařadil do naší smečky. Lúcio ji vůbec nezajímal, ona chtěla Doggyho! Zadaného Doggyho, který právě začal chodit s Majesty! Úplná telenovela. Pardon, Lúcio, žes kvůli mně zemřel, já nechtěl. Sorry. Byl jsi nevinný, ovšem to už ti život nevrátí. Neboj, za mě i za tebe si to Doggy pěkně odskáče. Ten zhýčkaný domácí gaučový psík! Po dnešku mám už tři další cíle- Ygrein, její láska Doggy a pisatelka dopisu Majesty. Tu vyřídím hned, není problém. ,,Omluv mě, jdu pro něco k pití.“,,Neboj, oni ho donesou.“,,Jdu je popohnat.“u baru vyslovím své přání, hraju, že spěchám. Vyjde to, věnují se mi přednostně. Zaplatím radši předem. Hospoda je narvaná k prasknutí, nikdo si nevšimne, že se u jednoho pultíku zastavím. Vlastně moc vidět nejsem, kryje mě nějaký cizokrajná vysoká kytka, asi fíkus a kus přepážky. Ještěže v kapse nosím tenhle malý zázrak! Dokonalá droga, absolutní novinka na českém trhu! Nesypu jí do skleničky trochu větší dávku, než je třeba.,,Tady máš.“ Řeknu neutrálně, když dorazim ke stolu zpátky. Neodkuje, to není její styl. ,,Na co si připijeme?“překvapí mě. Neváhám ani na chvíli.,,Na budoucnost.“svou skleničku vyprázdní najednou, hned napoprvé, s čímž jsem jaksi nepočítal. Musím si pospíšit, droga začne působit rychle. ,,Pojď, jdeme.“popadnu ji za loket, ani se nestihle vzpírat a táhnu ji k východu. Nic podezřelého. Venku moc lidí není, ti nebudou dělat potíže, jsme mladí, je jasné, kam spěcháme. Majesty se začíná usmívat, já taky hraju šťastný nedočkavý úsměv, lidé kolem jsou slepí. Zavedu svou oběť do blízkého domu, který není zrovna v dokonalém stavu. Cítím, jak se ta holka vedle mě nejistě kymácí, draga již plnbě působí.,,Kde to jsme?“ zaptá se. Neodpovím. Posadí se na špinavou pohovku. ,,Vidím rozmazaně.“ Stěžuje si. ,,Tak si to nech pro sebe a drž hubu.“po zemi se válí injekční stříkačky, papírky, kusy starých sepraných hadrů i zbytky jídla. Záápach je nesnesitelný. Znám tenhle dům velmi dobře, žijí tu feťáci bez domova. V zimě je tu celkem teplo. Přes den kradou a shánějí drogy, v noci se sejdou tady. Dnes tu budou mít společnici. Majesty padne na pohovku. Oči dokořán otevřené- takhle vypadá konec. Vytratím se co nejdříve. Nikdo ji nebude postrádat, ani Doggy ne. Ten bude zanedlouho taky spát. Věčně spát. Zbavil jsem svět několika zbytečných lidí. Baví mě takhle pomáhat. Majesty byla nalezena až dva dny po zavraždění, feťáci to policii oznámili osobně. Nedokázali ji identifikovat, prý ji neznají, ale na to jim muži zákona neskočili. Jeden z kluků byl tedy obviněn z dealerství, policisté si vymysleli věrohodnou historku o tom, jak křehká dívenka Majesty byla donucena koupit si drogy od tohoto mladíka a nesedlo jí to. Skutečně byl dealerem, ale Majesty znát nemohl. Nicméně policie byla touto obětí uspokojena, o nikom dalším již nepátrala. Já jsem opět vyvázl bez sebemenšího podezření. Můj nicnetušící otec odjel na služební cestu kamsi na západ, dům je mi tedy plně k dispozici. Že bych pozval dvojčata Symfonii a Melodii? Nepřišli by. Co Doggy?ne, ten buldoček by jistě nedorazil. Má rozum, bohužel. Padnu na postel, všichni mě opustili. Vilém by se možná i rozbrečel, je to pořádný slaboch. Já jsem milionkrát silnější než on. Vezmu si Ygreinin deník.,,William to sice neví, ale já jsem všechno zjistila…“ víc přečíst nestihnu, protože se dole ozve domovní zvonek. Návštěva takhle večer? Kdo to jen otravuje? Že by policie? Trochu mě zamrazí, ale jdu otevřít, nemá cenu zapírat, navíc v pokoji svítím. K mému velkému úžasu a úlevě zároveň hledím do tváře Doggymu. Vypadá strašně, úplně zlomeně. ,,Vili, kamaráde, víš, co se stalo?“dělám překvapeného, ačkoli tuším, o co jde.,, ne, nevim, co je?“neovládne se, vzlyky jím lomcují, až mám strach, aby se mi tady nerozpadl na kousky. Jak ho může ta blbá Ygrein milovat? Takovýho slabocha nemůže mít přece nikdo rád! Je ostudou společnosti! Ostudou Vlků!Vlci! vždyť už jich beztak moc nezbývá, Doggyho nepočítám, toho se zanedlouho zbavím a Saviour? Ten mi těžkou hlavu nedělá. Kup si adventní kalendář, hochu, a denně sněz jednu čokoládu, schválně, kolik jich stihneš sníst, než přijde tvůj konec. Přísahám, že víc jak těch dvacet čtyři jich nebude. Vlastně pokud vše klapne, nesníš víc jak deset čokolád, protože já jsem již všechno dokonale naplánoval, neboj, bolet to nebude.