Plné žaludky

diakritika doplněna

Můžeme mu říkat třeba Honza. Ivan by znělo moc rusky, Johny zase moc americky a Pozdilezl zase moc anarchisticky. Tak ať to máme "hezky česky", no ne? Ne, dobrá, budu mu říkat Budulínek, ať je to aspoň trochu pohádka. A můžeme začít. Seděl takhle Budulínek doma, byl prosluněný pátek, a těšil se, jak o víkendu vyrazí s kamarády na hon na lišku. Ano, Budulínek byl lovec tělem i duší, nesnášel vegetariány a teplouše, a do třetice všeho dobrého byl zapřísáhlý technokrat. Onoho pátku - tak jako ostatně každý pátek v jeho dopuntíku zorganizovaném životě - opět pohledem leštil všechny své kulovnice, brokovnice a lovecké psy, když v tom se něco stalo. Divný zvuk, který neslyšel už leta. Ten zvuk přicházel zpoza okna, z šedivé ulice na kraji panelákového sídliště, kterého byl Budulínek hrdým patriotem. Ten zvuk byl hlasitý. Hodne hlasitý. A až zlovestně namířený přímo do Budulínkova okna v přízemním správcovském bytu. Ten zvuk byla houkačka náklaďáku mlékárenské společnosti, nejstrašlivějšího konkurenta Budulínkova lihovaru. Ale to je jen třešnička na dortu příběhu, který se má teprve odehrát. Ale nebudeme raději dále ani naznačovat, neboť impuls k této budoucnosti byl již vyslán a mlékárenský náklaďák i následující děj jsou pouze jeho důsledkem. Tím impulsem byla totiž internetová superchytrá lednička v Budulínkově kuchyni. A ta se onoho pátku zbláznila. Dokola přepočítávala kostky ledu a ověřovala jejich teplotu, chladila láhve whisky z opravdového Skotska a taktéž ověřovala jejich teplotu. Ochutnávat měla od Budulínka přísně zakázáno, tedy musela veškeré výpočty pro udržení ideálních teplotních poměrů vykonávat podle oka. Kdyby to nebyla lednička a kdyby se nejednalo o whisku, dalo by se skoro říct, že vařila z vody. Její obvody byly ze stálého přepočítávání, zapínání a vypínání chlazení, ale hlavně ze strašlivé žízně tak přehřáté, že úplně zapomněla na kontrolu velikosti svého vstupního bufferu. A náhle přišel Velký Ping. Velký Ping byl neviditelný. Budulínek nikdy o Velkém Pingovi ani neslyšel, neměl tedy jediný důvod domnívat se, že vůbec někdo takový existuje. Smutné, zvláště pro technokrata. Velký Ping přišel z opodál zaparkovaného luxusniho telefonu, který byl nedílnou součástí psí smečky. Buffer toho pátku přetekl. V ledničce nastal chaos. Jako první bylo na ráně počítadlo mléka a jogurtů. Když se přes něj přehnala smršť binárních jedniček - nakonec jednička je ve všech soustavách, takže si ji leckdo představíte a bude úplně stejná - počítadlo kapitulovalo a vyslalo signál o akutním nedostatku mléka a jogurtů. A rekomando, prosíme. Další bylo na řadě počítadlo sýrů. Další byl kód revizora hořčic. Následoval tvaroh, Acidofilní mléka a kefíry, objednávky a faktury a pak už jen lomoz palet nakládaných na kamióny, neslyšitelné šustění elektronicky odečtených bankovek, hukot motorů a houkačka náklaďáku přesně namířená. V pravý čas. Za prvním náklaďákem již bylo v prachu cesty na obzoru vidět celé hejno dalších. Motory řvaly jako o život, každý vezl palety těch nejvybranějších lahůdek, kterých se zmatené a žíznivé ledničce nedostávalo. Nikoli ovšem nažranému Budulínkovi, který si opravdu nechtěl kazit příjemný podvečer. Človek míní, technika mění. Již první zvuk klaksonu se mu zažral do hlavy takovou měrou, že se mu skoro piliny začly sypat ušima ven. Došel k oknu a teprve v tu chvíli opravdu propadl panice. Dveře kamionu se otevřely a ven vylezl nesympatický řidič. Nutno k úplnosti dodat, že to byl robot humanoidního typu, ovšem se třemi nohami - to kvůli pedálům. Těmi dokázal pohybovat pouze ve směru kupředu. Alespoň to tak vypadalo. Díky otočným podvozkům těchto nohou pak dovedl otočit se vlevo a dojít k pomalu se sklápějící rampě. Tam začal morfovat do samoobslužného gyroskopického rudla. Vyvézt palety mléčných výrobku z náklaďáku se mu podařilo stále ještě za čumilské asistence nic nechápajícího Budulínka. Dav čumilů byl tedy v tu chvíli již značný, ovšem nikdo netušil, ke komu má zboží namířeno. Pár lidí dokonce opustilo své panelové nory a začali se přibližovat ke zboží. Rudl takové věci vyhodnocuje jako pokus o krádež A navrch je samoobslužný. Zvuk rotačního kulometu odradí i ty nejotrlejší Pepíky a