Uprostřed
Bydlel jsem sám. Po několika letech soužití skamarády, či náhodně seskupenými lidmi jsem si už dva měsíce užíval nikým nerušený prostor. Menší dvoupokojový byt vmoři panelu znamenal touženou anonymitu. Okno vosmém patře mě nechávalo dlouze se dívat po hranatém okolí.
Krtek a drahokam
Seděl jsem na zahradě před domem, zrovna jsem dojedl pomeranč, začtený do pouliční poezie Petra Hřídele, odpolední slunce se opíralo do mých tmavých manžestráků. Byl jsem vsuchém středohoří, stará krajina se zakládala na černých sopečných kamenech. Nažlutlou ostrou trávu kolem narušovaly křiklavé pomerančové slupky. Kniha mě odnášela do syrových ulic města a nedaleký šramot jsem zpočátku nezaregistroval.
Mezičas
Bylo úterý a já se vracel zpráce. Přeplněné hlavní město pulzovalo od jednoho semaforu kdruhému, po chodníku, zekterého jsem ukrajoval asfaltové metry, se nedalo jít vlastním tempem. Chycen do masy lidí jsem se nechal unášet kýženým směrem. Pracoval jsem vcentru města, ve vysoké patrové budově, která odrážela své okolí zrcadlovými okny.
Nespí - ode dna
Pokaždé měl chuť se odrazit
nechat se vynést zhlubiny
svléknout se zkůže,
zkovového korzetu
Griotima
vracela listím vodu
vkořenech se schovávala,
její čekání se stalo
vlastním pohybem
naruby
Jsi stroj, co poslalo mi Tě slunce
abych viděl svou tváří,
šlehal si jiskry času
jsi žena, tělem, duší i podle hlasu
Nespí
byl sběračem černého štěstí
zlámanými prsty napichoval slova,
těsně pod hladinou
klesal, míjel
megamix
kousek vedle tebe
o zeď opřený
pavouk tiše přede
sítě k lovení
kl9h na kole
slastně čekal kdalší obrátce
dával na šílené iluze
opačné stavy
„svět už je jeden velký supermarket
kolem šesti
kolem šesti, říkala si o to
tahala za ty, co se nezapomínají
reagoval tiše
pomalu
zero
poslouchal, světlo zprstů
rozsvěcovalo význam blikajícího monitoru
potkal Marí
další ostré slunce vkouři uhasínající cigarety
foukání skla
u kamen
suchým dubem objímal jiskry
dýchal bubliny do bílé
plazmy
ona je a on krátí chvíle čekání na zítřejší světlo
nezhasne
nikdy a stává se
věčností
zase louskal prsty u nohy
netuše
cítil slané racky schovaný
za záclonou
nevědomky
louskal prsty u nohy
večerní zatloukání
voda, vzduch, oheň a země
říkanka pro slepé
kladivem do hlíny zatloukal své prsty
modré nehty
za dveřmi
klepal
prsty plechem projížděly
na druhou stranu
kde ztrácely hmotnost
noční poštou
byla zasnoubená snámořníkem
ohnivá panenka
pytlík tabáku
jemně umotané ostré slunce
ke splavu
zas otevřel dveře
neurčitost známých předmětů
ho utvrzovala vnepřítomnosti
pouliční světlo
uprostřed tvar
pátek
den otevřených chřtánů
okapy výčepních píp
roztáčely pravidelné uvolňování
autodidaktické sekání
a zase šuměl
půlnoční příboj
cítil se slabý vmeluzíně noci
monotónní odkapávání plačících střech
dobrovolně
otevíral tvář odpolednímu dešti
podrážkami cuchal vodu
před spočítanými kroky
odcházela těsně před ním
němá čísla
mýlil se
klečel uprostřed louky
a řezal se trávou do zápěstí
zelené pohyby
plachtění
hluk zulice narušoval klidné plutí
plachetnic na stěnách
jemný průvan je postrkoval
od hrany khraně
Isabel
počítal roky
nedostal sekžádnému číslu
posmrkaným hřbetem ruky si přejel po krvavém jazyku
měl zavřené oči
kůrou skrz
hledal slovo
chtěl načít tuhle stránku ostrým vykřičníkem
zpomalil
duše je smutný kámen
nedopité mlčení
světlo vpokoji
myslí
nedotýká se předmětů
ozubené kolo se posunulo o jedno klapnutí
stranou
praskla kovová nit v žárovcevímže tam jsiprávě polykáš tohle SLOVOmrkneša někdě se něco uzavřezasvědí tiv krkua opustíšmalé světloze stínu tvých očí.
rozvázaná
hladila sejako kočka jazykemrozvazovala zamotané chutěa praskala statickými výbojibyla v soběkousala se do prstůpro uvolněnísmíchujemně předlasladkou žádostivost.
ze zhora
vlnovkaopakující se kus drátusevřený ve směrudopadulomený obzor se rychle blížípředměty mění svou velikostrostoužíhajítěsně před nárazema pak jen tvrdě doznívají.
výhybka
impuls vmozku přeskočil na jinou kolej
místo mrkání krčím kolena
když chci jít
povoluje mi řitní svěrač
floridský oběd
zabalený obelisk ve vlastní kůži
ve špinavé dece zulice
ztěch vlhkých koutů plných hnijících odpadků
obelisk uprostřed paseky
horizontální přetlak ve zpěněné touze
omílán spodními proudy
jako mosazné klepadlo na dveřích funebráka
uzlík
modrá sukně
na břiše
vyrovnával sirky na jejím těle
ležela na břiše
a její klidný úsměv byl cítit na zježených chloupcích na zátylku
hlavička khlavičce
hodina
hodina přešla
stojí dál
ve snu, který na něj nepočkal
hodina přešla
sseccess
rozvíjí se pod dotyky světla
jako elipsa kreslená neurotikem
jedna čára mizí pod druhou
mění tvar
zubycenin
zuby cením na vykousané místo
nechtěla počkat a já měl hlad
ve vlnovkách mi teď stéká po bradě
horká tekutina
jinak?
zaříznuté
vykasané
v těle tělo plastikou
koketuji smíchem v náruči
ve skoku
už jsme také stroje
každé ráno nastavíme pár ovladačů
chůze
polknutí v tramvaji
usrknutí z talíře
opírám se o něj
a koukám na víčko od fixy
volně pohupující se
vedle jednou použitého otvíráku
cukrárna
dezerty mi rozťal lebku
já teď koukám
po bílém štěpku
doufám
on
stopa smývá z písku prázdnotu
s dechem bublá
levituje mezi věcmi
z krku hrká první slova
1/2
slyšel jsem zpívat o čertech
taky nějaké mám
sem tam se mně zmocní
a já chodím po nocích ubodávat toulavé kočky
malaha
otřu si čelo
o rukáv plamene
a než ucítím spálené vlasy
zapomenu na žár
ospalá potence
majestátně leží
ospalá potence,
líný škraloup na olejové skvrně
rub a líc
odmlka
hledám
stále stojím, hýbu se v rytmu vnějších impulsů
rytmus.
snad jen kulhající euforie
o hmat
štětinami si vytírám zbytky po oku
byl jsem malíř
teď…
jen ohmatávač tvarů
mozek
mozek pracuje v rytmu arytmického srdce
láska je cit k sounáležitosti
jinam
vrozlitých očích
na desce simultánních překladů
terapií
rozkladu
mysltice
věc je sen co zdá se bděný
sen je mysl vrozložení,
mysl dítě otci skryté,
sklenka barev…co polapí tě
diskuse anw-l
snad není vpadlý vpropadlišti
snad nezakopl na jevišti
láskou tkaný moudrý mim
co ďáblům staví vcestu min
spontánní
pohyb
prst na rozmazané spoušti,
tekoucí čtverce
oči neopouští,
červená dvojčata
pod obzorem
němý úsměv,
protrhlá přání
svyceněným sluncem
nekoukej kramáři
medůzky na tváři
nekoukej kramáři
skoč rychle
pro hrstku medových perel
skelety
masa
ubíhajících očí
černá, modrá, zelená
hnědá, bílá, červená, mrtvá
pavouci
zrnka v očích pavučinou
pavouci co nepočinou
tkát si sítě
pro svůj lid
rostou
rostou
jak omšelé věty
trčící zúst,
jak zohýbané větve
uvnitř
derivace z
promočených lístků
plus šest
písmen otlučených
Zimě
Proč odcházíš do léta
amě, přehlížíš.
