Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ten film si režíruji sama

06. 05. 2007
10
20
2610
Autor
Marcela.K.

Ten film si režíruji sama...


Až si jednou lehnu
do bílé postele
kterou mi Bůh nekonečnem a strachem vystele

chci na bílý strop si svůj film promítat
chci v něm mít každého
kdo uměl milovat

Až mě položí do toho strachu
čekáním budou mě přikrývat
chci všem které jsem milovala tady na Zemi
v mém filmu hlavní roli dát

rekvizity znám
láska velká jak trám
korálky
prstýnek
tužka a kamínek...

i ty své místo v tom filmu jisté máš
beránku na nebi
něžný a hebounký
čeká nás nebeská stáž...

20 názorů

trojort
21. 04. 2020
Dát tip

...je to tu samej režisér... :-)


Marcela.K.
20. 04. 2020
Dát tip

Máme to nějak podobný ;-)


Lakrov
30. 03. 2009
Dát tip
Tak ještě korálky, prstýnek a kamínek :-) ; ale nač s tím spěchat... Z prvních tří slok na mě padá smutek. Zmínka o rekvizitách a závěr poslední sloky jej však zažene.

Marcela.K.
29. 03. 2009
Dát tip
...

tak jsem to nemyslel, to téma se dávyjádřit různě...mě to napadlo u tvých poštolek, ale v hlavě mi to vrtalo dávno...jen ne tak silně, abych to sepsal :o) je vidět, že jsem na podobné frekvenci :o)

Janina6
21. 03. 2008
Dát tip
nebo naopak... :-) ale tuhle jsem neznala, neopisovala jsem... :-)

zajímavá návaznost na tvé poštolky...:o)

Janina6
21. 03. 2008
Dát tip
Ta je krásná. Zvlášť dneska, na Velký pátek. Je smutná, ale ne bez naděje.*

vitsoft
12. 05. 2007
Dát tip
Trénuju to každý večer, když jen budík slyším tikat. Jako kluk bych možná brečel, že je život v prdeli, být sám v bílé posteli. Teď si však začínám zvykat.

Rad_o)))
09. 05. 2007
Dát tip
* Tink ...

avox
07. 05. 2007
Dát tip
Snad každý prožije tu chvilku, kdy pochopí, že je smrtelný a pozná ten strach, ne ze smrti, o té víme, že přijde až nastane čas, ale z umírání, z bezmoci, jako sestřička máš k tomu poznání blíž než jiní, ale i ten strach přejde časem z akutní formy do takové, se kterou se zase dá žít. vím to */

Ay´Le
06. 05. 2007
Dát tip
uz ten buh mi dal prvni tafku a dal asi jako BAD_GIRL vytycila presne to co se mi ani trohu nelibi

atjoV
06. 05. 2007
Dát tip
tak mi dej avizo, az tu ta tvoje uvaha bude, to me zajma. obzvlast od sestricky. kde vubec delas?

Marcela.K.
06. 05. 2007
Dát tip
Ne , nejsem, ale jsem pro to, aby se lidem život uměle neprodlužoval...dám sem úvahu SMRT...přečti si ji...

atjoV
06. 05. 2007
Dát tip
a jsi pro eutanázii? Ono hlavně by chtělo aby když se někdo bojí umírání, tak aby podle toho změnil svůj život. a to jsi Ty jako sestra asi udelala.

Marcela.K.
06. 05. 2007
Dát tip
Můj strach je ne ze soudu...ale z čekání... říkám s klasikem:...smrt není zlá... co zlé je , to umírání je... tam je umístěný můj strach...strach z bolestivého čekání...jsem zdravotní sestra...vím o čem ,,mluvím"... Láska jako trám... ano, obehraná...ale tady je s tím úmyslem... to nemá být novum bílá postel... zatím stále v nemocnicích vede bílé povlečení... a mé naivní obrazy? jo jsou takové... jsem naivní i ve svých letech... možná nostalgická...ale děkuji za tuto vlastnost každý den... je mi s ní líp , než se surovostí...drsností dík za názor...ale pro mě JO...URČITĚ...proto jsem to tak napsala :-)

atjoV
06. 05. 2007
Dát tip
skvělej nápad. Jen mi tam moc nehabruje ten strach. Postel vystlaná nekonečnem je boží:) obraz ale to poslední, co nás u posledního soudu čeká je strach, myslím si. Nebo máš jinej názor? dávám tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru