To jsem já

To jsem já

Jsem sluncem, které vychází

a odráží se nad hrází.

Zrcadlí se v hladině,

svítí celé krajině.

Jsem oheň, který nepálí

a hřeje, když jste zoufalí,

ale když někdo mě uhasí,

pak život můj už nic nespasí.

Jsem tichým větrem ve skalách,

jenž neroznáší zlobu, strach,

smutnou duši pohladí

a veselé nevadí.

Jsem klíčem starým ze zlata,

vždy otevřu ti svá vrata

a úkryt u mě nalezneš,

můžeš se schovat, kdykoli chceš.

Jsem černým klíčem houslovým,

co dá směr zápisům notovým

a hudbu smotá do klubíčka,

tobě se při ní zavřou víčka.

Jsem sluncem, které zachází,

usíná všechno na hrázi,

pak uklidní se hladina

a už spí celá krajina.

Jsem jasnou hvězdou zářící,

dál do neznáma mířící,

smutná a zase veselá,

však nikdy nejsem umělá.

Jsem tato zem a v prachu cest

budou u mě květiny kvést,

aby mohli jiní žít

a já měla věčný klid.