Vždyťjá jsem poeta,
pročmě, neslyšíš.
pošetile
hraji si
na výhoncích
bílých sedmikrás
podél kolen
poslední pro...
oblázky pruhované
smějí se mi
i ptáci sraněnými křídly
proslzené
písek
o hrany
se láme vítr
skučí jak ztrpklá ústa
petrolejem svěcená,
pod sebou
závaží
zpolámaných špiček
věží a oblouků
kolem dokola snad,
zacuchaným smyčcem
zahraji Ti
zacuchaným smyčcem
baladu,
píseň pro
z porcelánu
klečel jsem před ním
a on
sklouzl mi mezi dlaně,
a na prsty pískal
xxxxxxxxx?
Odkloním se,
od údolí
Sagarmathy
kam málem sklouzl i Hillary,
mohyly
mohyly
ženy z betonu
omlácené studem,
a lehkovážným polknutím
v rohu
klapkami,
prsty fléten
maluji obrysy
na zdech bez omítky,
zahlcený rubikem větví
Před odleskem
vzrcadle
zakrytém záclonou
padají víčka kpodlaze,
mezi zdmi
kolik večerůa kolik vyhrknutých přáníslyšet je nad jeslemiz umělých příčekkaždý světlešedývýchodsklání více hlavpod dekystačí jenpísknoutna pozlacenou píšťalkua hnát semezi zdmipo šipkáchk Jeruzalému křížovou cestouse zastávkamiu osvícených billboardů…
obracel jsem Tvé listy
obracel jsem Tvé listya prsty
začaly mě svěditpo zeleném lišeji
fosforeskujícím mi
pod nehty
zákoutí
proplétám se hvozdy, zákoutí
sbírám jiskry, mezi žebra do proutí
vrhám se do jícnů, do hrdel sopek
nitrem, provázky, tepnami plouti
prskám patvary cínu
každou noc
když tíží mě na prsou
lopata po lopatě
mé jméno sdaty,
pod nočním světlometem
pod nočním světlometem
cítím dunět vlaky
rozmazané oči
černým úsvitem
dárek
sešněruji si prsty
až ke krku
nohy
zauzluji po námořnicku
slzy na dně láhve
dřímám láhev
bez korku a slz
zapomnění
místo barev
přes pruhy křídel
kdo chodí
po cestičkách modliteb
a ochutnává
plody hrůz
ctít v nouzi kýč
smrti o kousek blíž
proč v modlitbách
ctít v nouzi kýč
muchlat se pod dekou
nelžu sobě..
Poletíííííš.
do nitra svých představ
do nespoutaných halucinací
kpoupěti osmikrásky
na smetišti zázraků
na smetišti zázraků
vsuti a železe
našel jsem paruku
bez hlavy a koroze
krájím slzou srdce z poutě
krájím slzou srdce zpoutě
roztočím
svoje touhy na ruském kole
a zalknu se tmou
půjčím Ti růženec a křížek k srdci
půjčím Ti růženec a křížek k srdci
a tělo si rozsápu do mřížek bodci
pod polštář, na dosah schovám Ti ostří
na milost, pod oltář počítám do tří
držím se prstem
na hraně
držím se prstem
zrakem krájím
vráně křídla
suché stonky
od bodláku suché stonky
skřípající zrezlé zvonky
a po krviz vázy střep
přinesu si na pohřeb
svlékám se kaktusem
něžná kráska bez plachet zmušelínu
vrytá vráska včele nad nosem
přehazuji rukama písek vhlínu
a kůži, svlékám si kaktusem
štětcem rozpůlím obraz
štětcem rozpůlím
obraz
ve dví
černou temperou
křižuji se trním
tleskám dlaněmi
rukou rakev hladím
jak ňadra nevěstky
a směji se, brečímna víko na kytky
kvílení meluzín
kvílení meluzín
ve vzteku podzimu
hází listí
na palety
trávíš se skleněnými projektily
tupé noci
pod nosníky střech
trávíš se
skleněnými projektily
na kříži z asfaltu
čtyřhrannou kostkou
hodím si na kříži
