O králi, který se naučil pokoře

líbí se mi Tvé svíčkonění...*

!*

chytrý :)

tak jsem tu už potřetí, králi svíček... Dívám se okolo sebe, že lidičkové asi taky neví, co ti říct ke tvé pohádce... Nacházím tam moudrou myšlenku, je jako maličká bledá perla zpola utopená ve změti nazlátlého kovu z prstenu, co se roztavil nad plamenem... Možná bez těch prstenů by perly zázařily jasněji...

král, který nezná pokoru král, který nezná žal to přeci není žádný král kdo rozhoduje mezi zlým a ještě zlejším polykat musí dým a vést ty pomalejší kdo na čelo nechá si vepsat vrásky jedině z čisté lásky k zemi vlasti domovu takovému já pomohu vsadit na hlavu korunu zdobenou trnovím diamantů

Jůůůůůůůůůůůů!!! A já už jsem myslel, že vám lidičkám Písmátkám došla fantazie a nenapíšete k mému jednoduchoučkému příběhu utkanému malým vílím mozečkem žádnou vlastní krásnou básničku... a vida!!! :o))))))) Děkuji, lidičkové, mám z vás radost!!! Země pohádek nezahyne! :o))))))) ♥

:))))))) víly nemají mozeček :)))))))))))) k čemu by jim byl, když ony potřebují jen srdíčko :)

rire....??? Oběhnu všechny víly a povím jim, co tu o nich povídáš... počkej, co ti odpoví, až je někdy potkáš... :o)))

:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) ale já je potkávám a to, co říkám, je poklona, nikoli pohana :) :)))))))))) hehehe, teď mě napadl ďábelský nápad :)

Já to teda taky beru jako poklonu.. ;-)))