Jak se plní divadlo

Vejdete do sálu. Světla, která svítí jen na půl, připomínají spíše světlo svíček. Jako byste se ocitli jednou nohou v minulosti. Pozorujme chvíli z povzdálí, jak se sál zaplňuje. Z počátku se pomalu trousí divák za divákem, sem tam párek zamilovaných, sem tam staří známí. Každý svým tempem. Někteří už mají v ruce program a diskutují, kdo že je dnešní večer pobaví a vyfouká z jejich hlav prach všední reality. Jiní jen tak tlachjí, co měli dnes k obědu a co k němu asi budou mít zítra. Pro ty to bude o to větší překvapení, až po dvou hodinách procitnou a zjistí, že jídlo je to poslední, na co budou zítra myslet. Stejně hald neměli. Zamilovaným párkům není pomoci. Ty si cvrlikají a cvrlikat nepřestanou. Jen jejich cvrlikání bude za pár hodin mnohem mnohem sladší. Sedadla už máme z půlky zaplněna. Slyšet je jen zvuk vodopádu šeptající hlasů. První zvonění. Hlasité, drnčivé, přesně, jak se od zvonění očekává. Teď se hrnou Ti nervózní, co se vždy bojí, že něco propásnou, že o něco příjdou. A už jsou tu. Koukněte na toho kluka vlevo. Ten měl určitě strach, že propásne i dnešní snídani. Ale je tady. Čas dorovnat ten celodenní náskok.

Druhé zvonění; kovadlinka pod kladívkem zběsile se otřásá. Na tvářích už jsou vidět výrazy očekávání.

Třetí zvonění. Poslední skupina diváků se žene do sálu. Jsou to prohlížeči. Ti, co do posledního momentu zkoumají fotografie na zdech a vývěsky s obsazením, jako by se mohlo ještě změnit každou minutou. Ještě dobíhají opozdilci, zaparkovat není v dnešních dnech vůbec snadné. Poslední místa zaplněna. I paní Wetterbirnová to stíhla. Chodí sem už deset let a skoro vždy 5 minut po začátku. Dnes ale včas. Ta spokojenost se jí zračí v očích. Přelétneme ještě jednou pohledem hlediště. Hlavy všech druhů a tvarů se naklání ze strany na stranu a ševelí a pokukují po oponě, jako děti před velkým vánočním stromkem. A najednou světla začínají pohasínat. Jak sfukování narozeninového dortu se stovkou svíček. Tma se pomalu roztahuje mezi sedadly. Už jen reflektory svítí a kreslí tvary na oponu. Už i hlasy ztichly, jsme teď v němém filmu.

Tak již tiše! Začínáme...