zasfaltu
u božích muk
skousnu strach v děravých zubech
skousnu strach
vděravých zubech
od hřebíků
vplazím se do plic
zatáhnu rolety
vrhnu srdce
mezi zbytky po obědě
nechám ho kočkám
za dveřmi
The E...h
Bílá tma mě přeskočila
pod skleněným rouchem
horko, horko je mi
už nemůžu odhodit více,
krůpěj potu na špičce nosu
zrnko pylu
nedokážu rozkousnout
i s vůlí
zvítězit
jizva od bodáku
kostka ledu
mi v rukou roztála
teď kape mi voda
na břicho
slaměné srdce
slaměné srdce
podala mi
v dlaních
od čistícího prostředku
mezi pomníky s kříži
mezi pomníky s kříži
politými pivem
od rozbité lahve
stařec si o střepy
zajatec
sten poslední jiskry
udušeného ohně
po mě svezl se
až k šedé kůře
Nad kaluží krve
nad smrtí
nad mraky
nad loukou s kvítkami
cítím ji
bez Tebe
Pátá umírající cigareta
pohlcena vzdechem
na rozloučenou
ztracené chvíle
Opilé FrídoM
Zase mě taxík nepustil přes přechod,
o zeď jsem rozmlátil flašku se zbytkem vodky
ponořen do svobodné utopie.
Nasrali mě.
Polibek
Protrženou touhu polibku
sdělím Ti pohledem
vážným s úsměvem
rozpačitě přetrhneš pavučinu
Krvavé ostny
Krvavé ostny
břinkající brnění
krvavésny před bitvou
zlomené meče
Summer time
plynoucí dým v lokále
větrák tiše rozráží
skleničky od likéru
toulavě blouzní
S ostychem
S ostychem vzhlédnu
k mozaice myšlenek
jedním dechem
pokleknu
Loutky s oprátkami těsně u krku
Uhlazené loutky
s oprátkami
těsně u krku
V nepovedené frašce
Revoluce
Sekeru do hlavy
zasek bych Ti
a pil Tvoji krev
a radoval se
Král Zmije
KRÁL teskných srdcí
s šedivým rouchem
bezbřehé samoty
k rudým šerpám
Batole na smrtelné posteli
Batole na smrtelné posteli sbírá sílu aby zaplakalo,
Otisk zničené dlaně na skleněné zdi prosí boha aby neskonalo
Válka slov bez odpovědí nemá moudrého vítěze,
Mavnutí ruky s ostříhanými nehty umlčí prohnilé svědomí
gilotina
roztouženou bezmocí
oddán.
nachové kráse,
rozbouřenou velmocí
Hodiny života
kvítek slaměnky na piánu
paprsek světla za záclonou
neutřený prach na kredenci
gramofon dávno už nezpívá
sedmá Kráska
červeným šátkem na krku korálek,
hedvábným plátkem z poslední sedmikrásky,
pohladím Tě po tváři
jen malou chvilku něžně se usměješ,
Vymetač mozků
Digitálními obrazy lidi na příjmači sleduji,
jak v mé hlavě snaží se něco zanechat,
jak mi mravně chtějí pravdu vynechat
Postrituálními puntíky na ovladači čaruji,
závislost
kouř poletující
kouř závisející
kouř zavazující
kouř sedávající
pohled
stačil jeden pohled.
a mrazivý blesk vlétl mi do duše
a oči snažíc se o důstojný pohled zaplakaly
stačil jeden pohled.
stressss
smrtka v rukávě,
hledí bez duše v kalichu dým,
sedí netuše
deset minut, bez dechu tíseň
šílená EU
šílená kráva SLAK
a zvířecí práva
a člověčí sláva
a brečící tráva
Zrcadlo
Krev teče proudem po trnech bílé růže,
jen díky nenávisti k barvě jiné kůže,
zmítám se v oblacích slepého kouře, na křídlech zbytečností.
Bledé tváře v zrcadlech smutku,
Moucha
Zabil jsem mouchu, vadila mi
zničil jsem život, bez obavy
myslel jsem trochu,
a snědl ji.