Nesmyslnost důležitosti

„Rody, spojme se, vytáhněme do války za naši zem. Je to už sice dávno, ale bývali jsme bratry a sestrami. Pomáhali jsme si v časech zlých, společně jsme se radovali z časů hojných. Teď stojíme na pokraji naší zkázy. Dlouho jsme byli nečinní, dlouho jsme se zapírali navzájem. Jsme jedné krve, naši předci nás neutvrzovali v nenávisti k bližnímu. Dali nám tuto zem, abychom zde společně vybudovali pevný stát. Aby naše děti mohly žít svobodně. Proto poslouchejte, co vám chci říct. Dnes ráno se vrátili naši zvědi ze severu a přinesli nám tuto zprávu. Severní království zbrojí. Ne kvůli nám, ale kvůli Jižanům. Nejsou sice našimi přáteli a jistě namítnete, že nám do toho nic není, ale plete se každý, kdo říká, že se nás to netýká. Válka zasáhne i nás. Naše hranice jsou velmi blízko a už nemůžeme spoléhat na ochranu Tellei, naší matky. Ochraňovala nás dlouhý čas, co jsme si stavěli domy a obdělávali půdu. Naše počty se rozrostly a ona nemůže ohlídat všechny. Nemůžeme se schovat, proto musíme bojovat. Musíme bránit naše hranice před dezertéry, musíme chránit naši budoucnost. Každé rozhodnutí je lepší než tu nečinně sedět a nechat se ušlapat za živa neúprosným bojem. Naše děti nám jednou poděkují, to mi věřte. Nebude potomka, který by neznal naše jména, jména svých otců, kteří kvůli nim obětovali vše, co měli, svobodu a život. Když se spojíme, neporazí nás ani sám Goreth. Náš život, pokud někdy neměl smysl, teď ho má, žijme pro budoucnost!“
Rozhostilo se ticho, které pozvolna vystřídal šum hlasů.
„Nevíte náhodou někdo, o čem to mluvil?“
„Ne, ale já bych šel do hospody.“
„Jo, jo. Starý Jorgen točí to nejlepší pivo ve městě.“
„Pšš, třeba bude ještě něco pokračovat.“
„Ať si pokračuje, já jdu na pivo a kotletku.“