PODSTATA SVĚTA

Je již jistě čas na zamyšlení se nad dnešním tempem rozvoje světa. Nad tím, kam spěje. Jestli k jeho vlastní záhubě nebo snad k něčemu jinému, o čemž ani nevíme. Mnohokrát jsem si kladl otázku o tom, proč tu jsme, proč zrovna MY jsme ti nejchytřejší tvorové na Zemi. Nebo snad nejhloupější, když mám porovnat negativní zásahy do životního prostředí s jinými tvory. Nebo možná ani nejsme Ti nejchytřejší, neboť nevíme, zdali není jiných bytostí nad námi. Cožpak moucha nebo včela věří, že někdo takový „nad nimi“ existuje? Možná, že jen vědí, že je nepřítel – predátor – a ti ostatní, co jim nic neudělají. Mám li se podívat do minulosti lidí, nepočítaje ale s Biblí, tak se mi zdá, že dřívější život byl více zasvěcen bohům. Nevím, jak je tomu přesně dnes, ale pokud dnes x lidí věří v Boha, nemyslím si, že by v něj věřili tak silně, jako tehdejší dávné generace. Dnes se mu snad věří proto, že člověk neví, kam se obrátit. Existují jistě mezi námi Ti, co v něj věří tak, že by za něj položili i život. A to ať mluvím o křesťanství, buddhismu a jiném náboženství. Jestliže dříve byla víra otázkou přežití, dnes je víra něčím málem nepodstatným. Nepodstatným pro normální život. Jistě, v Africe bychom našli větší odchylku od tohoto názoru, ale ve většině vyspělého světa tomu tak není. Výjimkou se mi tak trochu zdají USA, kde mají dokonce na bankovkách napsáno, že věří v Boha. Samotné náboženství se tak, ať chce či nechce, stává součástí ekonomiky. Nevím, jestli to bude spravedlivé, pokud za jakýsi druh náboženství přičtu sekty. Ale kam jinam je zařadit? I dnes lze dokázat, jak jsou lidé dobře manipulovatelní. Ukázkou je třeba skupinka lidí, co obětovala svůj život při průletu komety s míněním, že se na ni dostanou a tím pádem budou osvobozeni. Takovýchto případů je hodně kolem nás. A kdo ví, o kolika z nich ani nevíme. I zkoušel jsem se zamyslet nad tím, proč tedy jsme. Tím jsem se dostal k otázce, proč o tom vůbec uvažovat. Prostě jsme a tím by to mělo skončit. Myslím si, že být tu pro potěšení Boha, jak to snad vyplývá z filmu Ďáblův advokát, je vlastně nemyslitelné, protože Bible mluví o něčem jiném. Jednou se mě zeptaly dvě dámy na to, co si myslím o Bohu. Já jim řekl, že je divné, proč existuje zlo. Snad ke každému bodu existuje protiklad. Asi tak jako je hmota a antihmota, která byla dříve ve slušném poměru ke hmotě. Tedy je-li dobro, musí být i zlo, protože by jinak nemělo smysl mluvit o dobru, protože bychom toto dobro ano nepoznali. Tedy snad princip Bible, že existují dvě strany - Bůh a Satan - je vlastně s tímto „pravidlem“ zarovno. S dalším vývojem člověk poznává, že existují jisté hranice světa určené rychlostí světla kdesi na konci světa, jehož rychlost se ale stále v důsledku gravitace zpomaluje. Proto neberme vážně, že člověk nepřekročí rychlost světla. Již jsme ji překročili, ale to pouze ve vztahu k tomuto „hraničnímu“ světlu v roce, kterého se snad ani lidstvo nedožije. I nemožné je tedy jak je vidět možné, ale asi v trochu jiném světě. Fantazie je právě tím jedním, co nám ukazuje překonání nemožného. A taky sny, které jsou někdy až tak skutečné, že nelze jim nevěřit. A to nemluvím o lidem, trpícími chorobami, při nichž stále „spí“, nemluvím ani o dalších nadpřirozených věcech, jako je telegnoze, proutkařství a jiné. Jde snad o ještě nerozvinuté lidské schopnosti? Myslím, že tomu tak je, neboť mozek člověka nebyl tak dobrý v době pravěku. A dnes se stále vyvíjí. Možná existuje jeho hranice v rozvoji, jako je nejvzdálenější hranice světa, kterou jednou vytvoří miliardy fotonů světla. Začne se tím smršťovat i lidská moudrost? Bude to znamenat i konec vývoje člověka a jeho návrat zpět? Snad návrat do minulosti při zpětném chodu světla? Ale toto je ještě daleko. To tu již nebudeme a na našich místech může stát někdo z jiného světa. Nebo taky jen úlomek nebo zrnko naší Země. Zdá se mi to neuvěřitelné, ale žijeme pro nic? Jen pro život tady na Zemi a snad i mírně vedle? Narodíme se, něco si odpykáme, něčeho si užijeme a pak prostě konec? Pro koho to vše je? A hlavně – proč? Existuje-li hranice, nebo lépe řečeno, bude-li existovat hranice světa, která pak bude tvořit stále menší a menší svět, až nakonec vznikne jen malá kulička, bude tedy i nadále existovat hranice v poznání? Hranice, za kterou nelze jít. Hranice, co nám na tuto otázku uzavře cestu. Ale jedno bych rád nakonec – to, že jsme, má jistě aspoň důvod pro nás. Žít jepičí život by bylo snad nejvýstižnější k odpovědi, že žijeme, abychom si užili. Ale tomu tak zřejmě není. Je v tom toho více. Více, než ví celé lidstvo. A odpověď někdo možná zná, ale neví, že právě ona je ta správná.

---