Karlíky. Nejinak tomu bylo v tomto případě. Pepíci i Karlíci začali skákat jako ostřílení návštěvníci putyk divokého západu a dali se na zbabělý útěk. Šokovaní diváci v oknech se raději zase schovali a tvářili se, jako by vůbec nic neviděli. Večer se podívají na televizi, jak to dopadlo. Budulínek nebyl v tomto směru žádná výjimka. Tedy - alespoň si to myslel. Oproti ostatním však výjimka skutečně byl - jemu se totiž rozebzučel zvonek. Celý zbytek domu si oddechl. Budulínek měl pěsti sevřené hněvem a prdel sevřenou strachy. Co to je za hloupý vtip?! To si z něj jistě někdo tropí ale Opravdu Ošklivou Legraci(TM)! Rychlým pohybem dosáhl lednice, odšpuntoval wizoura a přihnul si do obou nohou a ještě trochu na kuráž. Ještě rychlejším pohybem dosáhl předsíně. Nejrychlejším pohybem otevřel dveře. V zápětí ho přejela paleta jogurtů na samoobslužném rudlu. A náklaďáků začalo přibývat.. Z deníku Budulínka Onoho Víkendu: Pátek, 19:30 Probral jsem se. Nevím, kde jsem. Podle linolea je to buď kuchyň nebo předsíň. Kolem mne jsou palety mléka, jogurtů a tvarohu. Odsunul jsem několik krabic mléka. Jsou za nimi další a další. Dal bych si panáka. Někde pár metrů ode mne vlevo slyším štěkat své psy. Stále mi to vychází na kuchyň nebo předsíň. Kdybych si to linoleum alespoň někdy prohlédl! Sobota, 01:18 Prokousal jsem se půl metru silnou vrstvou sýra a narazil na bojler. Je to dobré, jsem v předsíni! Můžu utéct pryč. Mám však jinou obtíž - jsem jen v trenýrkách a pantoflích, a navíc mám ve vlasech zhruba čtvrt kilogramu nějakého hnusného plísňového sýra. Přemýšlím také, kde mám peněženku s doklady. Také bych měl zvážit, zda by nestálo za to prokousat se k puškám a cestu ven si prostě prostřílet. To však zavrhuji, neboť střelba v sobě nese riziko utonutí v mléce. 7:30 Touhle dobou jsem měl mít s Pepou a Karlem sraz na lišku. Zatím se mi však nepovedlo ani prokousat se ven z bytu! Musím vyžrat dost slušny kus nějakého bílého sajrajtu, abych alespoň trochu pootevřel dveře! Už jsem tím svinstvem úplně obalený. Nenávidím ty mlíkárenský hajzly! Šmejd jeden! 8:30 Povedlo se mi pootevřít dveře od bytu. Odvolávám ty řeči o mlíkárenských hajzlech. Za dveřma je vrstva libové telecí paštiky! Všichni jsou hajzlové, nejen mlíkaři, ale i ti paštikáři a řezníci a celá tahle svoloč! 13:80 Slyším zvonit svůj telefon. Nemůžu ho zvednout. Nemůžu, Sorry Pepo, Sorry Karle, ale polibte mi prdel! Nemůžu ven, snad vám to doteče že je něco v prdeli a třeba se aspoň zastavíte podívat co se stalo. 23:00 Prokousal jsem se k televizi a pustil jí. Olízal jsem obrazovku, byla celá zasraná od majolky a hořčice. Právě hlásili mimořádné zprávy - byly od nás ze čtvrti! Viděl jsem svůj dům zvenčí. Nedá se tomu ovšem už říkat dům. Bydlím v sýrové hoře! Všude okolo je spousta hasičů, polycajtů a doktorů, davy čumilů a sýrovou horu proti nim střeží parta dobře vyzbrojených robotů, aby se jí nikdo ani nedotkl! Nezbývá, než se horou prožrat zevnitř! Prokrista! Neustále tam říkají, že prý JÁ JSEM ZODPOVĚDNÝ za tenhle smradlavej flek sejra na mapě naší krásné čtvrti! To není možné! OPAKUJI: TO NENÍ MOŽNÉ! Neděle, 14:20 Prokousal jsem se k puškám. Mají úplně zalepené hlavně. Netuším, jak je vyčistit. Moje čistidlo je zapatlané kečupem. Hermelín nebo kečup - co je lepší? Všichni mí přátelé, měl jsem vás rád, ale než umřít na přežrání mléčnými výrobky, volím rychlejší cestu. Sbohem, živote! --------------------------------- Mimořádné zprávy, je neděle čtrnáct hodin dvacet osm minut. Z nitra sýrové hory se ozval výstřel. Dle vyjádření mluvčího robotů, pana Ivana Honzy, a jeho tajemníka Johnyho Pozdilezla, se jednalo o sebevraždu majitele sýrové hory, pana Budulínka. Video z nitra hory je možné najít na adrese há té té pé dvojtečka lomeno lomeno masakr tečka v tečka sýrové tečka hoře tečka cé zet lomeno be ef el em pes se ve ze lomeno otazník výkyvník tři jedničky padesát amprsand pajpa beksleš. Následně se nebezpeční roboti vzdali bez boje, nasedli do svých kamiónů a odjeli, ponechajíce horu nyní již poměrně zapáchajících potravin nenažranému národu. konec, Stando dělej zabal tu kameru tamhle sem viděla docela pěknou hromadu romadůru a dělej porád vždyť se to právě rozkřiklo víš kolik tu bude za chvíli lidí?

---