Podmínečné vyloučení

PODMÍNEČNÉ VYLOUČENÍ

Za zvuků fanfár obřadních zlaté dějiny se píšou.

Dějiny naše bez předsudků, dějiny co skvostné prý jsou.

Pokaždé sahá ruka silná, s jistotou sobě vlastní,

aniž čeká na povolení, které jistojistě zazní.

Možná, že chtěl-li chápat neskutečnost světa,

musel přijít tam do dvorany, kde s Člověkem je veta.

Ať už menší, nebo větší, nebo střední hajzl,

vždycky s citem dobře hraným přikrášlí tenhle pajzl.

Byl divný ten chlapeček, co autíčka Vám rozbil,

potom ale zmizel náhle a už tu nebyl rozdíl.

Jenom proužek dýmu po něm zbyl Vám na talíři,

a po Vašich zahradách se prohánějí štíři.

Blitka náhle na svobodě se táže po svém právu,

podojiti osobnosti lehčeji než dojnou krávu.

Jen stěžujte si, děti milé, támhle u strážníka,

jako osel před připuštěním tu nadrženě hýká.

Průvod tupců žádá hlavu Boha Stvořitele,

tu najednou ze lháře udělají kazatele.

Pojďte děti, pojďte s námi! Buďte slušní ale!

Sic z Vás rázem uděláme zkaženosti krále!

Visí hlava nad náměstím, tam, kde vítr pláče,

o kousek dál, dost neúspěšně, neúspěšný z mostu skáče.

Jen ho nechte, chlapci zlatí, podřezat si žíly!

A my známkou z prostoduchosti odměníme Vaši píli.

Byla divná ta holčička, co Vám otrhala kvítí.

A potom, jen tak nenávistně, proklela Slunce, že svítí.

Vemte kříže, tanky, děla a upalte tu svini!

Když není s Vámi, s tvůrci dějin, ať tedy vůbec není!

Za zvuku zvracení do hajzlu, dějiny se píšou.

Dějiny bez smradu, ale stejně posraný jsou.

Šepot hada omluvou je, pro Vás, pro hrdiny,

pro Vás, co vyzdvihujete svoje vražednické činy.

Ó lide skvostný, čestný, prosím o odpuštění!

Jako jeden z davu křičím ‘Vina Vaše není!’

Bělmo zlobou zčernalé mi pálí končetiny

a zlatá mládež arogance mi staví pomník špíny...